Článek
Slova jsou jako semena. To, co sázíš, v to rosteš.
Každý výsměšný komentář, každý zlý článek, každé „pravdivé“ hejtování není jen projev postoje – je to vědomý trénink tvé mysli.
Mozek posiluje dráhy, které používáš nejčastěji. A pokud jsou to ty naštvané, sarkastické a útočné, tvé vnímání světa se začne měnit.
„Kritika a výsměch spouští v mozku stejnou stresovou reakci, jako fyzická hrozba. Pokud je člověk v tomhle módu často, jeho nervová soustava se dostává do chronické obrany a podrážděnosti,“ říká psycholog a neurovědec Dr. Rick Hanson.
Hejt jako forma sebeobrany – ale i sebeničení
Lidé, kteří neustále kritizují, často nejsou zlí. Jsou nešťastní. Frustrovaní. Plní nevyjádřeného hněvu. A hejt je snazší než bolestivé přiznání: „něco mě dlouhodobě bolí“.
Jenže problém je v tom, že:
- agresivita nevypustí bolest – jen ji přesměruje,
- toxický jazyk nastaví mozek na defenzivu,
- a opakované negativní myšlení způsobuje chronické záněty, únavu, podrážděnost i úzkost.
„Mozek vystavený dlouhodobé negativitě se doslova přenastaví – mění se chemie i struktura mozku, včetně oblastí odpovědných za empatii, nadhled a klid,“ upozorňuje psychoterapeutka Dr. Lisa Feldman Barrett.
Slova, která dáváš ven, nastavují i to, co zůstává uvnitř.
Není špatně se ozvat. Není špatně mít kritický hlas.
Ale když se z toho stane trvalé nastavení mysli, nakonec jsi to ty, kdo to odnese nejvíc.
- Když neustále útočíš, nemáš klid.
- Když neustále komentuješ zle, přemýšlíš zle.
- A když ti začne připadat, že „všichni jsou blbci“, není to realita.
Je to stav tvého mozku.
