Článek
Být „dost dobrý“ pro někoho jiného často znamená zradit sám sebe
Možná to znáš.
Mluvíš tišeji, než bys chtěl/a.
Neříkáš, co cítíš, aby to nebylo „moc“.
Směješ se, i když tě něco zraňuje.
A tváříš se klidně, když uvnitř hoříš.
Děláš to všechno proto, aby tě měli rádi.
Abys byl/a přijímaný/á, snesitelný/á, jednodušší.
Jenže cena za přijetí je někdy tvoje autenticita.
Když se z přizpůsobení stane vnitřní vězení
„Lidé s citlivější strukturou osobnosti nebo traumatickou minulostí mají silnější tendenci přizpůsobovat se. Ne proto, že jsou slabí – ale proto, že v minulosti přežití záviselo na tom, jak moc potlačí své potřeby,“ říká klinická psycholožka Mgr. Kristýna Dvořáková.
Jinými slovy: někdy se neohýbáme, protože chceme. Ohýbáme se, protože jsme byli naučení, že jinak budeme opuštění.
Ale někteří lidé tě nepřijmou, ať uděláš cokoli. A čím víc se měníš pro ně, tím míň zůstává z tebe.
Tvoje opravdovost není chyba. Je to filtr
Často si myslíme, že když budeme dost „nenápadní“, „rozumní“ nebo „v pohodě“, získáme lásku.
Ale lidé, kteří tě milují jen tehdy, když jsi pohodlný/á, tě ve skutečnosti nemilují – jen tě využívají jako kulisu.
„Zdravé vztahy nevznikají tam, kde se lidé opravují, ale kde se navzájem přijímají v různosti. Přizpůsobování se za cenu ztráty sebe sama vede k dlouhodobému vnitřnímu vyčerpání,“ upozorňuje psychoterapeut PhDr. Daniel Rušar.
Přestat se zmenšovat není sobecké. Je to nutné
Nejsi zlobivý/á, protože mluvíš nahlas.
Nejsi dramatický/á, protože máš emoce.
Nejsi „komplikovaný/á“, protože víš, co chceš.
A nejsi špatný/á, protože už se nechceš přizpůsobovat lidem, kteří by tě milovali jen jako svou zmenšeninu.
Někteří tě nepochopí. A to je v pořádku
Nejsi tady proto, aby ses zavděčil/a všem.
Nejsi tady proto, aby sis ořezával/a vlastní hrany, jen aby se tě ostatní nepořezali.
Jsi tady proto, abys byl/a celý/á.
Proto přestaň být verzí sebe, kterou má někdo jiný radši.
A začni být tou, kterou máš rád/a ty.
