Fenomén SS: Založení organizace - od původního nadšení ke skupince na odpis

Je únor 1925. V Bavorsku je zrušen výjimečný stav a spolu s ním končí zákaz nacistické strany, který byl vyhlášen po nelegálním Hitlerově puči. Ten tak po svém propuštění z Landsbergu opět může řečnit a pořádat schůze. Na těch vyzývá k násilí a úřady, které jej sledují, se oprávněně bojí radikalizace a tak přichází vzápětí - hned devátého března - k novému zákazu. Zemská vláda zakazuje Vůdci, jen dva týdny po znovuzaložení NSDAP, veřejně vystupovat. Většina dalších zemských vlád bavorský příklad následuje. To však Hitlera od politiky neodrazuje. Ani od násilí. A protože si je vědom, že co rozdává, to může i dostat, rozhoduje o zřízení jednotky, která zajistí jeho ochranu a pořádek na shromážděních. Navazuje tak na zakázanou Stoßtrupp Hitler, na jejíchž základech vzniká Stabswache.

Prvního dubna dostává ​jeden z prvních Hitlerových bodyguardů a veterán Stoßtruppu Hitler Julius Schreck úkol. O tři dny později hlásí jeho splnění. Kolem Schrecka, osobního řidiče, tělesného strážce Vůdce a zakladatele předchozí jednotky, se tvoří skupina osmi mužů, které se také říká Saal-Schutz. Tvoří ji kromě Schrecka již známé tváře, jako například Ulrich Graf, Emil Maurice, Julius Schaub nebo Erhard Heiden. Své pozdější jméno Schutzstaffel, zkráceně SS, získává o trošku později. Navrhne jej vlivný Hermann Göring podle doprovodné letecké jednotky von Richthofena, leteckého esa z Velké války.

Poprvé se nová jednotka ukazuje veřejnosti 16. dubna. Jde o pohřeb pučisty a bývalého policejního prezidenta Ernsta Pöhnera, kde s pochodněmi drží čestnou stráž. Je to první rituální projev její budoucí okázalé role. Pak se Schreck vrhne na expanzi. V září vyzve všechny oblastní organizace strany, aby si každá založila svou jednotku. Všude dodržují zkratku SS, názvy se ale liší. A tak je Saal-Schutz, jinde Sturmstaffel nebo Schutzstaffel. Schreck je nazýván Otcem SS.

V této prvotní době ještě není tak těžké se do jednotek dostat. Samozřejmá je naprostá loajalita, předepsaný věk, dva ručitelé, minimálně pětileté bydliště v lokalitě a samozřejmě fyzická síla a dobrý zdravotní stav. Malé a Velké árijské průkazy s dokládáním rodokmenů a schvalovací procesy před Rasovou komisí dle tabulek Bruna Schultze přijdou až mnohem později. Přesto se hned zpočátku ukazuje snaha být elitní formací mezi ostatními vznikajícími složkami strany.

​Prvotní úspěch ale nevydrží. Koncem roku 1925 už má SS sice téměř 1 000 členů a působí kromě Bavorska také v Sasku a Duryňsku, ale pod tlakem silnější SA většina zase odchází a stav se smrskne na pouhých 200 mužů. Hitler se tedy Oberleitera SS rozhodne odvolat. „Otec SS“ v uniformě zůstává. Slouží dál v osobní ochraně Vůdce, dostává se až k hodnosti brigádního generála a po smrti, způsobené zánětem mozkových blan v roce 1936, mu je vystrojen státní pohřeb, pojmenována jedna z SS jednotek jeho jménem,stejně jako některé německé ulice. Ale zpátky k dubnu 1926…

Schrecka nahrazuje Joseph Berchtold, dřívější velitel Stoßtrupp Hitler. Začátky Berchtoldovy nacistické kariéry ukazují jednu perličku. Členem strany se stal už v roce 1920. Když ale Hitler stranu o rok později ovládl, odešel. Vrátil se až v roce následujícím, vstoupil do SA, stal se velitelem předchůdkyně SS a zúčastnil se puče. Po jeho ztroskotání uprchl do Rakouska, zatímco jej mnichovský soud odsoudil k vězení. Vrátil se až v roce 1926, ihned vstoupil do znovuobnovené NSDAP a týden na to převzal mnichovskou SA, stejně jako pozici Oberleitera SS.

I Berchtoldovi se zpočátku daří. Do druhého říšského stranického sjezdu na začátku července už má SS kolem 75 jednotek se zhruba tisíci členy. Právě na tomto výmarském sjezdu Hitler své nové jednotky odmění. Propůjčuje jim nejsvatější nacistickou relikvii - zakrvácenou vlajku Blutfahne z roku 1923. Mimochodem - dochází zde i k založení Svazu německé dělnické mládeže, z něhož se později stane všeobecně známý Hitlerjugend. Ale o tom jindy…

Snaha o rozmach jednotek SS je opět brzděna. Pod velením Franze von Pfeffera dochází v listopadu (ve stejném měsíci, kdy SS získají své první čtyři standarty) k reorganizaci Sturmabteilung. Pfeffer požaduje jediné - aby veškeré ozbrojené složky, tedy i SS a dokonce i organizace mládeže, spadaly pod jeho kompetence. Berchtoldovi je sice dán nový honosný název jeho funkce, od teď si může říkat Reichsführer SS, jeho podřízenost Pfefferovi se ale stává úplnou a  SS ztrácí na významu. Nadřízená SA diktuje, že jednotky SS nesmí v žádné obci přesáhnout desetinu velikosti místních jednotek SA.

Berchtold, nespokojený se svým statusem „tajemníka SA“ (jak se sám nazve) a omezením svých pravomocí, v březnu 1927 rezignuje. Dopomůže tomu jistě i incident, kdy do redakce stranického listu Völkischer Beobachter, kde Berchtold pracuje, vtrhne jeho zástupce Heiden s dalšími muži a za pomoci násilí si vyžádají veškeré dokumenty SS, které u sebe její šéf má. To je jedna z posledních kapek Berchtoldovi trpělivosti a také jasná ukázaná, že se „něco“ mění. Paradoxně ale v řadách SA jako štábní důstojník nejvyššího velení zůstává až do konce druhé světové války a užívá též titul Říšský Vůdce SS ve výslužbě.

V březnu je v Bavorsku zrušen Hitlerův zákaz veřejných projevů, ostatní země se přidávají průběžně také a tak se může propaganda opět rozjet naplno. Přichází nový Reichsführer, jako svého zástupce si vybírá mladého sedmadvacetiletého muže jménem Heinrich Himmler, který je v SS od roku 1925, vede jednotky v Dolním Bavorsku a zároveň je zástupcem říšského vedoucího propagandy.

Oním novým velitelem není nikdo jiný, než už zmíněný Erhard Heiden. V NSDAP je aktivní od roku 1922 (sloužil pod Berchtoldem v SA a byl jedním ze zakládajících mužů Stoßtruppu). Známé jsou i jeho nevybíravé praktiky. V prvních letech hnutí se proslavil při útoku na židovského víceprezidenta mnichovské obchodní a průmyslové komory a jeho rodinu. Po mnichovském puči byl odsouzen do vězení a spolu s ostatními pučisty, včetně Hitlera, byl v Landsbergu. Po propuštění se ihned vrátil k práci pro nacisty. Při založení SS se stal zástupcem Schrecka - podle povídaček byl údajně právě tím mužem, který s návrhem na založení Stabswache přišel.

Heiden se zpočátku snaží. Stejně jako jeho předchůdce bojuje s nadřízenou SA a pravidly o početním stavu. Jeho představa je ještě více budoucí černé košile vyzdvihnout, udělat z nich elitu. Realita je ovšem taková, že SS stagnují a dokonce se uvažuje o jejich zrušení. V roce 1928 spadne počet členů na pouhých zhruba 280. A to i přesto, že nacisté potřebují v ulicích každého muže. NSDAP už sedí v říšském sněmu a předseda její frakce Wilhelm Frick na začátku března veřejně odkrývá karty prohlášením, že strana usiluje „o úplné svržení státu právní cestou“. Posledního března se německý parlament rozpouští s tím, že v květnu proběhnou volby nové. Nacisté narušují schůze jiných stran, pozadu nejsou ani komunisté. Vyvrcholením násilí v ulicích jsou srážky těchto dvou politických rivalů. K jednomu z největších dochází v září, kdy v berlínském Sportpalastu brojí nacisté proti Dawesovu plánu.

Heiden cítí, že své SS proti silnějším SA prosadit nedokáže. Na druhou stránku, participuje z obou organizací. Od roku 1926 vede s dalším starým bojovníkem Rottenbergerem firmu Reichswirtschaftsstelle, která dodává nacistickým jednotkám uniformy. A to mu nakonec zlomí vaz. Během roku vycházejí na povrch různé podezřelé machinace a důkazy, že dochází k přelivům peněz mezi SS a jeho firmou. Když se pak provalí, že odebírá zboží od Židů, je hotovo. Podle oficiálního vyjádření Vůdce rezignuje 5. ledna 1929 „z rodinných a hospodářských důvodů“. O necelé tři týdny později Heiden požaduje, aby byly veškeré jeho iniciály z dokumentů SS vymazány.

Heidenův další osud je tragický. Po převzetí moci nacisty sedí bývalý Reichsführer v mnichovské kavárně, když k němu přistoupí muž z bezpečnostní služby SS s tím, ať jej následuje ven, aby si mohli promluvit. Heiden tam nechá své věci v domnění, že se brzy vrátí. Pro ty se ale za půl hodiny vrací jen onen nově příchozí. Heiden je nezvěstný. Jeho matka prosí o pomoc rodinného přítele Maurice. Ten se zprostředkovaně obrátí na Himmlera, který zareaguje „zuřivě“ a přísně zakazuje jakékoli další pátrání. Podle historika Schulze se navíc koncem března objevuje muž od SS, který hrozí Mauricemu smrtí, pokud se bude dál vyptávat nebo pátrat. Když Maurice o incidentu informuje Hitlera, místo zastání mu Vůdce doporučí stáhnout se na chvíli z Mnichova.

Heidenovo tělo je s průstřelem hlavy nalezeno až po pěti měsících. Dokumenty kolem něj jsou zničeny, jeho firmy vyškrtnuty z rejstříků. Karl Orten se později nechává slyšet, že jedním z důvodů Heidenovy vraždy byla snaha vydírat samotného Hitlera. Heiden prý měl v plánu vydat v zahraničí knihu nejen o počátcích hnutí, ale i o Führerovi a jeho soukromém životě.

Ale to jsme předběhli v čase. Vraťme se zpátky k lednu 1929. Šestého totiž začíná pro SS nová éra. Tento den je jmenován nový říšský vedoucí. Není jím nikdo jiný, než muž, který má vizi. Který v SS nevidí pouhou stráž, ale zárodek nového řádu. Který je posedlý rasovou čistotou a elitním výběrem. Který věří, že klíčem ke všemu je „čistota nordické krve“. ​

Heinrich Luitpold Himmler dostává na starost organizaci, která je na dně, je demoralizovaná a početně zanedbatelná. Do konce roku ji dokáže centralizovat, všechny regionální SS-standarty budou nově podřízeny přímo jemu. Do konce roku 1932 se z oněch 280 mužů stane 52 tisíc a o rok později jejich počet přesáhne 200 tisíc. Skupinka na odpis se definitivně promění v elitní a ideologicky nejvyhraněnější složku nového režimu, připravenou splnit jakýkoli Führerův rozkaz. Éra pouhých bodyguardů končí. Začíná vzestup architektů holocaustu.

Děkuji za vaši podporu. Fenomén SS bude vycházet 1 - 2 v týdnu. Příprava podkladů, studium a práce na každém díle zaberou několik hodin, ve složitějších tématech i dnů. Proto děkuji za trpělivost a u dalšího dílu o prvních mužích v černých uniformách brzy „načtěnou“.