Článek
Představte si, že pracujete v Německu. Blíží se dvanáctá hodina a tedy konečně polední přestávka. Úplně se těšíte, až půjdete do kuchyňky a dáte si svůj oběd. Tak se zvednete a jdete. Někteří kolegové už tam sedí. Někteří z nich už dokonce baští své jídlo. Co řeknete? Prostě řeknete Čas k jídlu!
Ano, zní to zvláště. Ale Němci se opravdu během poledních pauz zdraví, bez ohledu, kolikrát se před tím už viděli. I bez ohledu na to, zda během polední pauzy opravdu jí, nebo jen klábosí, čtou si noviny, či sedí s kávou na kuřárně. Prostě se všichni pozdraví a to slovem:
Mahlzeit
Mahl můžeme přeložit jako jídlo. Zeit je čas. Mahlzeit je tedy v syrovém překladu Čas k jídlu, volněji Dobře se najez.
Tento polední pozdrav je typicky německá záležitost. Jeho původ vychází ze spojení „Gesegnete Mahlzeit“, tedy ve volném překladu naše Buď požehnané jídlo tvé, které se používalo kolem 19. století a postupem času se zkracovalo. Fráze se ustálila zejména v Německu a také v části Rakouska. V jiných zemích neexistuje srovnatelný ekvivalent, snad kromě Švýcarska, kde si lidé přejí „En Guete!“
Je však třeba upozornit, že venku na ulici přát někomu hezké poledne slovem Mahlzeit asi nedělejte. Téměř nikdo nepoužívá Mahlzeit mimo poledne a mimo práci.
A jak reagovat na Mahlzeit? Jednoduše. Správná odpověď na Mahlzeit je také Mahlzeit. Až když budete opravdu sedět u stolu s kolegy a otevírat krabičky s jídlem, klidně si pak už popřejte dobrou chuť slovy Guten Appetit.
Takže - pokud to čtěte v poledne, v době oběda - Mahlzeit!
