Článek
Příběh tohoto slova začíná ve Francii. Výraz „rendez-vous“ sice zní na první poslech romanticky a vznešeně, jeho kořeny jsou ale strohé a nekompromisní. Jde o rozkazovací způsob slovesa se rendre (dostavit se). Tedy, prostě a jednoduše: „Dostavte se!“ Původně se toto slovní spojení ozývalo v kasárnách a na bojištích. Rendez-vous bylo strategické místo srazu vojsk. Žádné víno, žádné svíčky, jen prach, koně a mapy rozložené na bubnu.
Jak se tedy z vojenského manévru a rozkazu stala záležitost srdce? Cesta vedla přes šlechtické salony a diplomatické kuloáry, kde se „rendez-vous“ začalo používat pro jakoukoli domluvenou schůzku. Když se pak tento výraz dostal do českých luhů a hájů, naše mateřština udělala to, co umí nejlépe. Zkrátila ho, zaoblila a zútulnila. Z dlouhého a trochu škrobeného rendez-vous [rándé-vú] vzniklo naše „rande“. Slovo hravé, lehké a tak trochu drzé – přesně jako první schůzka sama o sobě.
Nejprve se používal původní tvar rendezvous (psáno různě: rendez-vous, randevú apod.), objevovalo se hlavně v překládáné literatuře z francouzštiny, v měšťanském a vojenském prostředí. Zkrácená podoba rande se ustálila až ve 20. století. Převzato z francouzského rendez-vous, pravděpodobně přes němčinu.
Zatímco my v Česku používáme rande výhradně pro milostná setkání, zbytek světa si drží širší obzor. V angličtině může být rendezvous i nudná pracovní schůzka nebo tajné setkání, pro rande jako takové se spíše používá slovíčko „date“. Ani sami Francouzi nepoužívají slovo jako primárně romantické. Pro ně jde o jakoukoliv schůzku a je jedno, jestli cupitáte k lékaři, za obchodním partnerem nebo na úřad. Naopak Němci s námi drží krok. I zde je význam více romantický.
Čeština význam původního slova zúžila asi nejvíce. Pro běžné schůzky máme jiné výrazy - schůzka, setkání, porada. U rande došlo k takzvanému sémantickému zúžení, tedy specializaci významu a bum - rande je vnímáno čistě jako milostná schůzka. V 19. století totiž vše francouzské bylo bráno jako elegantní, módní, honosné. Francouzština byla jazykem diplomatů, aristokracie a milostné literatury. Výraz „rendez-vous“ měl jakýsi až lehce erotický a galantní nádech. A tak si čeština ponechala právě tuto „romantickou“ část významu.
Francouzské rendre pochází z latinského reddere = vrátit. Re- (zpět) dare (dát). Vývoj významu od latinského základu přes starofrancouzštinu až po dnešek by se dal shrnout asi takto: dát zpět - vrátit se - dostavit se - sejít se - mít schůzku - mít romantickou schůzku. Jde o názorný příklad toho, jak se význam slov během staletí posouvá.
Perlička na závěr - v kosmonautice se tento termín používá pro kritický moment, kdy se dvě vesmírné lodi potkají na oběžné dráze. A vy si ode dneška pamatujte jedno: I když se dnes na rande dostavíte v džínách a s úsměvem, technicky vzato stále plníte starý vojenský rozkaz. Tak hlavně, aby ten váš „manévr“ skončil úspěšným spojením a ne porážkou na rozbombardovaném válečném poli!
