Článek
Každý nejspíše zná bývalou německou kancléřku Angelu Merkelovou, která vládla Německu dlouhých 16 let od roku 2005 až do roku 2021. Jedněmi je obdivována a druhými zatracována. Mnozí jsou dodnes fascinováni její schopností domlouvat politické kompromisy a jiní jí vyčítají vstřícný přístup k migrantům z Afriky. Ať patříte do kteréhokoliv tábora, jedno jí upřít nemůžete: Angela Merkelová byla výraznou političkou na evropské úrovni.
Narodila se v Hamburku v roce 1954 a její otec byl luteránský pastor. V jejím raném dětství získal její táta místo faráře ve východní Německé demokratické republice a rodina se přestěhovala do blízkosti východní hranice Německa. Zde viděla na vlastní oči fungování socialismu, který zde byl nastolen.
Jelikož se do politického života vrhla již v roce 1989 během drolení východního bloku, měla ideální příležitost být u znovusjednocení Německa. U politiky zůstala až do roku 2021 a strávila tak 32 let svého života službou státu. Proto mnoho lidí zapomíná, že dosahovala úspěchů i ve svém předchozím povolání.
Po vystudování Vyšší polytechnické školy se rozhodla pro dráhu vědkyně. Roli v tom hrálo hlavně její nadprůměrné nadání pro matematiku a fyziku. Od roku 1973 studovala fyziku na Univerzitě v Lipsku. Po dokončení studia se ji snažila naverbovat východoněmecká tajná policie pro spolupráci, ale Angela neměla zájem a naplno se pustila do vědecké kariéry.
Doktorát získala v roce 1986 za svou práci o rychlostních konstantách při reakcích jednoduchých uhlovodíků. Pracovala také jako vědecká pracovnice Akademie věd NDR v Berlíně. Zde na institutu fyzikální chemie zkoumala obor kvantové chemie. Vědecká činnost ji dovedla až do Prahy.
Nejbližší počítač je v Praze
Během jejího psaní doktorandské práce se však dostala do situace, která může v dnešní době znít až úsměvně. Potřebovala pro svůj výzkum počítač s výkonem, kterého nedosahovalo žádné zařízení v tehdejší Německé demokratické republice. Na západ bylo v podstatě nemožné se dostat, a proto se začala po vhodném zařízení rozhlížet ve státech východního bloku.
Nemusela nakonec ani cestovat daleko a vhodné zařízení byl počítač IBM na pražské Akademii věd. Sem se také Angela Merkelová přesunula na jeden půlrok v roce 1985. I když mohla využít pouze několik krátkých stáží, tak se do Prahy plně přestěhovala a celou dobu tam pobývala.
Německo sice bylo v mnoha ohledech rozvinutější než Československo, ale mladá vědkyně si to u nás velmi oblíbila. Rozuměla zdejším lidem nejspíše díky tomu, že sama pocházela ze země s komunistickou nadvládou.
Nadání na jazyky
Kromě přírodních věd mladá Angela vynikala i v jazycích. Plynně uměla anglicky a obstojně zvládala mluvit rusky. Proto neváhala a ihned po příjezdu se snažila osvojit si místní jazyk. To se jí do jisté míry podařilo a byla schopná se domluvit v základních oblastech běžného života.
Znalosti základů češtiny využívala i na vrcholu své politické kariéry. Bezesporu je lidem sympatičtější, když zahraniční politik pronese pár slov v místním jazyce a tím dá najevo opravdový zájem o tuto zemi. Miloš Zeman vzpomínal, že ho bývalá kancléřka zdravila „Dobrý den“ na každém jejich setkání.
V Praze nalezla mnoho přátel
Díky tomu, že byla inteligentní a komunikativní, pro ni nebyl problém nalézat v Praze přátele, se kterými je v kontaktu dodnes. Byli jimi například Rudolf Zahradník, který byl v té době předsedou Akademie věd, nebo její tehdejší školitel Zdeněk Havlas. I v současnosti se spolu snaží udržovat kontakt, který je bohužel vždy limitován vytížeností kancléřky a nároky na její bezpečnost.
Během svého pobytu dokonce měla několik publikací právě ve spolupráci se Zdeňkem Havlasem. Ty jsou sice stále hojně stahované z internetu, ale samotný Havlas tvrdí, že je to kvůli kancléřčinu jménu. Práce dle něj byla dobrá, ale nebyla schopná přitáhnout širší pozornost veřejnosti.
Její kolegové z tehdejší doby ji popisují jako podobnou ostatním Němcům. Její nikdy nekončící úsilí bylo doplněno o pečlivost, spolehlivost a pracovitost. Kromě vědecké práce však nezapomínala ani na rodinný život. Ráda vařila a pekla, což dokládá i její vyjádření po politickém konci, že nyní hodně peče koláče se švestkami a drobenkou.
Proto se ve volném čase v Praze zabývala experimentováním v kuchyni místo v laboratoři. Učila se například vařit knedlíky podle českých receptů. Své přátele a rodinu často zvala na obědy a večeře, které sama vařila. To dokazuje, že kromě své stabilní politické stránky má v sobě i lidskost, která některým evropským politikům dnes bohužel chybí.
Za svého působení v Praze udělala dojem talentované a velmi pracovité osobnosti, která se ráda bavila. Také se nikterak nepovyšovala nad Čechy, mezi kterými se ocitla potom, co svůj osobní život na půl roku nechala v Německu. Dokonce se do Československa a následně do Česka ráda vracela
Zdroje:
