Článek
Byli oblečeni v šedých uniformách, na čepicích lebka, na rukávech hákový kříž. V březnu 1923 vznikla v Mnichově nenápadná, ale vysoce loajální jednotka - štábní stráž (Stabswache), ze které se o měsíc později stala mobilní jednotka Stoßtrupp Adolf Hitler. V jejím čele stál papírník a záložní důstojník Josef Berchtold, spolu s hercem Juliem Schreckem, pozdějším Hitlerovým šoférem. Jednotka začínala jako osobní ochranka, ale rychle se proměnila v pohotovou násilnou pěst mladého nacistického hnutí - flexibilní, kdykoliv mobilizovatelná, s naprostou poslušností výhradně Hitlerovi.
Stoßtrupp byla od počátku zvláštní elitní jednotka úderných oddílů SA, které existovaly od listopadu 1920. Členy byli převážně veteráni z Freikorps - tvrdí muži zvyklí na boje v ulicích. V čele pochodovali budoucí prominenti, například hodinář Emil Maurice, koňský handlíř Christian Weber i úředník Karl Fiehler, pozdější primátor Mnichova. V nejvyšší fázi jednotka čítala okolo 100 mužů a působila nejen jako ochranka, ale i jako úderná skupina proti politickým odpůrcům.
K prvnímu opravdu velkému nasazení došlo během neúspěšného Hitlerova puče v listopadu 1923. Stoßtrupp tehdy se zbraněmi obsadili mnichovský Bürgerbräukeller, vtrhli na příkaz tehdejšího velitele SA Hermanna Göringa do redakce nepohodlného sociálnědemokratickeho listu Münchener Post, kde zdemolovali kanceláře a unesli redaktory, stejně jako některé místní politiky. Rukojmí měli posloužit jako lidské štíty při pochodu na Odeonsplatz. Nacisté byli připraveni pohrozit jejich popravou, pokud by se proti nim postavila armáda nebo policie. Jejich plány ale byly k ničemu. Vše skončilo policejní palbou a fiaskem. Stoßtrupp byl zakázán, 38 jeho členů odsouzeno. Někteří se trestu vyhnuli (šestnáct odsouzených prostě uteklo), ostatní si v Landsbergu odpykávali trest spolu s Hitlerem – ve zvlášť mírných podmínkách, které jejich vzájemné pouto jen utužilo.
Z popela porážky vzešla nová síla. V dubnu 1925 vznikla z někdejšího Stoßtruppu organizace Schutzstaffel - zkráceně SS. A někdejší osobní stráž se tak proměnila v jednu z nejděsivějších struktur Třetí říše.
Na svou první organizaci ale nacisté nezapomněli. Bývalí členové Stoßtruppu se nadále scházeli jako tzv. „staří bojovníci“ (Alte Kämpfer) na tzv. „kamarádských večerech“. Po oslabení SA v roce 1934 organizoval tato setkání zvláštní úřad, který byl pro veterány puče založen pod hlavičkou nacistického Fondu NSDAP. Pravidelně se pořádaly slavnostní přehlídky v „hlavním městě hnutí“ Mnichově za jásotu dalších nacistů i obyvatelstva a vzývání Blutfahne (více o krvavé vlajce zde).
Stoßtrupp se zapsali do dějin ještě jednou. Dne 9. listopadu 1938, právě při takovém setkání veteránů, zazněla z úst Josepha Goebbelse fanatická výzva k útoku na židovské obchody a synagogy. Kolem půl jedenácté večer vyrazilo asi čtyřicet bývalých členů jednotky na Hitlerův příkaz do ulic Mnichova, kde ničili výlohy, rabovali obchody a zapálili zdejší synagogu. Byla to první jiskra Křišťálové noci, která se rozrostla do celoněmeckého požáru. Až moderní výzkumy historičky Angely Hermann ukázaly, že právě Stoßtrupp Hitler tehdy sehráli roli úderné jednotky pogromu. Ne SA v civilu nebo spontánní dav, jak bylo dříve uváděno. Ale vycvičení muži z dob temných začátků hnutí.
Začínali jako stínová garda jednoho muže. Skončili jako plamen, který zapálil Evropu. Právě o tomto plamenu bude následující série Fenomén SS. Provede vás od počátků organizace, seznámí s vůdčími osobnostmi i prvními členy podle jejich služebních čísel, ukáže propojení do jiných organizací, objasní pár méně známých souvislostí, které jsou dostupné z německých zdrojů a také připomene krutosti, které černé košile napáchaly a kvůli nimž skončily právem jako hrozivý černý vypálený cejch na svědomí Německa.
K tématu Puče 1923:
