Článek
Během druhé světové války se Německo pod vedením nacistů soustředilo i na provádění holokaustu, který je jistě každému dobře známý. Nacistický diktátor Adolf Hitler nenáviděl Židy již od svého mládí a jako mnoho dalších je obviňoval ze všeho zlého. V tehdejší Evropě byl po první světové válce na vzestupu antisemitismus.
Na pozadí nejhoršího válečného konfliktu v dějinách lidstva nacisté z dobytých území deportovali miliony lidí židovského původu do vybudovaných táborů smrti. Tam byli nuceni těžce pracovat a čekat, až na ně přijde řada pro vstup do plynové komory. Nacisté ke všemu přistupovali pečlivě a masové zabíjení přenesli na industriální úroveň.
Nedá se přesně určit, kolik lidí bylo v koncentračních táborech za celou dobu nacistické vlády zavražděno, ale optimistické odhady hovoří o 11 milionech a ty nejčernější o 19 milionech. Z toho bylo minimálně 6 milionů lidí z celé Evropy zavražděno kvůli jejich židovskému původu.
Předpokládá se, že nacisté zabili dvě třetiny všech lidí židovského původu v celé Evropě. To je smutná bilance plánu, který nacisté nazývali „konečným řešením židovské otázky“, jež navrhl a pomáhal realizovat Reinhard Heydrich. Špičky nacistického režimu se však dohodly na masovém vyvražďování až v roce 1942.
Do té doby se Adolf Hitler sice stále chtěl vypořádat se židovským obyvatelstvem, ale chtěl k tomu využít poměrně lidštější metody. Neplánoval totiž masové vyvražďování, ale „pouhé“ vyhnání Židů z kontinentu. Cílovou destinací pro tuto menšinu se měl stát africký ostrov Madagaskar.
Původ myšlenky deportace na Madagaskar
Samotná myšlenka přesídlit židovskou populaci na Madagaskar nebyla ničím, co by vymysleli sami nacisté. Poprvé ji v roce 1878 zmínil Paul de Lagarde. Na podobném plánu dokonce společně pracovala polská a francouzská vláda v roce 1937. Tuto myšlenku podporovali i někteří britští antisemité a naklonění tomu byli i někteří Židé.
I když to může znít zvláštně, na přelomu 19. a 20. století většina geografů a antropologů předpokládala, že původ židovského obyvatelstva je právě na tomto africkém ostrově. Obecně se předpokládalo, že domorodí obyvatelé Madagaskaru, zvaní Malgaši, jsou příbuzní s Židy.
Plán Madagaskar
Nacisté před válkou doufali, že početnou židovskou menšinu vyženou bez větší námahy pomocí ekonomických a rasistických zákonů. To se částečně podařilo a před rokem 1939 opustilo Německo více než 400 tisíc lidí hlásících se k židovské menšině. Ty, co zbyli, chtěli deportovat někam mimo Evropu.
O plánu masové deportace Židů na Madagaskar začali nacisté uvažovat už v roce 1938. V žádném případě se však nemělo jednat o obdobu samostatného židovského státu, jakým je Izrael, který vznikl po druhé světové válce. Ve skutečnosti mělo jít o obrovský koncentrační tábor, kde by nad vším měli kontrolu příslušníci SS a obyvatelé by byli nuceni vykonávat otrocké práce.
Tato myšlenka začala být pro nacisty reálnější v roce 1940, těsně před porážkou Francie. Plán byl požadovat po Francii předání správy nad Madagaskarem, který byl v té době francouzskou kolonií, pod správu Německa. Adolf Eichmann na žádost samotného Adolfa Hitlera vypracoval plán na přesídlení milionu lidí každý rok.
I v tomto plánu měly svoji roli koncentrační tábory. Neměly však být továrnami na smrt, ale pouhými zadržovacími centry, kde by vězni čekali na své přesídlení. Celý projekt měl být financován z peněz a majetku, který byl zabaven vězňům. Nad finanční stránkou věci dohlížel Hermann Göring.
Nucené přesídlování na Madagaskar mělo začít ihned po dobytí Velké Británie. To bylo z důvodu, že Němci neměli dostatek námořních kapacit, které by mohly být využity k dlouhým plavbám. Počítalo se tedy, že k tomu poslouží ukořistěné britské námořnictvo. Jenže situace na bojišti se nevyvíjela podle nacistických představ a spolu s odložením plánu invaze do Británie byl odložen i plán deportace na Madagaskar.
Odložení plánu
Na konci roku 1940 byl plán odložen na neurčito, a i když se německý ministr zahraničí Ribbentrop stále snažil v této záležitosti podnikat kroky k realizaci, všichni zasvěcení s ním odmítali jednat a dali od plánu ruce pryč.
Veškeré myšlenky na přesídlení Židů na Madagaskar se finálně rozplynuly v roce 1942. Tehdy došlo k britskému útoku na tento africký ostrov, který padl, a Britové ho předali zástupcům francouzské exilové vlády. Adolf Hitler tedy požádal vůdce SS Himmlera, aby přišel s novým řešením židovské otázky.
Ten věc delegoval na Reinharda Heydricha. Heydrich věřil v rychlou porážku Sovětského svazu a chtěl Židy i obyvatele východní Evropy deportovat na Sibiř. Jenže invaze na východ nešla podle plánu, a proto padlo rozhodnutí o přetvoření koncentračních táborů na tábory vyhlazovací, kde měli být vězni postupně zlikvidováni.
Zdroje:
