Článek
V době normalizace a opětovného utahování šroubů po období Pražského jara se komunistům povedl zázrak, kterému v současnosti vděčíme za to, že naše ekonomika na tom není hůře. Státu se totiž podařilo přivést na svět nejsilnější generaci, která se na území Československa kdy narodila. Po tehdejším nejvlivnějším komunistovi Gustávu Husákovi se těmto lidem říká Husákovy děti.
Na rozdíl od současných politiků viděli komunisté možnost zvrátit stárnutí ekonomiky v podpoře porodnosti. Sice je to proces dlouhodobý, nákladný a projeví se až s odstupem minimálně 20 let, ale to komunistům nevadilo, protože předpokládali, že v té době budou stále u moci.
To je hlavním problémem současného demokratického systému. Žádný politik není ochoten vydat desítky, možná stovky miliard na něco, co se projeví až v době, kdy daný politik bude dávno v politickém důchodu a jeho strana možná již nebude existovat. Přitom jsme v momentě, kdy je poslední chvíle zachránit ekonomiku před tím, než ji Husákovy děti zničí.
Kdo jsou Husákovy děti
Husákovy děti jsou nyní ve většině rodiče lidí, kteří nyní nastupují do pracovního procesu. Označujeme tak silné ročníky dětí, které se rodily mezi lety 1972 až 1976. Přelomový byl rok 1974, kdy se narodilo 200 tisíc dětí, což je rekord, ke kterému se loňských 91 tisíc nově narozených ani nepřibližuje.
Komunisté toho dosáhli masivní podporou mladých rodin, kterým vytvářeli vhodné podmínky pro plození dětí. Samozřejmě to nedělali z důvodu, že by členové Ústředního výboru KSČ měli rádi děti nebo chtěli dopřát svým obyvatelům spokojený rodinný život.
Hlavním cílem bylo, aby byla zachráněna ekonomika státu, která se stává neudržitelnou, když je příliš mnoho seniorů a málo pracujících. Děti totiž vyrostou a stanou se z nich pracující, kteří nejen nahradí ty, kteří odcházejí do důchodu, ale pokud do pracovního života vstupuje více lidí, než z něj odchází, tak je možné ekonomiku dále rozvíjet.
Husákovy děti tedy umožnily plnit státní kasu díky tomu, že vystudovaly a nastoupily do práce. Z jejich daní bylo možné nejen platit důchody seniorům, ale zajišťovaly i finance na další vládní projekty. Jenže je to dvojsečná zbraň a stejně, jako jejich dospění ekonomiku zachránilo, tak jejich zestárnutí může ekonomiku zničit.
Jak toho komunisté dosáhli?
Po zavedení normalizace komunisté rozhodli, že se mají lidé pouze radovat ze socialismu a práce, starat se o rodinu, koukat na televizi, jezdit na chaty a občas zajet k moři do jiného státu komunistického bloku. Nic víc od nich komunisté nepotřebovali a cokoliv jiného bylo nežádoucí.
V podstatě je pojmenování po Husákovi nepřesné, protože Československo tento krok plánovalo již od 60. let, kdy byl Husák bezvýznamný slovenský komunista. Jenže vše bylo nutné naplánovat a připravit, aby stát nápor nových dětí zvládl. Jedna věc je totiž zvýšit porodnost a věc druhá je mít dostatečné kapacity ve školství a zdravotnictví.
To, že komunisté dosáhli baby-boomu, je výsledkem politiky zaměřené na rodinu. Došlo k prodloužení mateřské dovolené a podpora státu tehdy matkám představovala 90 % průměrné mzdy. Navíc bylo zavedeno pravidlo, že se po této době má žena právo vrátit do podniku, kde pracovala, na stejnou pozici, kterou zastávala před mateřstvím.
Zároveň stát začal s vyplácením novomanželských půjček, které měly rodinám pomoci se vstupem do společné domácnosti. Navíc za každé dítě se z dlužné částky odečetla jedna šestina. Lidé tedy měli motivaci mít co nejvíce dětí. I když na tom stát prodělával v tom daném okamžiku, jednalo se o investici do budoucnosti.
Peníze však v druhé polovině 70. let začaly vládě docházet, a to vedlo k postupnému snižování podpory mladým rodinám a k následnému postupnému snižování porodnosti, která se postupně vrátila na úroveň před zahájením podpory rodin. Od té doby se nikdy nic podobného v takovém měřítku nepodařilo zopakovat.
Hlavně potřebujeme nové děti
Je zcela jedno, zda za novým baby-boomem bude stát Andrej Babiš, Petr Fiala nebo kdokoliv jiný, ale je nutné, abychom získali nové občany, kteří budou schopni nahradit občany narozené v 70. letech. V současné době se z odvodů dvou pracujících do sociálního fondu platí důchod jednoho seniora.
Přitom tento nepoměr se stále zvyšuje. Nyní je nejstarším Husákovým dětem kolem 52 let. To znamená, že první začnou odcházet do penze za 13 až 15 let podle toho, jestli se odchod do důchodu bude zvedat. V tu chvíli již nebude možné financovat náš důchodový systém a penze v takové míře, jako jsou zvyklí dnešní senioři.
Stát s tím musí něco dělat, ale nikomu z politiků se nechce investovat do něčeho, co se projeví za 20 let. Ukazuje to pouze charakter a aroganci dnešních politiků, kteří dělají pouze rozhodnutí, která jim zajistí opětovné zvolení v příštích volbách. Od nikoho z vlády ani opozice nejsou slyšet návrhy na masivní výstavbu domů a bytů nebo jiné formy pomoci mladým lidem, aby chtěli zakládat rodiny. Bohužel naši politici obětovali budoucnost země na úkor pomíjivých politických bodů.
Zdroje:
