Včera Fico, dnes Trump. Proč násilí proti politikům dramaticky roste?

V posledních letech jsme svědky znepokojivého trendu, kdy se stále častěji objevují případy násilí zaměřeného proti politikům. Střelba, útoky a hrozby násilím se stávají alarmující realitou nejen v zahraničí, ale i v našich „bratrských“ končinách. Tento znepokojivý fenomén vyvolává zásadní otázku: proč se lidé kvůli rozdílným názorům uchylují k takovýmto krajním činům?

Jedním z hlavních faktorů, které přispívají k růstu násilí, je polarizace společnosti. Sociální média, zpravodajské kanály a veřejné diskuse často zesilují rozdíly mezi jednotlivými skupinami obyvatelstva. Tyto platformy umožňují šíření extremistických názorů, které mohou radikalizovat jednotlivce a posilovat jejich přesvědčení, že násilí je legitimní způsob, jak dosáhnout svých cílů. Sociálním sítím jde především o udržení naší pozornosti, což často vede k preferenci kontroverzního a emotivně nabitého obsahu. Algoritmy, které řídí zobrazování příspěvků, jsou navrženy tak, aby maximalizovaly zapojení uživatelů, což v praxi znamená, že polarizující a extremistický obsah má tendenci se šířit rychleji a získávat větší dosah. Tento fenomén je nebezpečný, protože podporuje vytváření uzavřených skupin, ve kterých jsou uživatelé vystaveni pouze názorům, které potvrzují jejich vlastní přesvědčení, což může vést k zesílení radikálních postojů a k ochotě přiklonit se k násilným činům.

Nebezpečí této dynamiky je obzvlášť patrné v kontextu zvyšujícího se násilí ve společnosti. Když jsou lidé neustále bombardováni jednostrannými informacemi a emocionálně vyhroceným obsahem, jejich schopnost kritického myšlení a empatie vůči jiným názorům se zmenšuje. Tento proces nejenže zvyšuje napětí mezi různými skupinami, ale také usnadňuje cestu k radikalizaci a násilí.

Psychologické a sociální faktory rovněž hrají klíčovou roli. Osoby, které se dopouštějí násilí proti politikům, často trpí psychickými problémy, jsou izolovány od společnosti nebo se cítí společensky marginalizovány. Násilí se pro ně může stát způsobem, jak získat pozornost a pocit moci, který jim chybí v jejich každodenním životě.

Konkrétně ve Spojených státech je odborná terapie finančně poměrně nedostupná, což představuje značný problém. Mnoho lidí, kteří by měli být systémem zachyceni a léčeni pod odbornou péčí, nejsou schopni si tuto péči dovolit a jejich stav se tak postupně zhoršuje. Nedostatek přístupu k psychologické pomoci znamená, že jedinci s duševními problémy často nedostanou potřebnou podporu a léčbu, což může vést k eskalaci jejich problémů a v extrémních případech i k násilnému chování.

Systém zdravotní péče v USA takřka vůbec neposkytuje dostatečnou síť podpory pro ty, kteří trpí duševními nemocemi. Pojištění často nepokrývá náklady na dlouhodobou terapii nebo konzultace s odborníky, což znamená, že mnoho jedinců zůstává bez potřebné péče. Výsledky tohoto přístupu bohužel vidíme všichni.

Média mají velký vliv na vnímání násilí ve společnosti. Časté a podrobné zpravodajství o násilných činech může vytvářet dojem, že násilí je častější, než ve skutečnosti je, a může inspirovat další jedince k napodobování těchto činů. Podle studie Americké psychologické asociace (APA) je opakované vystavování násilí v médiích spojováno s nárůstem agresivního chování v reálném životě. Například analýza od Pew Research Center ukázala, že v roce 2018 bylo 56 % zpráv v hlavních zpravodajských kanálech zaměřeno na násilné události, což výrazně převyšuje jejich skutečný podíl na kriminalitě.

Když média dávají velký prostor a pozornost těm, kteří se dopustili násilí, může to vést k jejich glorifikaci v očích některých lidí. Tento jev, známý jako „copycat effect“ neboli napodobovací efekt, je dobře zdokumentován. Například studie publikovaná v Journal of Communication zjistila, že rozsáhlé mediální pokrytí masových střeleb vede k nárůstu podobných incidentů v následujících týdnech a měsících. Výzkumy naznačují, že přibližně 30 % nárůstu masových střeleb může být připsáno právě napodobovacímu efektu způsobenému mediálním pokrytím.

Další studie zjistily, že kriminalita v reálném životě je často zobrazována zkresleně. Podle dat z Bureau of Justice Statistics bylo v roce 2019 násilí skutečně spácháno pouze v 22 % všech trestných činů, zatímco média mu věnovala více než 60 % svého zpravodajského času. To vede k nadhodnocování rizika násilí veřejností a může vytvářet neopodstatněný strach a napětí ve společnosti.

Politická rétorika může také přispět k nárůstu násilí. Když politici používají ostrý jazyk, dehumanizují své oponenty nebo vyvolávají strach a nenávist, mohou nepřímo podporovat násilné chování. Tato rétorika může legitimizovat násilí jako přijatelné řešení politických konfliktů.

Například během prezidentských voleb v USA v roce 2016 byla politická rétorika často velmi vyostřená. Kandidáti a jejich podporovatelé používali silná slova a urážky, které dehumanizovaly jejich politické oponenty. Výzkum Southern Poverty Law Center zjistil, že po volbách došlo k nárůstu nenávistných incidentů a zločinů, což naznačuje, že ostrá politická rétorika může mít reálný dopad na chování lidí.

Podobně v Evropě, během Brexitu, byla politická rétorika velmi polarizující. Politici, kteří podporovali odchod Velké Británie z Evropské unie, často používali jazyk, který dehumanizoval přistěhovalce a Evropskou unii. Výzkumy ukázaly, že po referendu došlo k nárůstu xenofobních útoků a nenávistných projevů, což ilustruje, jak může politická rétorika přispět k násilí ve společnosti.

Jednoduché řešení? Neexistuje. Rostoucí násilí (nejen) proti politikům je alarmujícím fenoménem, který nelze ignorovat. Dalším útokům bohužel nezabráníme. Jako společnost bychom ale měli pracovat na opatřeních, která alespoň dokážou snížit počet násilných projevů. A začít by se mělo právě u politiků. Politici by měli zapracovat na kultivaci svého projevu, který často jen podněcuje polarizaci společnosti a cílí na nejprimitivnější lidské pudy. Je na čase, aby politický diskurz přestal být zdrojem rozdělení a stal se základem pro konstruktivní dialog a vzájemný respekt.