Nacisté proti nacistům: Noc, která změnila Německo

Úvodem si pojďme připomenout, co ta Noc dlouhých nožů vlastně byla. Šlo o brutální politickou čistku, jejímž hlavním cílem bylo upevnění Hitlerovy moci a odstranění politických rivalů, potenciálních hrozeb i nepohodlných osob bez ohledu na politickou příslušnost či smýšlení. Hlavní obětí čistky byl Ernst Röhm, vůdce úderných jednotek SA. Sturmabteilung byla vlivná polovojenská organizace, která od začátků hnutí pomáhala nacistické myšlence a šířila teror. Její rabiánská povaha se ovšem stala po převzetí moci nepohodlnou. Röhm snil o „druhé revoluci“, čímž ohrožoval Hitlerovy plány a budoval si vlastní mocenskou základnu. To se samozřejmě nelíbilo dalším mocným lidem kolem Hitlera, kteří se potřebovali silného Röhma, který si s Hitlerem dokonce jako jeden z mála tykal, zbavit.

A tak šéfové vzrůstající konkurenční SS Heinrich Himmler a Reinhard Heydrich, a také jeden z nejvlivnějších nacistů Hermann Göring, sestavili seznamy nepohodlných osob, shromáždili a též uměle vytvořili důkazy proti SA a přesvědčovali Hitlera, že není na co čekat. Za omezení vlivu SA orodovali i jiní, například armáda.

Nakonec se dočkali. Jednotky SS pod vedením Himmlera a Heydricha na Hitlerův přímý rozkaz pozatýkaly vedení SA, popravily Röhma a stovky dalších členů a mnoho dalších politických odpůrců, jejichž jména na seznamy výše zmíněná trojice podle své vůle doplňovala. Mezi oběti se tak dostali i lidé, kteří neměli se Sturmabteilung co dělat, například bývalý německý kancléř Kurt von Schleicher. Akce byla krátce nato posvěcena zákonem. Tato akce zásadně oslabila SA, osamostatnila a posílila pozici SS a zajistila Hitlerovi naprostou kontrolu nad zemí i loajalitu armády, čímž se stala důležitým kamínkem do celé mozaiky, která nakonec ukázala Hitlerův obraz nezpochybnitelného diktátora.

A jak by mohly vypadat výpovědi a vzpomínky aktérů? Pojďme se ponořit do sféry „co by kdyby“ a popusťme uzdu fantazii. Samozřejmě jde jen o fikci a klidně by dané osoby mohly mluvit úplně jinak.

Adolf Hitler, vůdce:

Jako vůdce musím být pragmatik. A musím být tvrdý, kdykoliv a kdekoliv. Vůdce nesmí ukázat slabost, ani pokud jde o nejbližší. Nepřátelé by toho jednou mohli využít. A hlavně, revoluce je proces, ne jednorázová událost. V roce 1933 jsme sice získali moc, ale hrozba zůstávala. A ta hrozba měla jméno. A to bohužel jméno jednoho z nejbližších. Ta hrozba se jmenovala Ernst Röhm a jeho hnědé košile.

Röhm byl můj starý přítel, můj spolubojovník ze starých časů, z dob prvních bitev po mnichovských pivnicích. Vždycky mi byl loajální. Ale jeho ambice rostly do obludných rozměrů. Měl skoro 3 miliony mužů, ozbrojenou sílu, která byla větší než naše armáda. Mluvil o „druhé revoluci“, o socializmu, o likvidaci starých řádů a staré armády. To nemohu dopustit. Armáda je klíčová pro budoucnost Říše. Potřebuji ji. Musím si zajistit její loajalitu. A Röhm mi v tom stál v cestě.

Moji spolupracovníci, můj věrný Himmler a jeho neskutečně pracovitý Heydrich a také tolik potřebný a ambiciózní Göring, mi předkládali zprávy o Röhmově spiknutí. Zahrnovali mě důkazy. Dávali mi číst zachycené zprávy. Až už to bylo nevyhnutelné. Věděl jsem, že to je nutné. Vždyť to bylo tak jednoduché. Buď on nebo já. Rozhodnutí bylo jasné.

V noci jsem jel do Bad Wiessee. Vtrhli jsme do hotelu a vytáhli Röhma a jeho lidi z postelí. Všichni vypadali překvapeně, někteří byli i v posteli s jinými muži. Byla to odporná podívaná. Řekl jsem mu, že ho zatýkám. Zradil mě. Zradil Říši. Bylo nutné ho odstranit. Stejně jako všechny ostatní, kteří ohrožovali jednotu národa.

Po celé akci jsem předstoupil před Říšský sněm a řekl jsem: „Pokud se někdo odváží zvednout ruku proti státu, jeho osudem bude smrt.“ Bylo to nutné. Ukázal jsem národu, že jsem silný vůdce. Že jsem připraven udělat cokoli pro budoucnost Německa. Teď už mi nikdo nebude stát v cestě.

Reinhard Heydrich, vůdce SD:

Spolu s Himmlerem a Göringem jsme to celé pečlivě připravili. Bylo třeba se zbavit Röhma a jeho SA. Tihle pouliční rváči a opilci představovali pro stát akorát tak chaos a anarchii. A hlavně ohrožovali naši moc. SA chtěla nahradit armádu, což by byla katastrofa. A také, kdyby zůstaly na scéně, bylo by to na úkor námi budovaných SS. Naším úkolem bylo vytvořit důkazy. Na nic jsme nečekali. Vyráběli jsme seznamy. Bylo na nich plno zrádců, oponentů a těch, co byla potřeba se prostě zbavit. Zfalšovali jsme dokumenty, které prokazovaly, že Röhm plánuje puč. Vytvořili jsme síť agentů, která nám dodávala informace. Každý krok jsme měli promyšlený.

Když přišla ta noc, jednalo se precizně. Akce byla nazvaná Kolibřík. SS se ukázala jako spolehlivá a disciplinovaná síla. Zatkli jsme a popravili spoustu lidí, od Röhmových nejbližších až po staré oponenty z konzervativních kruhů. Věděli jsme, že nesmíme zanechat žádné svědky. Bylo to čisté, rychlé a účinné. Žádný soud, žádní svědci. Prostě kulka do týla. Po této noci jsme se konečně mohli nadechnout. SA byla zničena a my, SS, jsme se stali jedinou ozbrojenou silou loajální vůdci v rámci stranického aparátu. Získali jsme neskutečnou moc. Byla to naše chvíle. Ukázali jsme konečně, kdo vládne Německu.

Ernst Röhm, vůdce SA:

Byl jsem slepý. Věřil jsem mu. Věřil jsem, že v našich žilách proudí stejná revoluční krev. Já, Ernst Röhm, jsem byl přeci ten, kdo mu pomohl získat moc. Moji muži z SA byli ti, kteří bojovali v ulicích a vybojovali mu cestu na vrchol. Vždycky jsem ho chránil. Ale on se změnil. Stal se z něj byrokrat. Byl obklopen těmi patolízaly, jako Himmler a Heydrich, kteří mu do ucha šeptali pomluvy. Ano, vždycky jsem mluvil o „druhé revoluci“. Ale ta myšlenka přece nebyla namířena proti vůdci. Byla namířena proti starým pořádkům, proti konzervativcům a zpátečníkům, kteří nám házeli klacky pod nohy. Chtěl jsem z SA udělat novou revoluční armádu. Armádu německé krve a národa!

Onoho osudného večera jsem byl v Bad Wiessee. Všichni jsme si užívali zaslouženého odpočinku. Nic jsem netušil. Ráno nás probudil křik a hluk. Byl to on, vůdce. Vtrhl do mého pokoje a osobně mě zatknul. Řekl, že jsem zrádce. Zrádce! Já, který by pro něj položil život. Ve vězení jsem čekal. Dostal jsem pistoli a poslední šanci vzít si život. Odmítl jsem. Ať mě zabije on, když touží po mé krvi.Ať se odhalí, kým doopravdy je. A tak mě zastřelili. Muži v černých uniformách. Zradili mě. Zradil mě můj přítel. Revoluce je mrtvá. Spolkla své vlastní děti.

Hans, běžný občan, oddaný nacista:

Díky Bohu za tu noc! Ti z SA dělali jen nepořádek. Byli to násilníci a rváči, kteří kazili obraz našeho hnutí. Vůdce je potřeboval pro pouliční boj, aby se dostal k moci, to chápu. Ale teď, když máme pořádek a pracujeme na budování Říše, už pro ně není místo. Všichni v hospodě o tom mluvili. Mluví se o puči, který měl Röhm plánovat. Byl prý zrádce. Řekl bych, že to je pravda. Vždycky měl ambice. Chtěl mít větší moc než samotná armáda! A to nemůžeme dopustit. Armáda je pro budoucnost Německa nejdůležitější. A navíc, prý to všichni byli zvracení homosexuálové.

Vůdce ukázal, že má pevnou ruku. Ukázal, že se nebojí odstranit i své staré přátele, pokud zradí národ. To je silný a odvážný čin. Všichni jsme si oddychli, že se už nebudeme muset hnědokošiláčů bát. Teď je čas na klid a budování. Vůdce nás vede k lepším zítřkům. A díky této noci máme jistotu, že je náš vůdce neohrožený a že nikdo, absolutně nikdo, mu nebude stát v cestě. Byla to nutná oběť pro dobro celého národa. Byla to noc, která zachránila naši zemi, náš národní socializmus.

Klaus, běžný občan, neangažovaný:

Poslední měsíce byly plné nejistoty. Na jedné straně se nám dařilo, ekonomika se začala zvedat. Ale na druhé straně to pouliční násilí. Hnědé košile z SA, to byli opilci a rváči. Vždycky dělali nepořádek. Bál jsem se jich. Bál jsem se jít večer domů. A pak přišla zpráva, že se Röhm a jeho lidé pokusili o puč. A že ho vůdce zlikvidoval. Ze začátku jsem tomu nevěřil. Ale pak se po městě začalo mluvit o tom, že zmizeli někteří lidé. I ti, kteří neměli s SA nic společného. Dřívější politici, soused, který byl katolík… Nikdo nevěděl, co se vlastně děje.

Večer předtím jsem slyšel střelbu. Nejdřív jsem myslel, že to jsou jen nějaké rvačky. Ale pak jsem viděl, jak přijíždějí auta s muži v černých uniformách SS. Byli tišší a chladnější než ti z SA. Jejich tváře byly bez emocí. Byl jsem zmatený. Na jednu stranu jsem si oddychl, že už nebudou tyhle rvačky v ulicích. Byl jsem rád, že vůdce ukázal sílu a zavedl pořádek. Na druhou stranu mě to ale vyděsilo. Bylo to, jako by se z ničeho nic ztratila pravidla. Řád. Teď nikdo neví, kdo je další na řadě. Ale jedno jsem z toho pochopil. Teď je důležité raději mlčet, pracovat a nevšímat si ničeho. Říše se mění. A my, obyčejní lidé, s tím nemůžeme nic dělat. Jen se přizpůsobit. Jen se dívat a doufat, že se nás to nedotkne. Noc dlouhých nožů nás naučila jednu věc - mlčet, nevšímat si věcí, které se nás netýkají, prostě žít. Žít a bát se.