Článek
Výsměch není důkaz sebevědomí. Často je to maskovaná slabost.
Když si člověk opakovaně „dělá srandu“ ze vzhledu, inteligence, chování nebo pocitů svého partnera, na povrchu to může působit jako sebevědomí. Jako humor.
Ve skutečnosti to ale často vypovídá o vnitřní nejistotě, nevyřešeném vzteku, nebo o neschopnosti říct věci otevřeně a s respektem.
„Lidé, kteří používají výsměch na adresu partnera, často ventilují vlastní frustraci. Místo zralé komunikace si hledají úlevu skrze zlehčování,“ uvádí psycholog a párový terapeut Mgr. Jiří Adam.
Co ve skutečnosti říkáš, když používáš „vtipy“?
- Neříkáš: „Jsem vtipný/á.“
- Říkáš: „Nedokážu mluvit otevřeně o tom, co mě štve.“
- Neříkáš: „Mám smysl pro humor.“
- Říkáš: „Potřebuju se cítit navrch, protože ve vztahu nejsem v pohodě.“
- Neříkáš: „Jsem jen trochu provokativní.“
- Říkáš: „Nevím, jak vést dospělý rozhovor o svých emocích, tak to schovávám za ironii.“
Humor není problém. Problém je úmysl.
Samozřejmě, že smích do vztahu patří. Dobrý vtip sbližuje.
Ale poznáš rozdíl: když je humor laskavý, partner se po něm cítí dobře. Když je humor výsměšný, zůstává pachuť.
„Nejčastější obranný mechanismus ve vztazích je ironie. Ale ironie neřeší problémy. Jen je zamete pod koberec a partnerovi naznačí, že jeho pocity nejsou důležité,“ říká vztahová poradkyně Mgr. Veronika Vlková.
Zdravé vztahy stojí na laskavém tónu
- Umíš říct kritiku bez zraňování.
- Umíš mluvit upřímně bez potřeby zesměšnit.
- Umíš se smát spolu, ne na úkor druhého.
Nejde o to být vždycky milý/á, ale o to, nepoužívat partnera jako odpadní koš pro vlastní frustrace.
Výsměch nevypovídá o tom, jak špatný je tvůj partner. Vypovídá o tom, jak špatně umíš vést vztah.
Možná není na čase se ptát „Proč je on/ona tak citlivý/á?“, ale spíš: „Proč mám potřebu ponižovat člověka, kterého miluju?“
Nechceš žít ve vztahu, kde se lidé bojí být sami sebou. Chceš vztah, kde se oba cítíte dost dobří — i beze srandy na cizí účet.
