Článek
Nejdříve trošku dobové „omáčky“ pro kontext. Po prohře v první světové válce se Německo ocitlo v chaosu, ze kterého vzešla Výmarská republika, první demokratický stát v německé historii. Ta byla nucena přijmout tvrdou Versailleskou smlouvu, která uvalila na zemi vysoké reparace, územní ztráty a spolu s tím přišla hospodářská krize a hyperinflace. Frustrace a nestabilita vedly k radikalizaci. Mezi nespokojenými byla i relativně nová stranička - nacisté.
Hitlerputsch medal, Karl Goetz
Ti Výmarskou republiku nenáviděli. Považovali ji za symbol národního ponížení a zrady. Politiky, kteří podepsali mírovou smlouvu, označovali za „listopadové zločince“, kteří zasadili armádě „dýku do zad“. Nová republika se pro ně stala terčem, který slibovali zničit, aby obnovili „sílu a slávu německého národa“. A protože se jistému italskému fašistovi Benitu Mussolinimu podařilo dostat se k moci, rozhodl se Adolf Hitler a parta kolem něj, že to zvládnou také…
Čtvrtek 8. Listopadu 1923
Nacházíme se v Mnichově. Je večer, ve známé pivnici Bürgerbräukeller probíhá důležité shromáždění, kde má projev hlavní vládní autorita Bavorska, státní komisař Gustav von Kahr. Spolu s ním jsou přítomni i ostatní klíčoví představitelé moci, takzvaný Triumvirát. Ten kromě von Kahra tvoří velitel bavorské státní policie Hans Ritter von Seißer a velitel Reichswehru v Bavorsku generál Otto von Lossow. Přítomno je na 3000 hostů, samá smetánka. Jde o politické a ekonomické elity Bavorska.
Po osmé večer začnou nacistické úderné oddíly SA a Stosstrupp Hitler obkličovat pivnici. Organizuje je tehdy ještě málo známý mladý muž s brýlemi, Heinrich Himmler. Část mužů je i uvnitř sálu, na ty dohlíží o dost známější letecké eso, Hermann Göring.
Bürgerbräukeller, Mnichov
O pul deváté se stane něco, s čím nikdo nepočítá a trošku to připomíná scénu z filmu. Před pivnicí zastavuje kolona vozidel. Z jednoho z nich vystupuje vůdce strany, Adolf Hitler, který, doprovázen ozbrojenou eskortou, vtrhne do hlavního sálu, vyleze na stůl a vystřelí z pistole do stropu: „Národní revoluce začala!“
Překvapeným přítomným oznámí, že dosavadní vláda právě ztrácí svou moc a že je sesazena. Pak odvádí Kahra, Lossowa a Seißera do malé boční místnosti. Zde jim oznamuje, že od teď už neplatí nic z toho co dosud, moc přebírá nová říšská vláda, v jejímž čele bude válečný hrdina generál Ludendorff. Celou dobu teatrálně máchá pistolí kolem sebe a v jednu chvíli ji dokonce na Kahra namíří, když ten jeho požadavky odmítá se slovy, že se raději nechá zastřelit. Stejně tak se nedaří zlomit Lossowa, do kterého hučí bývalý policejní prezident Pöhner. Hitler všem hrozí, že pokud nebudou spolupracovat, budou zastřeleni.
Zlom nastává s příjezdem generála Ericha Ludendorffa kolem 21:00. Sálem to zašumí, přítomnost hrdiny najednou dává puči obrovskou symbolickou váhu. Hitler ho okamžitě prohlašuje za velitele německé armády. Jenže vážený muž je z jiného těsta než Hitler. Násilnosti a nátlak se mu příčí a jedná s Triumvirátem z pozice cti a vlastenectví. Ludendorff se Kahrovi, Lossowovi a Seißerovi osobně zaručuje, slibuje jim bezpečnost a zachování důstojnické cti a tim je vlastně strašák Hitler tak trochu upozaděn. Z trojice padá bezprostřední obava o život a situace už není tak vyhrocená.
Erich Ludendorff a Gustav von Kahr v roce 1921
Kolem půl desáté se vrací všichni muži do sálu. Pod vlivem Ludendorffova ručení a atmosféry v sále vyjadřují podporu „vlastenecké věci“. Hitler se cítí jako vítěz. Povedlo se to, triumfuje!
Jenže pak přišla osudová chyba. Ať už to bylo z důvodu přeceněním Ludendorffova vlivu nebo z vlastní pýchy, kdy sám sebe přesvědčil, že už se nemůže nic stát, propouští kolem půl jedenácté Kahra, Lossowa i Seißera s úkoly, aby se ujali organizace nové vlády ve svých úřadech. Sám na chvíli opouští sál, kde Göring pronáší ohnivý, ale ne příliš efektivní projev, a místo toho, aby nacisté právě teď upevňovali nově nabytou moc a nepouštěli důležité muže z dohledu, dali vládním silám čas, aby se ze zážitku oklepaly a reagovaly.Tento akt „gentlemanství“, kdy pustili vládnoucí trojici s vírou, že je s nimi, se ukázal jako největší chyba celého puče.
Jakmile se totiž Kahr, Lossow a Seißer dostali z dosahu nacistů, začnou jednat. Kahr se dostává do kasáren Reichswehru v Oberwiesenfeldu. Okamžitě vydává prohlášení, ve kterém se distancuje od vynuceného slibu, označuje puč za velezradu a nařizuje rozpuštění NSDAP a SA. Lossow a Seißer mobilizují armádní a policejní jednotky, posilují obranu klíčových budov a nechávají stavět zátarasy na mostech přes řeku Isar, aby město strategicky rozdělili. Ernstu Röhmovi a jeho SA se sice podaří obsadit velitelství Reichswehru na Ludwigstraße, nejsou ale schopni získat kontrolu nad samotnými vojenskými kasárnami a zůstávají tak v podstatě izolováni a obklíčeni armádními jednotkami věrnými vládě.
Pátek 9. Listopadu 1923
Jak pro Hitlera včerejší den úžasně končil, tak špatně pro něj ten nový začínal. Zprávy o tom, že se Kahr i armáda nehodlají držet večerních slibů a budou Výmarskou republiku bránit, házely do celého plánu vidle. Přišla myšlenka pochodu. Uděláme to jako v Itálii. Ludendorff byl přesvědčený, že vojáci na válečného hrdinu střílet nebudou, prostě si pro moc dojdeme! Dávalo to smysl. Pochodující nacisté v čele s generálem a Hitlerem se tak spojí s Röhmovými jednotkami, získají podporu davů a tím vnutí armádě i policii pasivitu. S tímto přesvědčením se kolem jedenácté vydal dav na cestu.
Cesta přes čtvrť Lehel probíhala zpočátku úspěšně. Policisté, střežící zdejší zátaras, nechali dav projít. Ten tak mohl zamířit na Odeonsplatz, náměstí vedoucí k vládním budovám. Zde, přímo u pomníku Feldherrnhalle, stál kordón přibližně 130 příslušníků bavorské státní policie pod velením poručíka Grafa s jasným rozkazem - zastavit pučisty za každou cenu. V těsné uličce na rohu Residenzstraße se nacisté a policie střetli tváří v tvář.
Na rozdíl od vojáků, na které Ludendorff sázel, tvořili policejní kordón mladí muži z venkovských oblastí, kteří měli ke Kahrovi větší loajalitu než ke starému hrdinovi Ludendorffovi nebo k Hitlerovi. Byli sice pod silným psychologickým tlakem, ale necouvli. Zda vystřelil první nacista nebo policista, je dodnes sporné a zdroje se zde různí. To ale nic nemění na tom, že začaly létat kulky.
A nacházely cíl. Hermann Göring dostává zásah do nohy a je těžce zraněn (to povede k jeho pozdější závislosti na morfinu, která ho ovlivní do konce života). Hitler je sražen na zem padajícím Scheubner-Richterem, což mu sice vykloubí rameno, ale zachrání život. Celý pochod se zastavuje a rozpadá. Jediný Ludendorff, v šoku, že armáda opravdu střílí, pochoduje dál sám až k policejní linii, žádná kulka ho netrefí a nakonec je zadržen. Hitler z místa mizí, stejně jako zbylí pučisté. Zůstává 16 mrtvých nacistů a 4 mrtví policisté.
Do pozdního odpoledne je situace opět pod kontrolou. Röhmovým izolovaným jednotkám na Ludwigstraße nemá kdo pomoct a tak se vzdají. O dva dny později je Hitler vypátrán a zatčen. Převrat, který měl zažehnout „národní revoluci,“ skončil.
Pivní puč měl několik zásadních trhlin. Hitler jej plánoval po vzoru Mussoliniho Pochodu na Řím z předchozího roku, jenže německý politik si neuvědomoval, že Mussolini pochodoval teprve až poté, co měl opravdovou politickou podporu zajištěnou. Hitler si naivně myslel, že ji získá silou. Nacisté též věřili, že frustrace obyvatelstva z hospodářského kolapsu a francouzské okupace Porúří jim zajistí masovou podporu lidu, ale ani to se nestalo.
Původní plán také nepočítal s neutralizací vládní komunikace. Hitler sice obsadil tiskárny a pivnici, ale umožnil Kahrovi a jeho mužům odejít a vydávat vládní komuniké z kasáren, čímž okamžitě jakékoliv Hitlerovo prohlášení o vytvoření nové vlády padlo. Otázkou také zůstává, nakolik se s něčím takovým počítalo a tedy, zda užpro podobný scénář neexistovaly směrnice. Proti vládě stáli mnozí, od hnědých po rudé a Hitlerovy výhrůžky mladé republice byly známé. Bavorští vůdci byli před Hitlerem varováni už několikrát a politické násilí v té době nebylo ničím neobvyklým. Kahr a spol. zřejmě čekali hrozbu, byť třeba ne přímo v takové podobě.
Feldherrnhalle München
Otázkou také je, jak by asi vypadal průběh dějin, kdyby se už v těchto raných dobách povedlo nacistům chopit se moci (v té době bylo personální složení jiné a ač byla stranická idea dána, některé myšlenky ještě vykazovaly odchylky od budoucí politiky NSDAP) a nebo kdyby byl Hitler zasažen a zabit. Ale o tom můžeme jen spekulovat.
K tématu:
Zdroje:
