Článek
Když se řekne sériový vrah, většinou si představíme osobu na okraji společnosti, která nemá žádné rodinné zázemí, práci ani vzdělání. Mnohdy je to pravda, ale někteří sérioví vrazi se stereotypům vymykají. Proto je velmi těžké je pro policisty dopadnout. V Sovětském svazu řádil celých 12 let Andrej Čikatilo. Ten svým zjevem a společenským postavením byl natolik rozdílný od představy o možném podezřelém, že i když byl v hledáčku vyšetřovatelů hned po první vraždě, podařilo se ho zastavit příliš pozdě.
Čikatilo byl na první pohled normálním mužem své doby. Měl manželku, se kterou měl děti. Vystudoval ruskou literaturu na vysoké škole a následně se živil jako středoškolský učitel. Ke všemu byl, stejně jako každý spořádaný obyvatel Sovětského svazu, členem komunistické strany. Andrej Čikatilo byl na první pohled naprosto obyčejný.
Jenže vedl dvojí život. Vedle toho spořádaného, ve kterém nijak nevybočoval, měl i svou temnou stránku. Byl totiž sexuální predátor, násilník a vrah, kterému sovětská i světová média přezdívala Rostovský řezník. Po jeho dopadení se prokázala vina na nejméně 52 vraždách žen a dětí, které prováděl za účelem sexuálního uspokojení.
Sexuální obtěžování
Po studiu začal vyučovat ruský jazyk a literaturu na střední škole. Již tehdy se pokusil několik svých žákyň sexuálně obtěžovat. Na vše se přišlo, ale ředitel školy byl k němu milosrdný a dal mu na výběr – buď ze školy odejde, nebo započne vyšetřování. Čikatilo se následně živil jako úředník v továrně.
Jenže u této profese dlouho nevydržel, a protože neměl záznam v trestním rejstříku za své chování ke studentkám, nic mu nebránilo přestěhovat se do městečka Šachty v blízkosti města Rostov na Donu. Zde začal opět pracovat jako středoškolský učitel a nikdo neměl sebemenší podezření, že jde o násilníka.
První vražda
V roce 1978 si vyhlédl jako svou další sexuální oběť teprve devítiletou Jelenu Zakotnovou. Nalákal ji do starého opuštěného domu na okraji města. Jenže kvůli problémům s erekcí se mu jeho čin nepodařilo dokonat. Proto v hněvu dívku zavraždil a tělo ponechal na místě činu.
Policie v rámci vyšetřování objevila v jedné z jeho nemovitostí stopy dívčiny krve, ale jevil se jako málo pravděpodobný vrah. Detektivové se nakonec zaměřili na místního tuláka Alexandra Kravčenko, který se po tvrdém výslechu a mučení k činu doznal. Následně byl odsouzen k trestu smrti a popraven.
Policie dlouho nevěděla, že čelí sériovému vrahovi
První vražda mu prošla, ale i tak se na nějakou dobu vrátil pouze k rodinnému životu. Rozhodl se však skončit jako učitel a našel si práci obchodníka, díky které hodně cestoval vlaky a autobusy. To mu otevřelo cestu k páchání dalších zločinů v různých koutech země. Tím se chtěl vyvarovat jakéhokoli podezření.
Další vraždu spáchal v roce 1981. Jeho obětí byla sedmnáctiletá prostitutka, kterou si předtím najal. Jenže se u něj opět objevily problémy s erekcí a podle jeho výpovědi se mu dívka začala vysmívat. Opakoval se tedy scénář z první vraždy. Jelikož vše proběhlo daleko od jeho bydliště, nic na něj neukazovalo.
V průběhu roku 1982 spáchal ještě několik vražd. Své oběti si vždy vyhlédl na autobusových zastávkách nebo na vlakových nádražích. Odtud je vždy vylákal do lesů, kde je zavraždil. Policie dlouho nepřicházela na to, že by se mohlo jednat o jednoho pachatele, který vraždí během cestování po Sovětském svazu.
Počátek honu na vraha
Úřadům došlo, že mnoho vražd vykazuje stejné rysy, až na přelomu let 1983 a 1984. Díky zimě těla obětí nepodléhala rozkladu a bylo možné je lépe ohledat. Nicméně verze o sériovém vrahovi s tolika oběťmi připadala vyšetřovatelům nepravděpodobná, a pátrali tedy po organizované skupině.
Tajní policisté, hlavně policistky, které působily jako návnady, začali hlídkovat na nádražích a vyhlížet možné pachatele. Do této akce se zapojilo přes 200 příslušníků bezpečnostních složek. Nicméně k úspěchu to nevedlo, i když Čikatilo dále vraždil.
Média, veřejnost i politici byli neschopností policie frustrováni a naléhali na bezpečnostní složky, aby začaly prověřovat i ty, u kterých bylo v minulosti jakékoli podezření na spáchání vraždy se sexuálním motivem. Ani to však vyšetřovatele k Čikatilovi nepřivedlo.
Náhodná kontrola
Poslední oběť zavraždil v roce 1990. Opět se opakoval stejný scénář. Čikatilo nalákal mladou Světlanu Korostikovou do lesa, kde ji zavraždil. Při cestě zpět na nádraží si ho však všiml strážník, kterému bylo podezřelé, že muž přicházející z lesa má na sobě drahý oblek. Čikatilo se sice vymlouval, že si chtěl zkrátit čekání na vlak hledáním hub, ale policista si přesto poznamenal jeho údaje.
Když bylo následně nalezeno tělo Korostikovové, policie Čikatila vyhledala a zadržela. Při výslechu ho obviňovali ze 17 vražd, a vyšetřovatelé zůstali v údivu, když se jim sám od sebe přiznal k celkovému počtu 52 obětí. Při následném procesu byl odsouzen k trestu smrti zastřelením. Popraven byl v roce 1994 a jeho poslední slova směřovala k popravčímu, kterého požádal, aby nestřílel do mozku, protože si ho určitě nějaký Japonec bude chtít koupit.
Zdroje:
