Společné rysy Duchovní Cesty Ježíše Krista a Buddhy

Cílem tohoto malého textu není někoho rozčílit nebo vyzdvihovat jeden duchovní směr nad druhý, ale poukázat na společné rysy a také říct, že pouhá víra člověka nespasí, pokud není provázena rozvíjením ctností.

Náboženství má být Cesta k Bohu nebo Pravdě. Má sloužit k vnitřní proměně (očistění) člověka, ne jako nástroj k ovládání mas a davů, aby se hrstka „vyvolených pokrytců“ měla dobře na úkor ostatních.

Problém lidí, kteří kritizují náboženství nebo duchovní směry, je v tom, že kritizují lidi, kteří duchovní Cestu, tak jak ji definují skutečné duchovní směry, vůbec nedodržují, i když v hierarchii toho kterého náboženství jsou třeba velmi vysoko.

Navíc se soustředí na zcela nepodstatné detaily a odvádí pozornost od skutečné podstaty podle pravidla „soustředí se na to, kdo co říká a ne co kdo říká.“

Skutečně usilující se zajímá pouze o skutečnou duchovní cestu a osobnost duchovního Učitele je pro něho v podstatě nepodstatná (snad jako ukázka příkladného života v praxi).

Z hlediska duchovních směrů je člověk složen z duchovní podstaty a zvířecích pudů. Podle převládání duchovní zářící podstaty nebo zvířecích pudů se dá definovat jako „dobrý“ nebo „zlý“.

Duchovní podstata se vyznačuje Světlem, Pravdou, Láskou (Povznášející Duchovní Energie), inteligencí, dobrotou, soucitem, krásou, harmonií, odpoutáním od hmoty atd. takže se při základním pozorování jeví jako soubor ctností, který je protiváhou zvířecích pudů (degradující energie hmoty, která ale v první fázi vývoje slouží k přežití druhu), které se zase jeví jako soubor nectností jako sobectví, chamtivost, chtivost, krutost, nevědomost (duchovních úrovní Reality).

Každý skutečný duchovní směr se logicky snaží rozvíjet ctnosti, aby se v člověku zvýraznila duchovní podstata a energie pudů byla pročištěna (nikoliv potlačena) a  pomohla oživit světlo v srdci.

Rozvíjení ctností je přibližování se Bohu nebo Pravdě a rozvíjení zvířecích pudů je pekelná cesta.

Problém je, že většina lidí si osvojila lhaní a předstírání v mnoho činnostech včetně rozvíjení ctností (hraní divadla, nošení masky), že v tom udělali úplný chaos a pro laika je prakticky nemožné odlišit opravdového člověka a pokryteckého lháře, který pouze hraje divadlo, aby získal světské výhody.

Tento text byl vytvořen na základní ujasnění podobností mezi Učením Buddhy a Učením Ježíše Krista, kde nehraje roli, že Buddha neuznává existenci Duše a Ježíš ano. Tento problém se dá jednoduše vyřešit slovem zářící duchovní podstata a může dojít ke sjednocení pojmů.

Velmi stručný pohled a srovnání…

Čunda byl kovář, který jako poslední mluvil s Buddhou před Jeho vyvanutím do Paranirvány a chtěl vysvětlení pravého duchovního úsilí nebo duchovní cesty.

Čunda kovář řekl:

„Ptám se mudrce veliké moudrosti,
probuzeného,
pána Dharmy,
prostého žádosti,
nejlepšího mezi lidmi:

Kolik druhů duchovních lidí
existuje na světě?
Prosím, pověz mi.“

Buddha odpověděl:

„Jsou čtyři druhy duchovních,
není pátého.

Vysvětlím ti je:
vítěz cesty,
učitel cesty,
ten, kdo cestou žije,
a ten, kdo cestu kazí.“

Cunda:

„Koho probuzení nazývají
vítězem cesty?

Kdo je nepřekonatelný
v ukazování cesty?

Vysvětli mi toho,
kdo podle cesty žije,
a také toho,
kdo cestu ničí.“

Buddha:

„Ten,
kdo překonal pochybnost,
vytáhl šíp touhy,
spočívá v osvobození,
je prost chamtivosti
a vede svět bohů i lidí —

toho probuzení nazývají
vítězem cesty.

Kdo správně rozlišuje pravdu,
vyučuje Dharmu,
objasňuje její smysl
a odstraňuje pochybnosti —

ten je nazýván
učitelem cesty.

Kdo žije ukázněně,
bděle,
podle dobře vyložené Dharmy,
neulpívá na smyslových požitcích
a kráčí vyrovnaně —

ten je tím,
kdo žije cestou.

Kdo je klamný,
neukázněný,
jen předstírá duchovní život,
překrucuje nauku,
nestálý a nečistý —

ten je ničitelem cesty.“

Společné rysy pravé duchovní cesty, které z toho Buddha vyzdvihuje:

Učení Buddhy v rozhovoru s Čundou a učení Ježíše Krista mají překvapivě mnoho společných rysů, i když vyrůstají z odlišných tradic.

Oba zdůrazňují, že skutečná duchovní cesta se pozná podle proměny člověka — ne podle vnější příslušnosti nebo rituálu.

V Cunda Suttě Buddha mluví o „ničiteli cesty“:

Ježíš velmi podobně kritizuje farizeje:

„Tento lid mě ctí rty, ale jejich srdce je daleko ode mne.“

A také:

„Po jejich ovoci je poznáte.“

Oba tedy říkají:

Kořen utrpení je žádostivost a ulpívání.

Ježíš říká:

„Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“

A:

„Blahoslavení chudí v duchu.“

U obou:

Důležitá je očista mysli:

Ježíš říká:

„Čistí srdcem budou vidět Boha.“

A:

„Ne to, co vstupuje do úst, poskvrňuje člověka, ale co vychází ze srdce.“

Oba přesouvají důraz:

Cesta vede k:

Ježíš:

Oba spojují duchovní zralost s laskavostí.

„Ten, kdo cestou žije“ je důležitější než ten, kdo jen mluví.

„Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království.“

Důležité je uskutečnění.

Buddha učí:

Ježíš zachovává:

Buddha se nesoustředí na stvořitele.
Cesta je:

Středem je:

Cíl:

Cíl:

Přes rozdílnou metafyziku oba říkají něco velmi podobného:

Skutečná duchovní cesta:

A oba velmi ostře rozlišují mezi:

Proto mnoho lidí nachází mezi Učením Buddhy a Ježíšovým učením hluboký most — zejména v: