Článek
Je to smutné, ale stárnutí nejde zastavit. Nejvíce si toho všímáme sami u sebe a u svých rodičů a prarodičů. Další, u kterých je to všem na očích, jsou slavné osobnosti. Známe je z televizních obrazovek a vidíme je většinou ve skvělé formě. Proto nás potom šokuje, když se celebrita objeví na veřejnosti s berlemi nebo šedinami.
Mnozí si neuvědomují, že je to proces, kterému jsme vystavení my všichni. Samozřejmě včetně těch, které ani neznáme. Věku a problémům se stářím se vyhnout nedá. Po celou dobu by nám měla být oporou rodina. Jenže pomoc by neměla zničit životy našich blízkých. Mnozí to sice odsuzují, ale přesně proto existují domy s pečovatelskou službou.
Smutný nebo šťastný závěr života Jiřího Krampola
Populární herec Jiří Krampol se potýká s celou řadou zdravotních problémů, ať už jde o obtíže s dýcháním, nebo chůzí. Za několik týdnů totiž oslaví své 86. narozeniny a není se tedy čemu divit.
Kvůli svým problémům často končí v nemocnici na kapačkách. Sám říká, že je rád za péči, protože díky rehabilitacím v těchto zařízeních se mu podařilo opět zlepšit svoji chůzi. Uvědomuje si, že v domácím prostředí by neměl dostatečnou motivaci k tomu, aby se vrátil na nohy. I přes to však říká, že bez berlí nikam chodit nebude, kvůli svému vlastnímu bezpečí.
I přes to je ale stále aktivní ve svém povolání, např. stále namlouvá audioknihy. I tak byla pro mnohé šokující informace, že jeho novým bydlištěm bude domov s pečovatelskou službou.
Vlna kritiky je na první pohled vcelku logická. Úspěšný slavný herec a jeho rodina ho „uklidí“ někam do domova, aby se o něj nemusela starat. Jenže tento na první pohled logický názor nezakládá na realitě. Jednak jsou vztahy v jeho rodině složité, protože je několikrát rozvedený. Za druhé by přece nikdo nechtěl, aby se nějaký člen jeho rodiny vzdal svého života, aby mu byl 24 hodin 7 dní v týdnu k dispozici.
Pro rodiny bývá takové rozhodnutí složité, ale mnohdy neodvratné. Právě naopak vyčkávání s tímto krokem může zhoršit kvalitu života seniora. Lidé nezkušení s péčí o potřebné se sníženou soběstačností v kombinaci s nevyhovujícím prostředím jsou často důvodem rapidního zhoršení fyzického stavu.
Není to v našich silách a čím dřív to pochopíme, tím lépe
Samozřejmě ve chvíli, kdy se u našich prarodičů a rodičů začnou dostavovat fyzické i psychické nemoci, jsme většinou připraveni se o ně starat. Dává to smysl, protože přece oni se o nás také starali, když jsme byli malí. Přece je někam neodložíme, jako nepotřebné věci.
Jenže stav se může rapidně zhoršovat a čekání na místo v domově je dlouhé. Ze začátku si možná opravdu poradíme, protože mnohdy stačí příprava jídla nebo prostý lidský kontakt. Jenže co když zjistíme, že opečovávaná osoba již nemá hygienické návyky. Odpor k úklidu a stud jsou vedlejší, větším problémem je, že potřeba musí být uklizena co nejdříve po jejím vykonání, aby nevznikaly zdravotní potíže daného člověka. Tím vzniká nutnost neustálého dohledu a přítomnosti pečující osoby.
Co potom, když takový člověk začne utíkat v každém nestřeženém momentu. V nejhorším případě si s sebou začne brát osobní předměty jako například klíče od auta. Nebo se může rapidně zhoršit jeho zdravotní stav. U ležících lidí navíc často dochází k poškození pokožky z důvodů špatného polohování.
Nechci nikoho podceňovat, ale v případě péče o jinou osobu si musíme uvědomit, že nás to bude stát víc a víc z našeho osobního života. Není to samozřejmě nemožné, ale určitě to není jednoduché. Navíc ve chvíli, kdy si uvědomíme, že na situaci již nestačíme, potrvá dlouho než se ji podaří vyřešit.
Cenou za péči je mnohdy naše kariéra a budoucnost
V případě, že se staráme o naše rodiče je v sázce naše vlastní kariéra. Nemyslím tím, že přijdeme o pozici a následně budeme muset začínat znovu budovat kariéru. Myslím tím to, že už nikdy práci nebudeme schopní získat. Přiblížím to na příkladu.
Představme si, že naši rodiče nás měli ve 25 letech. Když je jim 75 let a dostaví se potřeba se o ně starat, nám je 50 let. Skončíme v práci a jdeme o ně pečovat. Může trvat např. 10 let, než zemřou. V té době nám bude 60 a do důchodu budeme mít daleko a budeme potřebovat práci. Jenže kdo zaměstná někoho, kdo 10 let nemá žádnou pracovní zkušenost a v jeho oboru mu jak se říká ujel vlak. Navíc, je neperspektivní kvůli blízkému odchodu do důchodu.
Toto není žádný extrémní případ, ale smutná realit, se kterou si náš stát nedokáže poradit. Navíc je to situace, do které se mnoho z nás dostane. A záleží pouze na nás, jak se k ní postavíme. Je pochopitelné, že chceme těm, co nás vychovali, tuto službu vrátit, ale musíme si položit dvě otázky. Stačíme na to? A jsme schopní to zvládnout i s následky?
Uvědomme si, že domy s pečovatelskou službou by neměly být odkladištěm starých, ale měly by být spíše vnímány jako místo, kde se jim dostane dostatečné péče a mohou zde dožít důstojný život. Když zde své blízké budete pravidelně navštěvovat, tak se budou moci cítit, jako dříve doma. Navíc budou mít neustále k dispozici personál schopný řešit jejich problémy a blízko ke kamarádům stejného věku, se kterými mohou navštěvovat nejrůznější volnočasové aktivity pořádané zařízením. Ty je rozvíjí více, než samota doma.
Zdroje:
