Článek
Unavení z přebytku
Žijeme ve světě, kde je téměř všechno dostupné okamžitě. Informace, zábava, kontakt. Ale jakmile máme chvíli volného času, místo odpočinku bereme do ruky telefon. A nevydržíme být chvíli bez podnětu. Co bylo dřív nečinností, je dnes úzkostí.
„Mozek je evolučně nastaven na hledání nových podnětů. Sociální sítě a aplikace tento princip zneužívají a úmyslně podporují závislostní chování,“ vysvětluje neurovědec Martin Jan Stránský. „Dlouhodobé používání technologií ovlivňuje nejen koncentraci, ale i schopnost hlubokého prožitku.“
Digitální únava a ztráta klidu
Studie z univerzity v Kopenhagenu (2022) ukázala, že lidé po hodině strávené na TikToku nebo Instagramu vykazují zvýšené známky podráždění, roztěkanosti a poklesu nálady – i přesto, že jim platforma slibuje „relax“.
„Paradox dnešní doby je v tom, že čím víc se snažíme odpočívat prostřednictvím obrazovek, tím víc unavení se cítíme,“ říká psycholožka Iva Málková. „Mozek si neodpočine, pokud nepracuje se smysluplným nebo skutečně uvolňujícím obsahem. Rychlé vizuální podněty spíš zvyšují vnitřní napětí.“
Ztracený čas, který si ani neuvědomujeme
Podle výzkumu agentury Median tráví průměrný Čech na mobilu přes 4,5 hodiny denně. To je víc než celý pracovní den týdně. A přesto většina lidí říká, že „nemá čas“ na sport, čtení, odpočinek, rozhovor.
Nejde o to, že bychom neměli čas. Jen jsme si zvykli věnovat ho něčemu, co nám nic nevrací.
Emoční dopad, o kterém se nemluví
Dopaminová smyčka – odměna za lajky, upozornění, nový obsah – vytváří v mozku podmíněné chování, podobné hazardu. Podle Americké psychologické asociace vykazuje už přes 30 % mladých lidí symptomy digitální závislosti, včetně zhoršeného spánku, nárůstu depresivních pocitů a ztráty motivace.
„Příliš častý kontakt s obrazovkami oslabuje schopnost regulace emocí, prohlubuje pocit osamělosti a zvyšuje vnitřní napětí,“ potvrzuje klinická psycholožka Veronika Válková.
Je to osobní i společenský problém
Možná nejde jen o obrazovky. Možná jde o to, že jsme si zvykli necítit nic do hloubky. Místo smutku – video. Místo radosti – story. Místo rozhovoru – like.
Digitální svět může být užitečný. Ale pokud se stane hlavním rámcem našeho prožívání, vytlačuje realitu. A my to často nevnímáme, dokud se necítíme unavení, prázdní a vnitřně odpojení.
Vezměme si zpět svůj čas
Nejde o to, stát se asketou a zahodit telefon. Jde o to, znovu získat schopnost být chvíli sám, chvíli bez podnětu, chvíli doopravdy přítomen. Protože to, co nás v životě naplní, nejsou notifikace. Jsou to chvíle ticha, smíchu, smyslu.
Možná je čas si položit otázku: Komu dávám svůj čas? A co mi za to skutečně vrací?
