Článek
Odborové dědictví
Odborové dědictví má u nás poměrně dlouhou historii už od 19. století. Prvorepublikové Československo bylo v tomto ohledu dokonce moderní a pokrokovou zemí, právě i díky rozsáhlé odborové činnosti. Taky v té době všechny odbory jedno spojovalo: snaha získat od zaměstnavatelů lepší podmínky pro práci a pro život.
Tento model se změnil až po roce 1945, kdy se postupně měnily na hlásnou troubu komunistů. Po roce 1948 pak odbory jako takové v podstatě přestávají existovat. Veškerá ekonomika je v rukou státu a od státu se nedostane víc, než je stát ochoten dát. Jediné k čemu byly nadále dobré bylo k šíření propagandy (jako právě během roku 1948) a jako rohlík k opití občanů.
Socialismus skončil
Dnes jsme v roce 2023 a bohužel to ani dnes nevypadá na velký posun. Šéf odborů Josef Středula sice z prezidentských voleb utekl, ale stále si dělá politiku z odborů. Dokonce se nezměnilo ani obsazení řečníků od roku 1948, kdy opět vystupovali komunisté, ať už v podobě Kateřiny Konečné nebo bývalého agenta ŠtB Andreje Babiše.
A jak to lépe udělat, než protestem. Akorát to má jeden zádrhel, už není socialismus a ekonomiku už neřídí stát. Zda to pan Středula neví, nebo využil protestu státních zaměstnanců schválně, se můžeme ptát. Klíčové je, že to udělal. Samozřejmě se jako správný revolucionář nezapomněl dovolávat jednání s vládou, akorát už jaksi pozapomněl, že jedno takové jednání už ho čeká na zasedání tripartity. Všechny své požadavky sice taky nezmínil, takže ani nikdo pořádně neví, co by pan Středula přesně chtěl, ale to mu nezabránilo, aby se dovolával reakce.
Odbory se také nezapomněly pyšnit podporou ze strany podnikatelů a taky se není čemu divit, vždyť po nich taky nic nechtějí. Kdyby byly všechny odbory takové, že by žádaly úlevy pro své zaměstnavatele a zároveň chtěli výhody pro zaměstnance od státu, věřím že by jim zabalil svačinu a vyslal autobus i třeba Elon Musk. Samozřejmě se mezi nimi našly i společnosti, které současnému zdražování napomáhají, ale to je až vedlejší. (Agrofert samozřejmě nesměl chybět.)
Chceme zázrak a vy nám ho dáte
Vypíchneme si několik požadavků, které předem známe: úroveň mezd, pokles životní úrovně, ceny energií a důchody.
Je to takový hezký alibismus, mzdy o které se mají starat právě odbory, které to raději přehodí na stát. Je to asi jako byste si zaplatili vyjednavače, který by úkol splnil zaplacením jiného vyjednavače. Že to není moc funkční si asi můžeme všichni domyslet. Kam se hrabou takové severské země, kdy není minimální mzda potřeba, právě díky funkčním odborům, schopným vyjednat zaměstnancům důstojné podmínky, tak jak to nedávno demonstrovaly ve stávce právě proti společnosti Tesla. Kdepak, Češi to dovedli do dokonalosti.
Na stejnou notu by se dala dát i životní úroveň, kde jí k tomu dělá duet zdražování. Ale co byste chtěli, když jste se společnostmi co na tom mají podíl na jedné lodi?
Další máme ty ceny energií. Tady trošku nehraje odborům i krok Německa, které vládní stropy nedávno zrušilo, ale to je přece nezastaví. Odbory mají vlastní cíl a vlastní odhady. Co na tom že poslední dobou nevycházejí. Vezmeme-li v úvahu ještě některé návrhy řešení kompenzací, pojďme to zaplatit z emisních povolenek a mlátit tak klín klínem. Strukturální problémy v tvorbě elektřiny nám sice zůstanou, ale není nad jednoduchá řešení.
Důchody jsou samostatná kapitola, ovšem naše odbory asi už přišly na to, jak důchody vyřešit. Co na tom, že krizi s důchody řeší celý vyspělý svět, malý český Středula zná odpověď, jak vytvořit vyrovnaný důchodový systém, který pojme všechny nastupující důchodce. Nemůžu se už dočkat, až se nás všichni budou prosit o radu. Třeba ušetříme natolik, že už nebudeme dávat ani 39% rozpočtu (577 mld Kč), jako minulý rok, na důchody.
A jako třešničku na dortu máme inflaci. Není totiž nad to, když chcete hromadu proinflačních opatření a potom chcete snížení inflace. Jednak je to jako chtít svařit trubku od truhláře, protože o inflaci se má starat primárně centrální banka, a taky můžete být vždycky nespokojení, protože víte, že se vám obojí nikdy nesplní.
Severský model v nedohlednu
Dočkáme se tedy někdy opravdových odborů, jako v severských zemích? Vyjednávajících se zaměstnavateli a zajišťující pro zaměstnance obstojné podmínky i bez intervence státu? Asi ne. Třeba je to dědictvím socialismu, nebo třeba faktem, že ze státu je jednodušší něco vymámit. Zvlášť když má každý protestující volební právo a ještě si k tomu můžete udělat politickou kariéru na účet státních zaměstnanců. Ale třeba se dočkáme aspoň té severské zimy, až zkolabuje Golfský proud.
