Článek
Aljaška je nyní jedním ze států, které dohromady tvoří Spojené státy americké. Nemá však s ostatními státy pozemní hranici. Je to poloostrov navazující na území Kanady. Geografická poloha z ní dělá nejsevernější a zároveň nejzápadnější území pod správou USA. Také je to místo, kde je nejbližší hranice mezi USA a Ruskou federací, protože je zde odděluje pouze 88 kilometrů moře.
Tento stát má dohromady 1 700 000 kilometrů čtverečních, z čehož 5 % jsou ledovce. Je tak největším státem USA. Tato chladná krajina je známá hlavně obrovskými ledovci, největšími v Severní Americe. Zároveň má nejdelší a nejvíce členité pobřeží ze všech států USA.
Jenže ne vždy to bylo území, které patřilo Spojeným státům americkým. První kolonizátoři na toto území dorazili přes Beringův průliv z Ruska v 17. století. Aljaška tedy byla ruskou kolonií v Severní Americe. I samotný název tohoto území pochází od Rusů. Ti zde díky zkušenostem ze Sibiře byli schopni zakládat osady.
Význam Aljašky
Dnes již víme, že se na Aljašce nachází nesmírné bohatství. Zlato, zemní plyn a ropa jsou zde i po dekádách intenzivní těžby stále dostatečné, aby zajistily energetickou bezpečnost USA a zároveň zajistily nízkou cenu těchto komodit po celém světě. I to je jedním z důvodů, proč mají Rusové stále vrásky z nejhoršího obchodu v dějinách lidstva.
Musíme si však uvědomit, že během ruské kolonizace byla situace jiná. O budoucím významu ropy a zemního plynu se tehdy nemohlo vědět a zlatou žílu zde Rusové nenašli. Stejně pro ně ale byly výhodné první roky jejich pobytu na tomto území. Zabývali se totiž lovem velkých zvířat pro kožešiny.
Lov medvědů, sobů a divočáků byl v té době velmi výhodný. Ruští kolonisté vypravovali s úlovkem lodě do Číny, kde byly kůže vyměňovány za drahé komodity jako například hedvábí, čaj nebo koření. To následně kolonisté prodali ve své domovské zemi za velmi vysoké částky.
Bohužel pro ně nic netrvá věčně a tento obchod postupně upadl. Částečně za to mohlo přesycení trhu, protože Číňané již neměli takový zájem o kožešiny a v samotném Rusku jich byl dostatek ze Sibiře. Navíc stejně jako v ostatních koloniích v Severní Americe, i zde byla velká zvěř v podstatě vyhubena a o kůže menších zvířat, například bobrů, byla výrazně nižší poptávka.
Proto začali ruští politici v čele s carem Alexandrem II. řešit, co s tímto územím dál. Hlavní problém bylo to, že udržování kolonie bylo velmi náročné finančně. To se zdálo zbytečné, protože se investice nevracely a z Aljašky se stala černá díra na peníze. Proto vznikla myšlenka na prodej poloostrova.
Nejhorší obchod 19. století
Nehostinná krajina, jejíž majitel se jí snaží rychle zbavit, se nezdá jako výhodná investice pro kohokoliv dalšího. Rusové ji však museli prodat, protože panovala obava, že by se museli tak jako tak z tohoto území stáhnout a neměli by z toho nic. První nabídka k prodeji byla učiněna nově vzniklým Spojeným státům americkým již v roce 1859.
Tehdy však obchod překazila občanská válka mezi Severem a Jihem. Rusové sice neztráceli čas a snažili se území nabídnout i Anglii, Francii, Španělsku a Číně, ale žádný z těchto států neměl zájem. Nakonec se do hry vrátily Spojené státy v roce 1869. Zastáncem prodeje právě jim byl ruský diplomat Eduard de Stoeckl.
Podle něho by kdokoliv jiný, včetně Rusů, mohl očekávat americký útok na toto území. Spojené státy totiž v té době nekontrolovaly ani zdaleka své dnešní území, ale jistě k tomu směřovaly. Stoeckl si byl vědom velké vojenské síly USA a na mapě si všímal jejich rychlé expanze z východního pobřeží na to západní.
Navíc celý tento plán měl za cíl uštědřit strategickou ránu Britům, kteří v té době byli hlavním konkurentem carského Ruska. Rusové předpokládali, že sílící Američané nebudou spokojení, že jejich území odděluje britská Kanada a předpokládalo se, že toto území bude USA pohlceno.
Aljaška byla finálně prodána 30. března 1869 a obchod se uskutečnil ve Washingtonu. Rusové byli spokojeni, protože za toto území dostali 7,2 milionu dolarů. To pro ně bylo výhodnější než území jednoduše opustit nebo ho ztratit ve válce. Na druhé straně však taková spokojenost nepanovala.
Zástupci v kongresu dohodu nazývali šílenstvím a odmítali smlouvu ratifikovat. Bez stvrzení parlamentem by však nebyla platná. Kongresmani samozřejmě nevěděli, že se tyto peníze později vrátí několikanásobně zpět. Aby byl obchod dokonán, musel ruský velvyslanec rozdat na úplatcích přes 160 tisíc dolarů.
A takto Rusové provedli nejhorší obchod v 19. století a možná v celé historii lidstva. Již 20 let po koupi byla nalezena ložiska zlaté rudy, která byla natolik rozsáhlá, že spustila zlatou horečku. V minulém století po druhé světové válce zde byla spuštěna těžba ropy a zemního plynu, která ve svých nejlepších letech byla schopná produkovat 2 miliony barelů ropy denně. Dnes zde každý den získají 180 tisíc barelů ropy a toto číslo by mohli udržet ještě několik desítek let.
Zdroje:
