Článek
Pojďme se podívat na svět, kde se český konzervatismus a švejkovství střetává s blízkovýchodní symbolikou a stereotypy o islámu v trošku absurdním a hodně bizarním zimním koktejlu.
Tradice a zvyky: Halal kapr a věštění z kuskusu
V této alternativní realitě by český advent nebyl časem opileckých firemních večírků a hektolitrech svařáku na vánočních trzích. Sváteční období by náhle bylo časem přísné sebekázně a „duchovní byrokracie“. Mohammedíček by byl vnímán jako autoritativní entita, která nevidí jen to, jestli jsi zlobil, ale i to, jestli jsi náhodou tajně neolízl nůž od játrovky. Protože nejen „bývalý vůdce Vánoc“ Ježíšek všechno vidí. Mohammedíček vidí mnohem víc!
Tradiční vánoční zvyky by prošly zásadní transformací. Místo lití olova by se pravděpodobně věštilo z kávové sedliny po silném, v džezvě vařeném moku, nebo by se do misky s vodou házely kuličky kuskusu. Podle toho, jaký obrazec vytvoří, by se určovalo, zda příští rok dostanete dotaci na stavbu domácího minaretu. Samozřejmě pokud ne, povinná stavba by vás beztak neminula. Ostatně, malé minaretíky by byly na každém náměstí místo zastaralých betlémů.
Místo házení střevícem by se boty povinně zouvaly už před vchodovými dveřmi. Což by v typickém paneláku na severočeském sídlišti vedlo k masivním krádežím obuvi, ale to by se řešilo až po svátcích. Rozkrajování jablíčka by nahradilo loupání granátového jablka – pokud by byla všechna zrnka rudá, znamenalo by to rok plný požehnání. Pokud by byla nahnilá, čekala by rodinu návštěva mravnostní policie. Přeci jen - jistě nejsou jen tak a sousedi rádi sdělí, co je u vás všechno špatně. Oni to ví na každý pád nejlépe.
Zlaté prasátko by bylo přísně zakázáno. Tento nečistý symbol nemá v krajině požehnané co pohledávat. Bylo by nahrazeno Zlatým Velbloudem. Kdo by ho po celodenním půstu spatřil, mohl by si něco přát. Jeho spatření mimo 24.12. se ovšem nepočítá. Mimo tento den by to byla spíše jen jistota, že dotyčný trpí těžkou dehydratací a halucinacemi z toho, že po celý advent nesmí pít nic jiného, než sladký čaj.
Stromeček? Úplně mimo. Spíše štědrovečerní tabule pod palmou
Symbolika jehličnanu by v českých bytech narazila na tvrdou konkurenci. Smrk či jedle by byly nahrazeny „vystajlovanou“ pokojovou palmou nebo aspoň plastovou borovicí, kolem které by bylo vysypáno kolečko písku. Evokace oázy je přeci jen vhodnější, než nějaký pichlavý strom z lesa. Místo slaměných ozdob by na „stromečku“ visely skleněné kuličky s arabskou kaligrafií, vonné tyčinky s vůní pižma a benzínu a hvězdu na špičce by nahradil půlměsíc, v bohatších rodinách modýlek ropné věžičky.
Štědrovečerní menu by se muselo změnit od základu. Kapra s bramborovým salátem by vystřídalo pečené jehněčí s kuskusem a bylinkami. Pokud by rodina trvala na rybě, musel by být kapr na každý pád halal. Ne, že by mu to v českém podání ubralo na blátivosti. Ale bylo by to tak správně. Vepřové řízky by byly úplné tabu, stejně jako tradiční přípitek. „Kuřízek“ by se dal u dětí tolerovat. Místo klasického připitku by se rozléval vychlazený ayran nebo sladký šerbet.
Bramborový salát by zůstal, ale místo majonézy by se používal hummus – což by byl pravděpodobně první důvod k lidovému povstání.
Dárky by Mohammedíček nenosil oknem, ale pravděpodobně by se materiálně zhmotnily na modlitebním koberečku u paty palmy poté, co by rodina, seřazená podle hierarchie, poděkovala za uplynulý rok. Případně by je doručoval v rámci mohutné karavany, která by parkovala na sídlištních parkovištích. Samotná nadílka by probíhala až po důkladné kontrole čistoty domácnosti.
Koledy v rytmu orientu
Změnila by se i hudba. Zapomeňte na „Půjdem spolu do Betléma“ v tónině C-dur. Koledy pod taktovkou Mohammedíčka by zněly v podstatně jiných tóninách. Tradiční česká diatonika by ustoupila čtvrttónům a doprovodným nástrojům jako jsou loutny nebo bubínky darbuka.
„Narodil se Mohammedíček“ by se zpívalo v osmiminutových intervalech s výrazným vibratem a s textem o putování pouští a důležitosti pohostinnosti. Koledníci by nechodili s plastovou hvězdou, ale s vyřezávaným půlměsícem a místo výslužky v podobě alkoholu by do košíků dostávali baklavu, pistácie a sušené fíky. Místo „štěstí, zdraví, pokoj svatý“ by se v rámci lidových stereotypů přálo „levnou naftu a hodně manželek“.
Islamistická verze: Šaría v Horní Dolní
Pokud bychom zašli do extrému a aplikovali na české Vánoce přísnou interpretaci práva šaría a nejčastější islamistické stereotypy, pohoda u televize by skončila. Naše pohádky by čekala tvrdá cenzura: „Tři oříšky pro Popelku“ by byly povoleny jen v případě, že by měla Popelka přes obličej nikáb a oříšky by louskala za dozoru mužského příbuzného. Mrazík by byl zakázán, jeho chlad totiž odporuje horké víře.
Český otec rodiny by se stal „emírem obýváku“, ovšem jen do momentu, než by přišla mravnostní policie zkontrolovat, zda má vánočka správný počet pletenců. Lichý by mohl být vnímán jako podvratná činnost. Za nalezení tajné lahve „Tuzemáku“ v nádržce splachovadla by hrozilo bičování rákoskou před místní arabskou večerkou. Změny by čekaly hlavně ženy. Zatímco muži by v obýváku diskutovali o teologii, ceně ropy a handlovali velbloudy, ženy by v kuchyni připravovaly 40 chodů baklavy, aniž by směly u stolu promluvit, což by ovšem některé české manžely po 30 letech manželství paradoxně potěšilo.
Štědrovečerní večeře by se později pořádaly zvlášť, v mužské a ženské části domu. Ušetřilo by to sice hádky o to, kdo umyje nádobí, ale český smysl pro rodinnou pospolitost by dostal řádně na frak.
Tradiční vyobrazení Mohammedíčka by neexistovalo. Děti by si musely představit abstraktní geometrický vzor, který jim dárky naděluje, což by značně komplikovalo psaní dopisů se seznamem přání. Ale nedá se nic dělat, Alláhovo mimino by prostě bylo neprůchozí.
V tomto absurdním scénáři by český člověk pravděpodobně reagoval svým klasickým „švejkismem“. Začal by pálit halal-slivovici z datlí, Mohammedíčkovi by za okno místo cukroví dával úplatky a v garážích by vznikaly tajné buňky „Šnycl“, kde by se za zvuku ilegálních koled potají rozbalovaly dárky zabalené v balicím papíru s obrázky prasátek. Nucená přestavba by vedla k vytvoření „podzemních Vánoc“. Odboje, kde by se v garážích tajně smažily řízky a pivo by se pilo z hrnků na čaj, zatímco venku by Mohammedíček bděl nad čistotou veřejných mravů.
Výsledkem by byl šílený kulturní mix, kde by se orientální dogmata mísila s neutuchající českou snahou všechno tak trochu obejít.
