Článek
Naději na ideální svět, označovaný jako „5. dimenze“, „věk Vodnáře“ a mnoha dalšími jmény, nesla náboženská tradice, která má kořeny v Teosofické společnosti a která se doširoka rozvinula v západním světě v 60. letech 20. století. Kvůli této naději dostala název „hnutí Nového věku“ („New Age movement“), ačkoliv zdaleka ne všichni, kdo toto hnutí tvořili, byli s touto nálepkou spokojeni.
Název ovšem celkem vhodně vyjadřoval nejenom ono silné mileniální očekávání nového světa, ale i podobně silné vymezování vůči mainstreamovému křesťanství: to získalo svůj symbolický výraz v astrologické představě platónského roku, rozděleného na dvanáct platónských měsíců po přibližně dvou tisících let. A právě přibližně na přelomu 20. a 21. století skončil „měsíc“ ve znamení Ryb (přičemž ryba je slavný prvokřesťanský symbol) a nastal další dvoutisíciletý „měsíc“ ve znamení Vodnáře, tedy Nový věk, úplně jiný než dosavadní věk křesťanský.
Rok 1989 sice přinesl zásadní politické a společenské změny, ale nikoliv v tom směru, v jakém hnutí Nového věku očekávalo. Nastalo zklamání, a po zbytek století se proto o novém věku mnoho nemluvilo. Až na začátku 3. tisíciletí byla „objevena“ kniha, kterou v duchu hnutí Nového věku napsal americký spisovatel José Argüelles (1939–2011) již roku 1987. Už její titul Mayský faktor. Cesta za technologii naznačuje, jaký charakter měla mileniální hysterie, která se postupně rozvinula. Jejím základem bylo přesvědčení (mylné, jak bylo mnohokrát – a marně – řečeno různými odborníky), že mayský kalendář končí datem 21. prosince 2012, a že tedy lidstvo v tomto bodě dějin dojde do nového věku.
O událostech roku 2012 vycházely i česky desítky knih a tisíce článků. Ne každý jejich autor dokázal být ve svých představách tak střízlivý jako herec Jaroslav Dušek (*1961), asi nejznámější český „misionář“ hnutí Nového věku. V rozhovoru pro časopis Dingir například řekl:[1]
Ve svých dřívějších interview jste říkal, že očekáváte „zlatý věk“, „prosvětlení člověka“, „transformaci“, „otevření třetího oka“. Co nás tedy po konci času čeká?
Nevím, co to konkrétně bude, nic konkrétního neočekávám, jsem zvědav a těším se na to, že to bude skutečně mocné překvapení. Má-li to být opravdová změna, pak musí přijít něco těžko představitelného. Představuji si to jako porod, kdy lidstvo je jako dítě v břiše Matky Země a porodní stahy zesilují.
Přesto, nějakou vizi jistě máte…
Možná uchopíme realitu šířeji než pouze v duálním rámci (teplý – studený, slaný –sladký), možná uvidíme desetkrát víc barev. Možná se náš aparát zmnoží.
Jak?
Kapacita našeho mozku je přece daleko vyšší, než využíváme, ale proč? Ve vědomí se prý zachycuje asi jedna setina, možná desetina informací, které kolem a skrze nás proudí. Kolem letí devadesát procent informací, které vůbec nemáme ve vědomí, ale kupodivu je dokáže zachytit naše tělo, naše buňky to dokážou, naše DNA to „umí“. Ty informace lze z těla „vymámit“ například při hypnóze. Představte si tedy třeba, že budeme schopni vědomě zachycovat například polovinu informací, které sviští kolem. Nebo třeba, když budeme spolu mluvit, uvidíme naše aurická těla, možná uvidíme bytosti, které stojí za námi, možná uvidíme, kdo v jistém smyslu ovládá naše myšlenkové koncepty. Uvidíme, že iluze, že jsme si tady povídali my dva, je úplně směšná. Ve skutečnosti možná hovořily dva odlišné koncepty. Možná taková bude změna, ale já to nevím.
Z religionistického hlediska bylo samozřejmě zajímavé, že mileniální očekávání zasáhlo v rozdílné míře desítky milionů obyvatel Země, ale snad ještě zajímavější bylo, jak se milenialismus v tomto případě proměňoval. Milenialismus Teosofické společnosti i hnutí Nového věku byl progresivní, což znamená, že byla očekávána nenásilná transformace tohoto světa do světa budoucího. Tuto transformaci měly způsobit „ostrůvky“ těch, kdo ve svém duchovním vývoji ve smyslu hnutí Nového věku již dosáhli osobní transformace. Jejich přibývající počet měl právě na zimní slunovrat roku 2012 způsobit kolektivní transformaci celé planety Země. Když se ovšem představy progresivního milenialismu chopila média a populární umění, změnil se tento typ milenialismu na to, co je lidovému pojetí bližší: na katastrofický milenialismus, tedy na představu, že blaženému věku musí předcházet očišťující apokalypsa.
Nakonec ale nenastala ani jedna předpokládaná varianta. I když – možná ano. Jedna ze strategií, jak překonat mileniální zklamání, je osvojit si pohled, že ideální věk nastal, i když jinak, než jaké byly původní představy. Například Jiří Maria Mašek (*1970) to řekl v rozhovoru pro časopis Dingir takto:[2]
Co přesně se vlastně s planetou Země stalo roku 2012? Podtituly vašich knih zněly „Zlatá brána otevřena“ a „Apokalypsa v přímém přenosu“. Otevřela se „zlatá brána“ a opravdu probíhá apokalypsa?
Ano, otevřela, ale někdy kolem roku 1984. Naznačoval jsem to již ve svých knihách, že se lidé nemají plně soustředit čistě na rok 2012. To, co vypuklo koncem roku a očekávané 3 dny temnoty, to bylo doslova šílenství, které jsem musel několikrát vetovat a usměrňovat i na svých stránkách OSUD.cz. Takhle to neprobíhá, bylo to nepochopení současných dějů.
Pokud by někdo vskutku ještě pochyboval, že probíhají určité děje, připomenu znovu jediný termín: globální oteplování. Opravdu mají lidé a jejich továrny sílu změnit Zemi? Nemají. Ale i kdyby… proč se to stejné děje na dalších planetách naší sluneční soustavy?
Apokalypsa znamená zvednutí závoje, odhalení… myslím, že i na příkladě současného dění v Ukrajině vidíme poměrně jasně, kdo je kdo, co se děje, kdo to podporuje, kdo se to snaží zastavit, vidíme jednoznačnou propagandistickou úlohu masmédií na Západě, vidíme spoustu dalších věcí. Toto bude probíhat stále více ve všech segmentech společnosti i dění na Zemi. Některé děje a procesy již v podstatě ani nebudou moci dál pokračovat tak, jak tomu bylo dosud. Například podvádět, manipulovat, to bude stále těžší. A ihned splatné. Spravedlnost bude fungovat neuvěřitelně rychle. A asi nemusím vzpomínat například jen bývalého premiéra Grosse.[3]
Takže, rok 2012 je pro veřejnost označení balíků věcí a procesů. Já této obecně srozumitelné a hlavně známé značky využil i pro popsání dějů, jak je vidím já, ve svých knihách. Nevztahují se pouze k roku 2012, probíhaly i před ním a probíhají stále více i nyní.
Ať už transformace roku 2012 proběhla, anebo ne, o hnutí Nového věku se po tomto datu už dost dobře nedá hovořit. Nejenže sami stoupenci se takto neoznačují, ale nový věk dnes není žádné téma. Dědicové tohoto hnutí v současnosti spíše hovoří o svém náboženství jako o „spiritualitě“, nebo dokonce „nenáboženské spiritualitě“. Vymezování vůči křesťanství zůstalo. To už ale v současné době není mainstreamem. Mainstreamem jsou naopak duchovní dědicové hnutí Nového věku. A protože se milenialismus obvykle týká nových a okrajových hnutí, možná se v rámci této tradice v dohledné době žádného dalšího data transformace nedočkáme.
Poznámky:
[1] Martin Kořínek, Těším se na mocné překvapení. Rozhovor s Jaroslavem Duškem, Dingir 14 (1), 2011, str. 23–25.
[2] Zdeněk Vojtíšek, Brána se otevřela, apokalypsa probíhá. Druhý rozhovor Dingiru s Jiřím M. Maškem po více než třech letech, Dingir 17 (2), 2014, str. 64–65.
[3] Stanislav Gross (1969–2015) byl v letech 2004–2005 předsedou české vlády. V době konání rozhovoru byl těžce nemocný.
