Článek
Po vzniku protektorátu Čechy a Morava jsme zůstali odkázáni na zlovůli nacistů. Přes stín Reinharda Heydricha, který byl zastupujícím říšským protektorem, často přehlížíme další krutovládce. Mezi ty nejhorší lze zařadit Karla Hermanna Franka, který na našem území velel SS a policii. Sice byl Němec, ale narodil se v Karlových Varech. Kvůli jeho bezcitnosti se mu často přezdívalo kat českého národa.
Po válce byl dopaden a popraven. Místo toho, aby přijal svůj osud, začal tento bezcitný vrah prosit československé politické vedení v čele s prezidentem Benešem o milost. Jeho žádosti však nebyly vyslyšeny a skončil na popravišti pankrácké věznice. Na jeho poslední cestu si Češi kupovali lístky stejně jako do divadla.
Původ Karla H. Franka
Narodil se roku 1898 v Karlových Varech do rodiny německého obchodníka. Vydal se ve stopách svého otce a začal prodávat knihy, ale mnohem více než jako obchodník se do historie zapsal jako politik. Po první světové válce byl zastáncem toho, aby oblasti Sudet byly začleněny do Německa. Jenže to se nestalo, a on a mnoho dalších Němců se stali obyvateli nově vzniklého Československa.
Proto již v roce 1919 vstoupil do nově vzniklé politické strany zastupující zájmy obyvatel německé národnosti. Zároveň se stal členem německé nacistické strany NSDAP, kterou vedl Adolf Hitler. Díky svému obchodu s knihami pomáhal šířit Hitlerův pamflet, který se stal základem německého nacismu.
I když se mezi Němci těšil velké popularitě, jeho vliv v Československu byl téměř minimální. To se změnilo až v roce 1935, kdy byl za Sudetoněmeckou stranu zvolen do československého parlamentu jako řadový poslanec. Tehdy odstartovala jeho hvězdná kariéra, která z něj udělala brutálního vraha.
Protektorát Čechy a Morava
15. březen 1939 byl pro Karla H. Franka na rozdíl od zbytku našeho národa šťastným dnem. Po vzniku protektorátu a okupaci Německem byl samotným Adolfem Hitlerem jmenován do funkce státního tajemníka říšského protektora. Oficiálně hlavou státu byl stále český prezident Emil Hácha, ale skutečnou moc držel protektor.
Jenže Konstantin von Neurath byl podle nacistů příliš měkký k českému národu. Proto skutečnou moc již za jeho působení převzal Karl Hermann Frank. Ten razil filozofii, že kdo není s nacisty, je proti nim, a ti, kteří jsou proti nacistům, budou rozdrceni. A tím se řídil celé své působení v Praze.
Mezi nacisty si rychle vybudoval respekt a v očích Čechů představoval ztělesněné zlo. Bez mrknutí oka plnil rozkazy, ať byly jakkoli brutální. Byl to on, kdo na našem území nechal dvakrát vyhlásit stanné právo a nařizoval masové zatýkání i popravování. Jeho vliv nijak neklesl ani po příjezdu Reinharda Heydricha.
Ačkoli neustále chodil v uniformě, nikdy nebyl vojákem. Přišel totiž jako mladý o jedno oko, a proto nikdy nebyl ani odveden do armády. Ve vojenském tedy chodil pouze proto, aby budil strach a hrůzu. Ve skutečnosti však byl pouhým úředníkem, který dychtil po moci a neštítil se nařizovat popravy nebo deportovat do koncentračních táborů desítky tisíc nevinných lidí.
Byl to on, kdo po úspěšném atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha započal teror nazvaný Heydrichiáda. Na jeho rozkaz byly vypáleny a vyvražděny vesnice Lidice a Ležáky. Byl to právě on, kdo po celou dobu definoval to, jak brutální u nás byla nacistická nadvláda.
Útěk po válce
V roce 1945, když se z východu blížila Sovětská armáda a ze západu americká a britská vojska, se Karl H. Frank stejně jako mnoho jiných nacistů rozhodl uprchnout. Plánoval se v převlečení za řadového příslušníka Wehrmachtu dostat na území ovládané spojenci a uniknout.
Naštěstí pro spravedlnost a bohužel pro něj byl dopaden a odhalen v Rokycanech. Byl zajat Američany, kteří ho vyslýchali a identifikovali. Začátkem srpna 1945 byl na žádost československé vlády převezen zpět do Prahy, kde byl umístěn do věznice na Pankráci, kde ho čekal soud.
Poprava
Soud nemohl skončit jinak než rozsudkem smrti. Každý věděl, že on byl zodpovědný za brutality režimu. Důkazů i svědků bylo dostatek. Svědčili proti němu i přeživší z Lidic, kteří ho vinili ze ztráty celé rodiny. Proti vynesenému rozsudku se sice snažil Frank bránit u samotného prezidenta, ale ten reagoval stručně tak, že i na něj se vztahují platné zákony.
22. května 1946 byl dnem popravy, která se uskutečnila na nádvoří pankrácké věznice a byla veřejně přístupná. Kvůli obrovskému zájmu však bylo možné se dostavit pouze po zakoupení lístku, kterých se prodalo pět tisíc. Lidé se mačkali na nádvoří a každý chtěl vidět tohoto zločince potrestaného, tak jak si zasloužil.
Zdroje:
