Článek
Vztah matky a dcery je jako Netflixová minisérie. Emoce, napětí, slzy, občas hádka o tom, kdo měl pravdu (většinou matka, že jo?), a pak usmíření nad šálkem čaje a kouskem čokolády.
Na začátku je to jasné – miminko potřebuje mámu. Hodně. Neustále. Máma je bezpečný přístav, výdejna mléka, chůva i osobní terapeut. Prostě dokonalé symbiotické duo.
a pak to přijde… Puberta. A najednou máma neví nic, nic jí do toho není, a hlavně ať neklepe na dveře, protože „potřebuju prostor, mami!“
Silné pouto? Jo, pořád tam je. Ale pod nánosem ironie a tichého trucu.
Jenže co je horší než puberta? Dospělá dcera. (Teď trochu přeháním)
Najednou už nejsi autorita. Jsi… no, taková poradkyně na telefonu. Když se dcera rozhodne, že pojede sama do Thajska, tak jí do toho nemáš co mluvit. Ale když si tam zapomene pas, najednou máš být jako Chuck Norris a teleportovat jí ho přes půlku planety.
A tady přichází na scénu hranice.
Pevné hranice. Hranice ve vztahu. Protože silné pouto je super, ale bez hranic to může skončit u dusna na rodinných oslavách, tichých dnů a oboustranné frustrace.
Jak tedy skloubit to, že ji miluješ až za hrob, ale nechceš být její vězeňkyní ani žalářnicí?
Buď tam, ale ne všude. Ano, zajímá tě, co jedla, s kým byla a proč má ten nový piercing… ale zeptej se jen jednou. A pak už drž jazyk za zuby. Třeba se příště svěří sama.
Neraď, pokud se tě nezeptá. Těžké, já vím. Ale někdy chce dcera prostě ventil. Ne plán řešení, PowerPoint prezentaci a výklad o tom, co bys udělala ty. (I když by to samozřejmě bylo to nejlepší řešení.)
Nebuď Wi-Fi. Nemusíš být vždy dostupná. Můžeš mít taky život, knížku, kamarádku nebo… ticho! A je to naprosto v pořádku.
Respektuj, že není mini-verzí tebe. Má svůj styl, své chyby, své názory. A i když občas toužíš říct „Já ti to říkala!“, radši si dej bonbon.
A hlavně – připomeň si, že silné pouto neznamená, že musíte být nalepené jedna na druhé jako magnety na lednici. Můžete být dvě samostatné ženy, které se milují, občas se pohádají o prkotiny (jako třeba proč sis dovolila vyhodit její staré boty z roku 2010), ale nakonec si zavolají a všechno si vyříkají.
Protože vztah matky a dcery je láska, chaos a růst. A někdy i špetka hysterického smíchu uprostřed hádky o tom, kdo snědl poslední čokoládu.
