Článek
Hrůzy spáchané v Katyňském lese se udály už v roce 1940. Svět se o tomto aktu čistého barbarství však dozvěděl až roku 1943. Na rozdíl od jiných zvrácených činů z 2. světové války, nebyli tentokrát na vině Němci. Dokonce to byli právě oni, kdo sovětské zločiny proti polskému obyvatelstvu odhalil světu.
V roce 1939 došlo k útoku na polské území. Ze západu útočilo nacistické Německo, ke kterému se připojil z východu Sovětský svaz. Rozdělení Polska bylo definováno spojeneckou smlouvou, kterou dohodli ministři zahraničí obou agresivních diktatur. Ta byla uzavřena ještě před rozpoutáním války.
Po obsazení Polska začali oba totalitní vůdci likvidovat občany, u kterých se předpokládal odpor s nástupem nového režimu. Stalin byl původně smířlivější než Hitler a v jeho plánu bylo vyselektovat ty, kteří byli ochotní se Sověty kolaborovat. Jenže během výslechů v zadržovacích táborech se ukázalo, že drtivá většina spolupracovat nebude a ke všemu zadržení Poláci většinově komunismus odmítali.
Sověti tedy museli vyřešit, co s nepohodlnými občany udělají. S řešením přišel Lavrentij Berija, šéf tajné policie NKVD, který byl Stalinovou pravou rukou. Ten si vzpomněl, že v blízkosti zadržovacích táborů bylo popraviště, kde ve 30. letech docházelo k popravám pro komunistický režim nepohodlných osob.
Stalinovi se Berijův plán na likvidaci tisíců lidí zamlouval a celé vedení Sovětského svazu ho odsouhlasilo. Pro bolševiky ostatně nebylo masové vraždění ničím cizím. Nevnímali totiž lidský život jako něco cenného.
Sovětská továrna na smrt
V táborech ve Smolenské oblasti bylo umístěno téměř 15 tisíc polských zajatců. V dalších věznicích se nacházelo ještě přes 10 tisíc vězňů. Všech těchto více než 25 tisíc lidí bylo určeno k likvidaci. Začaly tedy masové popravy, které měly až průmyslový rozměr.
V Katyňském lese byly vykopány mělké masové hroby. Do oblasti bylo dováženo denně až 500 lidí, kteří byli popraveni střelou do temene hlavy nad otevřeným hrobem. Popravení tedy padali rovnou do jam, kde se těla vršila na sebe. Když byl hrob plný, tak byl přikryt hlínou a pokračovalo se vedle.
Kromě přidělených vojáků se poprav účastnili i dobrovolníci. Jejich motivací byla finanční odměna. K penězům dostávali ještě denní příděl alkoholu, a to bylo pro místní chudé obyvatelstvo velmi lákavé. Pomoc dobrovolníků Sovětům pomohla k rychlému provedení této bestiální masové vraždy.
Poláci marně žádali Sověty o propuštění zajatců
Po německém útoku na Sovětský svaz došlo ke konci spojenectví těchto dvou totalitních států. Stalin se ihned dostal do přízně západních spojenců. To obnášelo i navázání diplomatických vztahů s exilovými vládami, které na západě sídlily. Mezi nimi byla i ta polská.
Zástupci Polska neměli o popravách ani tušení. Jejich poslední informace o zavražděných byla taková, že je Sověti drží v zajetí. Proto plánovali vyjednat jejich propuštění a vytvoření polské armády na území Sovětského svazu stejně, jako to udělalo například Československo.
Sověti se však takovým nápadům vyhýbali a odmítali sdělit, kde se zadržení nacházejí. V době, kdy vše vyšlo najevo, Stalin nařídil ukončit komunikaci s Poláky a obviňoval je, že naletěli německé propagandě.
Nacisté to využili k propagandě a rozdělení spojenců
První, kdo svět informoval o hrůzách, které se udály ve Smolenské oblasti, byli paradoxně nacisté. Ti po útoku na Sovětský svaz odhalili masové hroby s popravenými Poláky. Ačkoliv se spekuluje, že o tom Němci věděli již dříve, minimálně s odhalením čekali na výhodnou situaci.
Samozřejmě ani Němci nebyli bez viny. Sami na dobytých územích prováděli masové popravy. V Polsku dokonce popravili přes 60 tisíc lidí a desítky tisíc dalších odvlekli do koncentračních táborů. I přes to, že nacisté prováděli stejná zvěrstva, neštítili se rozjet propagandu proti Sovětskému svazu na plné obrátky.
Po odhalení sovětského běsnění bylo spojenectví Anglie a Spojených státu se Sovětským svazem ohroženo. Dochovala se komunikace mezi premiérem Británie Churchillem a americkým prezidentem Rooseveltem, kteří spekulovali, zda jsou obvinění pravdivá a jak na ně budou reagovat.
Churchill prezidentovi oznámil, že podle jeho informací jsou události opravdu pravdivé. Apeloval však na Američany, aby pokračovali ve spojenectví a podpoře Sovětů. Hrozilo totiž, že kdyby se rozpadla aliance západních států se Sovětským svazem, tak by se Stalin mohl pokusit opět vyjednávat s Hitlerem, a to by ohrozilo blížící se porážku Německa.
Zdroje:
