Článek
Začíná to nevinně. Jedním pochváleným vysvědčením. Jedním trestem za slzy.
Možná si to pamatuješ jen mlhavě. Možná vůbec. Ale tvoje tělo ví přesně, kdy ses to naučil/a:
- Že radost je v pořádku, jen když je „přiměřená“
- Že bolest není důvod k útěše, ale k výčitce
- Že přijetí si musíš zasloužit – výkonem, pomocí, mlčením
Psychologové tomu říkají podmíněná láska. Ale v realitě to vypadá jinak:
„Jsi moje zlatíčko, když jsi hodný.“
„Už tě nemám ráda, když takhle mluvíš.“
„Nejsi přece jako ti ostatní, viď?“
A ty – dítě – se začneš snažit. Přizpůsobovat. Učit se, co se smějí cítit ti, které „mají rádi“.
A ztrácíš se. Pomaloučku.
Dítě narcisty ví: Láska je obchod.
Narcistický rodič nemiluje bez podmínek. Dítě je pro něj zrcadlo.
Chce, aby se v něm odrážela dokonalost. Úspěch. Klid. Obdiv.
A pokud se dítě vzepře, smutní, nebo prostě jen je – stává se problémem.
„Dítě začne být hyperadaptivní – učí se číst potřeby rodiče, potlačuje své, a vytváří si falešné já. Tento vzorec se pak často přenáší i do dospělosti,“ vysvětluje klinická psycholožka Mgr. Hana Coufalová.
Dospělost? Vzorec pokračuje.
- Bojíš se zklamat.
- Neumíš říct ne.
- Jsi ten, kdo „drží rodinu pohromadě“.
- Pomáháš všem.
- A vevnitř? Vztek. Prázdno. Smutek, který nemáš komu ukázat.
„Lidé, kteří vyrůstali v emočně nepřijatém prostředí, mají tendenci hledat bezpečí skrze výkon a uznání. To ale nikdy neuspokojí původní hlad po přijetí,“ dodává psychoterapeut Jan Kulhánek.
To, co tě zranilo, nebyla přísnost. Byla to podmínka.
Nešlo o to, že tě rodič někdy neseřval.
Ale že tě přestal milovat, když ses nechoval podle jeho obrazu.
A ty ses tomu podřídil/a, protože lásku jsi potřeboval/a víc než cokoli jiného.
A tak teď žiješ vzorcem:
„Když budu dobrý/á, neztratím lásku.“
Jenže tím ztrácíš něco jiného. Sebe.
Už to nemusíš hrát.
Dospělý ty si může říct:
🟢 Mám právo být přijímán/á bez výkonu
�� Mám právo říct ne bez viny
🟢 Mám právo být milován/á jako celý člověk – ne jen jako výsledek
A ano – je to těžké.
Ale už nejsi dítě.
Můžeš přestat být dokonalý/á. A konečně být celý/á.
Alternativní (provokativní, hluboké) názvy:
- „Hodný kluk. Hodná holka. Emočně zničený dospělý.“
- „Neučili tě, jak milovat. Učili tě, jak nezklamat.“
- „Neříkej, že jsi přecitlivělý/á. Jen jsi nebyl nikdy přijatý/á.“
- „Když jsi byl/a milovaný/á jen tehdy, když jsi se usmíval/a“
- „Díky, že jsi mě chválil. Ale já potřeboval/a obejmout.“
