Článek
Jméno Anny Boleynové je navždy vytesáno do dějin Anglie, ne jako pouhá královna choť, ale jako katalyzátor revoluce. Její příběh je sice tragicky zakončen popravištěm, ale její vliv na anglickou společnost, náboženství a dokonce i na budoucí dynastii byl dalekosáhlý. Anna nebyla jen milenkou, ale inteligentní, ambiciózní a charismatická žena, která se odmítla spokojit s vedlejší rolí a její touha po koruně rozpoutala lavinu událostí, které navždy změnily tvář Tudorovců i celé Anglie.
Mládí a Vzdělání: Formování Budoucí Královny
Anna Boleynová se narodila kolem roku 1501 (přesné datum je předmětem debat, ale 1501 nebo 1507 se jeví jako nejpravděpodobnější) jako dcera Thomase Boleyna, ambiciózního dvořana a diplomata, a Elizabeth Howard, dcery Thomase Howarda, 2. vévody z Norfolku. Její rodina sice nebyla královská, ale patřila k vlivné a bohaté anglické šlechtě s dobrými kontakty.
Klíčovým obdobím pro Annino formování bylo její vzdělání v zahraničí. Ve věku pouhých dvanácti let byla poslána do nizozemského Mechelenu na dvůr arcivévodkyně Markéty Habsburské, regentky Nizozemí. Zde se učila dvorské etiketě, jazykům (ovládala plynně francouzštinu), hudbě a tanci. Po roce ji otec poslal do Francie, kde strávila téměř sedm let u dvora královny Marie Tudorové (sestry Jindřicha VIII.) a později u královny Claude, manželky Františka I. Toto bylo zásadní. Francouzský dvůr byl v té době epicentrem kultury, módy a renesančních myšlenek. Anna zde získala rafinované chování, bystrý intelekt, vtip a nezávislé myšlení, které se značně lišilo od konzervativního anglického dvora. Naučila se také koketovat a svádět, aniž by překročila hranice přijatelnosti. Tyto dovednosti se jí později staly osudnými.
Návrat do Anglie a Jindřichovo Okouzlení
Anna se vrátila do Anglie v roce 1521, aby se provdala za svého irského bratrance Jamese Butlera, ale tento sňatek se nikdy neuskutečnil. Místo toho se stala dvorní dámou královny Kateřiny Aragonské, Jindřichovy první manželky. V té době se již na dvoře pohybovala i její starší sestra Mary Boleynová, která byla krátce Jindřichovou milenkou.
Kolem roku 1526 se Jindřich VIII. začal o Annu Boleynovou zajímat. Nebyla konvenčně krásná – popisována jako štíhlá, s tmavými vlasy a očima, údajně s nápadnějším krkem a bradavicí, ale její inteligence, vtip, bystrý rozum a francouzský šarm ho zcela okouzlily. Anna byla vzdělaná, zajímala se o teologii a nové náboženské myšlenky šířící se Evropou. Odmítala se stát pouhou královskou milenkou, což bylo v té době běžné. Trvala na manželství a na koruně, což z ní dělalo pro Jindřicha mnohem více než jen flirt.
„Velká Králova Záležitost“ a Anglická Reformace
Annino odmítání se stát pouhou milenkou a Jindřichova posedlost mužským dědicem vyústily v „Velkou královu záležitost“ – jeho snahu o anulování manželství s Kateřinou Aragonskou. Jindřich argumentoval, že jeho manželství s Kateřinou bylo nelegitimní, protože si vzal bratrovu vdovu, což bylo v rozporu s biblickými zákony (Leviticus 20:21). Kateřina to popírala s odkazem na dispens od papeže Julia II., který tvrdil, že její manželství s Arturem nebylo konzumováno.
Anna Boleynová hrála v tomto procesu klíčovou roli. Byla to ona, kdo neustále ovlivňoval Jindřicha k radikálnějším krokům. Její znalost reformace a kritika papežské autority se stala pro Jindřicha přesvědčivým argumentem k rozchodu s Římem. Pod jejím vlivem se začaly na dvoře prosazovat protestantské myšlenky a Anglie směřovala k vlastní, nezávislé církvi.
Po několika letech marných pokusů o získání papežské anulace, Jindřich v roce 1533 konečně jednal. Tajně se oženil s Annou v lednu 1533 (Anna byla již těhotná) a v květnu 1533 arcibiskup Thomas Cranmer (rovněž Annin podporovatel) oficiálně anuloval Jindřichovo manželství s Kateřinou a prohlásil jeho sňatek s Annou za platný. V září 1533 se Anna stala matkou budoucí královny Alžběty I.
Královna Anna: Krátká Vláda a Rostoucí Nepřátelé
Annina vláda jako královny trvala jen tři roky (1533–1536). Zpočátku byla zbožňována reformisty a těmi, kteří doufali v náboženskou změnu. Snažila se podporovat protestantské myšlenky, pomáhala při překladu bible do angličtiny a stala se patronkou vzdělání.
Avšak její postavení bylo vratké. Nezískala si oblibu široké veřejnosti, která ji vnímala jako původkyni rozvodu s oblíbenou Kateřinou a roztržky s Římem. Její silná povaha, občasná arogance a politické zasahování jí na dvoře vytvářely mocné nepřátele, zejména mezi konzervativními šlechtici, kteří se stavěli proti reformaci. Především však nebyla schopna porodit syna. Po Alžbětě měla několik potratů, včetně potratu mužského plodu v lednu 1536, což bylo pro Jindřicha obrovské zklamání a znamení, že i toto manželství je „prokleté“.
Jindřichova vášeň pro Annu ochladla a jeho oči se začaly upínat k tiché a pokorné Janě Seymourové, dvorní dámě Anny Boleynové.
Pád a Poprava: Zrada a Krvavý Konec
Pád Anny Boleynové byl rychlý a brutální. Jejími hlavními architekty byli Thomas Cromwell, původně její spojenec, ale nyní si uvědomující, že se Anna stává překážkou pro jeho vlastní ambice a královy touhy, a konzervativní šlechtici, kteří si přáli její zkázu a návrat k tradičním pořádkům.
Na jaře 1536 byla Anna obviněna z nejhorších možných zločinů:
- Velezrada: Spiknutí s cílem zabít krále.
- Cizoložství: Měla mít poměry s pěti muži, včetně dvorního hudebníka Marka Smeatonona, Jindřichova oblíbence Henryho Norrise, Williama Breretona, Francise Westona a dokonce i s vlastním bratrem Georgem Boleynem, vikomtem Rochfordem (obvinění z incestu).
- Zaklínání a čarodějnictví: Aby král nemohl mít syny.
Důkazy byly převážně vykonstruované a nepravdivé, často vynucené mučením (Mark Smeaton se jako jediný „přiznal“, pravděpodobně pod tlakem). Soud, vedený jejím strýcem vévodou z Norfolku, byl fraškou. Anna se bránila s důstojností a inteligencí, ale rozsudek byl předem daný. Byla odsouzena k smrti buď upálením za kacířství, nebo setnutím za velezradu.
19. května 1536, ráno před popravou, Jindřich zmírnil její trest na setnutí mečem namísto sekerou, což bylo považováno za relativně milosrdný způsob popravy vyhrazený pro vyšší šlechtu. Byl pro ni dokonce objednán speciální popravčí z Calais (francouzské město pod anglickou nadvládou), který uměl mistrně zacházet s mečem. Anna se objevila na popravišti na Tower Hill s obrovskou důstojností. Obléknutá do tmavého sametu, pronesla krátkou řeč, ve které neodmítla krále, ale modlila se za něj. Pak poklekla a jedním úderem meče byla její hlava oddělena od těla. Její tělo bylo narychlo pohřbeno v kapli sv. Petra v okovech v Toweru.
Odkaz Anny Boleynové: Trvalá Změna a Dědictví
Annina poprava byla sice jejím tragickým koncem, ale její vliv na Anglii byl nezměrný:
- Anglická reformace: Annino manželství a Jindřichova touha po rozvodu přímo vedly k rozchodu Anglie s katolickou církví a založení nezávislé Anglikánské církve, jejíž hlavou se stal monarcha. To mělo obrovské důsledky pro náboženský, politický a sociální život Anglie na staletí dopředu.
- Vzestup Alžběty I.: Annina dcera, princezna Alžběta, byla po matčině popravě prohlášena za nelegitimní. Přesto se později stala jednou z největších anglických panovnic, královnou Alžbětou I., a její dlouhá a úspěšná vláda je dodnes známá jako "zlatý věk". Anniny reformistické tendence a intelekt se bezpochyby projevily v její dceři.
- Posílení moci krále: Akt o supremaci, který zavedl Jindřich kvůli Anně, dramaticky posílil moc krále a položil základy pro absolutní monarchii.
- Symbol: Trvalá fascinace: Anna Boleynová se stala tragickou postavou, symbolem ambice, vášně, ale i oběti tyranské moci. Její příběh je neustále předmětem knih, filmů a seriálů, což svědčí o její trvalé fascinaci a komplexnosti její postavy. Její nejednoznačná role – milenka, královna, revolucionářka, oběť – ji činí jednou z nejikoničtějších postav anglických dějin.
Anna Boleynová je mnohem více než jen „královna, která ztratila hlavu“. Byla ženou, která svou inteligencí, vůlí a ambicí změnila náboženskou i politickou mapu Evropy a jejíž odkaz dodnes rezonuje historií.
Zdroj:
Fraser, Antonia. The Wives of Henry VIII. Vintage, 1993.
Warnicke, Retha M. The Rise and Fall of Anne Boleyn: Family Politics at the Court of Henry VIII. Cambridge University Press, 1989
Starkey, David. Six Wives: The Queens of Henry VIII. Harper Perennial, 2021
Weir, Alison. The Lady in the Tower: The Fall of Anne Boleyn. Ballantine Books, 2009.
Ives, Eric. The Life and Death of Anne Boleyn: ‚The Most Happy‘. Blackwell Publishing, 2004.
Scarisbrick, J.J. Henry VIII. Yale University Press, 1997 (původní vydání 1968).
