Článek
Závazek
Tak začněme tím hlavním, a to sice že už jsme jednou euro slíbili. Kdy to bylo? S referendem o vstupu do Evropské unie v roce 2003.
Už to by mělo být samo o sobě dostačující, ale to by nesměla být česká paměť tak krátká. Výsledek této krátkosti vidíme dnes, kdy si strany pro jednodušší občany vynucují referendum s tím, že by měli rozhodovat lidé, kteří už ale jaksi rozhodli. Kolik problémů by vyřešilo jen pár minut na googlu. A ne, nevyjednali jsme si při vstupu výjimku.
Vyšší zadlužení? Nevadí.
Na co stejní politici rádi poukazují, je také zadlužení států eurozóny a nejlépe to pak spojí s tím, že přece nemáme tak vysoký dluh. To by znělo krásně, kdyby tam nebyl chyták - euro.
Státy eurozóny mají za své dluhy ručitele v podobě ECB. Co to dělá ve výsledku? Jejich dluhy jsou o poznání levnější díky nižším úrokům. Díky tomu si potom mohou dovolit vyšší dluh, protože je jeho údržba ve výsledku levnější než náš, vůči HDP nižší, dluh.
„A co Řecko?“ To je další oblíbený strašák antieurovců. Nevím, co jim na tom ale vadí. Právě Řecko je totiž nejlepší příklad, že za cizí dluhy platit nebudeme. Řecko muselo právě díky své nerozvážné finanční politice nasadit politiku finanční odpovědnosti a svůj dluh poctivě splácí pod dohledem EU. Dluh u MMF má už dokonce splacený. Protože koho by napadlo, že jeden stát by neměl ohrozit celou eurozónu.
Stabilní měna aneb zlámané grešle nebereme
Další výhodou eura je jeho rozšíření a stabilita. Euro je v současnosti 2. nejrozšířenější rezervní měna, kterou svou hodnotu podkládají právě různé národní měny, jakou je i česká koruna. Jednoduše řečeno, i český Pepík by tak neměl problém zaplatit svou měnou za zboží z Německa, Španělska, nebo třeba Montenegra, které sice není v EU, ale využívá euro. Nezáleželo by pak ani, jestli je Pepík soukromá osoba nebo podnikatel.
Se stabilní měnou samozřejmě přichází i stabilnější ekonomika. Výměna zboží je jednodušší, nehrozí náhle výkyvy kurzů a jakmile nemusíte přepočítávat hodnotu měny, výkyv kurzu a platit za přepočet dvojího účetnictví, tak nějak se lépe investuje do dané země. Navíc máte jistotu, že se náhle nevychýlí kurz a vaše investice neztratí na hodnotě. Což je třeba problém, který nyní chce řešit Argentina, přijetím amerického dolaru.
Drahota, nebo cena koruny?
Drahotu poslední dobou slýcháme často, ale koruna za to přece nemůže. A nebo ano?
V tomhle případě bohužel, koruna se nám stává vězeňskou koulí na noze a ony opěvované „nástroje ČNB“ se nám spíš vrtají v zádech jako nůž, místo aby nám pomáhaly. V čem tedy ta drahota spočívá?
Inflace je krásný příklad. Eurozóna sama o sobě má výrazně nižší inflaci oproti národním měnám v Evropě. Čím to je? Částečně kroky ECB (která naštěstí funguje) a částečně tím co se stane, když je vaše měna rezervní měnou. Proč? Rezervní měnu skupují státy do rezervy, takže i když natiskněte více peněz víc, vždycky se najde zájemce. Koruna rezervní měna není, takže si jí můžeme nechat tak maximálně na našem dvorku a dál tím hnát inflaci.
Další příklad je kurzovní riziko. Malý schovaný poplatek, který platíme kvůli výkyvu kurzu koruny. Platí ho každý z nás a zboží z dovozu nás tak stojí více. V podstatě takový „poplatek za korunu“. Není nad protestování proti drahotě a potom si jí držet, že?
Výhodou by samozřejmě bylo i porovnání cen. Člověk nemusí přepočítávat, nefluktuuje kurz a dají se tak krásně porovnat ceny v jiných zemích. I to by pomohlo, aby si řetězce u nás šáhnuly na svědomí, když ne kvůli zákazníkům a bojkotu v Česku, tak aspoň kvůli reputaci v zahraničí.
„Itálie nemůže devalvovat“
Asi nejčastější argument o manipulaci s vlastní měnou jsem slyšel o Itálii a její pravidelné devalvaci na podporu ekonomiky, kterou nyní nemůže provádět. Měli bychom si rozebrat, co to ta devalvace je ale. Devalvace měny snižuje její hodnotu, a tudíž snižuje kupní sílu měny. V překladu tedy řeší ekonomické problémy tím, že lidem a domácím firmám sebere peníze a úspory.
Rakouské národní dědictví
Česká koruna se často vystavuje jako národní dědictví, ale nemá toho s naší historií moc společného. Možná i dolar (odvozený od českého tolaru) by toho s námi měl víc společného.
Korunu si Československo nechalo jako jediný nástupnický stát po rozpadu Rakouska-Uherska. Byla to tedy od začátku rakouská měna a s Čechami neměla nic společného. Příznačné je i to, jak se první bankovky šetřily, tedy nalepením kolku. To je koruna v podstatě i dnes, rakouská měna v novém hávu. No není to krása, když se i Tomio postaví za naši rakouskou minulost?
Stejně už je tady
A jako třešnička na závěr to nejpodstatnější - euro už je dávno tady. Nebavíme se tu jen o mezinárodních transakcích, ale i domácích. Velké firmy si v rámci domácího trhu běžně platí v eurech. Poslední dobou v nich platí dokonce i některým sub-dodavatelům, kteří tak nesou kurzovní riziko místo nich. Tuto skutečnost uznal i nový zákon, díky kterému bude možné platit daně v eurech.
Další stránkou jsou zmíněné euroúvěry, které hojně čerpají velké a střední firmy, které dosáhnou na kritéria (včetně Agrofertu). Malé podniky takové štěstí nemají a musí si vystačit s tuzemskými úvěry, které už nejsou tak výhodné. Představte si tak, že si stěžujete na malý počet tuzemských, českých firem a potom jim hážete klacky pod nohy. I když je pravda, že Babiš i Tomio nejspíš ocení menší konkurenci.
Císař je nahý
V podstatě celé, kolem čeho se dnes debata točí, je, jestli si přiznáme, že jsme nazí a euro by nám prospělo, nebo jestli se budeme tvářit, jak máme hezké šaty, i když jediný, kdo bude využívat korunu, budou malé podniky a jednotlivci.
