Babinský na popravišti neskončil. Jiní takové ale štěstí neměli

„Běž, má milá, běž domů, já mám zítra popravu,“ zpívá se v písničce Na kopečku v Africe. Skutečný Václav Babinský ale na popravišti neskončil. Slavný český loupežník dostal dvacet let těžkého žaláře, po propuštění pracoval jako zahradník v klášteře v pražských Řepích a roku 1879 tam pokojně zemřel. Hlavu mu tedy nikdo neusekl. O tom, zda byl alespoň pohřben s fuseklí na hlavě, prameny mlčí. [1, 2]

Ostatní lidé v tomto článku takové štěstí neměli. Jedni se postavili panovníkovi, další skončili na šibenici po obvinění z krádeže dobytka a Milada Horáková po vykonstruovaném politickém procesu. A jednomu odsouzenému kat sťal hlavu, přestože už byl mrtvý.

O popravě 27 českých pánů jsme se všichni určitě učili ve škole. Jenže co si z ní po letech pamatujeme? Bitvu na Bílé hoře, Staroměstské náměstí a kata Mydláře. Paměť časem slábne, a tak si raději připomeňme, o co vlastně šlo.

Čeští stavové povstali proti Habsburkům, ale jejich vojsko bylo roku 1620 poraženo v bitvě na Bílé hoře. Císař Ferdinand II. pak nechal soudit představitele povstání. Dne 21. června 1621 bylo sedmadvacet z nich popraveno na Staroměstském náměstí v Praze. [3]

A i kdyby nám paměť od školních let sloužila dokonale, jedna věc by nás možná překvapila: mezi „27 českými pány“ byli ve skutečnosti jen tři páni. Panský stav totiž tvořila vyšší šlechta. Vedle jejích příslušníků ale stáli na popravišti rytíři, tedy nižší šlechta, a sedmnáct měšťanů. Odsouzení se navíc nelišili jen postavením. Lišil se i způsob, jakým měli zemřít. Čtyřiadvacet jich bylo sťato, tři oběšeni. Oběšení se tehdy pokládalo za potupnější smrt. Některé rozsudky obsahovaly ještě další tresty, včetně zohavení těla. [4]

Nejkrutější osud čekal lékaře a někdejšího rektora pražské univerzity Jana Jesenia. Ten v roce 1600 provedl v Praze první veřejnou pitvu. Tělo popraveného mu pro ni opatřil staroměstský kat Jan Mydlář. O jednadvacet let později to byl opět právě Mydlář, kdo vykonal Jeseniovu popravu. Nejprve mu vyřízl jazyk, potom ho sťal. Jeho tělo bylo následně rozčtvrceno. Vyříznutí jazyka nebylo katovou improvizací: Jesenius byl za své politické působení považován za jednoho z ideologů povstání a zostření trestu mělo zjevný symbolický význam. [4, 5]

Jesenius ale nebyl jediný, koho toho dne čekal kat Mydlář. Na Staroměstském náměstí Mydlář popravil sedmadvacet mužů. K smrti byl odsouzen také Martin Fruwein z Podolí, ten se však 7. června 1621 zřítil do Jeleního příkopu a zemřel ještě před vykonáním trestu. Katovi přesto vydali jeho tělo: 9. června mu na Bílé hoře sťal hlavu a tělo rozčtvrtil. Stalo se to dvanáct dní před popravou na Staroměstském náměstí. [6]

Na rozdíl od Fruweina byli někteří vůdci povstání prokazatelně souzeni až po smrti Patřil k nim např. Albrecht Jan Smiřický a další vůdci povstání, kteří zemřeli už dříve. U nich nešlo o vykonání popravy na těle; posmrtný rozsudek umožnil zabavit jejich majetek. [7, 8]

Na Staroměstském náměstí nechal panovník popravit své poddané. O necelá dvě století později se ve Francii karta obrátila: na popraviště mířila sama královna.

Představte si, že jste dcera Marie Terezie. Vyrůstáte ve Vídni, v patnácti letech vás pošlou ke francouzskému dvoru a nakonec se stanete královnou. Váš život určují pravidla, která si většina lidí neumí ani představit. A pak se ten svět zhroutí. [9]

Marie Antoinetta viděla pád monarchie i popravu svého manžela Ludvíka XVI. Odebrali jí děti a postavili ji před revoluční tribunál. Dne 16. října 1793 ji odvezli na pařížské náměstí a popravili gilotinou. Bylo jí sedmatřicet let. [10]

Je snadné udělat z ní buď rozmařilou královnu, která si za svůj osud mohla sama, nebo nevinnou oběť rozvášněného davu. Její příběh se do těchto dvou obrázků nevejde. Byla součástí vládnoucí rodiny, proti níž revoluce povstala, a čelila také politickým obviněním. Na popraviště ale šla jako člověk, který už přišel o manžela, děti i svět, v němž celý život žil.

Vezmete někomu koně a skončíte na nejbližším stromě. Tak nějak si představujeme spravedlnost na Divokém západě. Jenže ani tehdy neplatilo jednoduché pravidlo „krádež koně rovná se poprava“. Belle Starr, jedna ze známých postav westernových příběhů, dostala za krádež koně rok nápravného zařízení. [19]

Přesto mohlo člověka stát život i pouhé podezření, že někomu ukradl dobytek. Na rozlehlých pastvinách mezi velkými rančery a drobnými osadníky nešlo jen o zvířata. Šlo také o půdu, vodu a o to, kdo bude mít v kraji hlavní slovo. Někteří rančeři byli přesvědčeni, že soudy zloděje pouštějí, a rozhodli se jednat sami. [11, 12]

Ella Watsonová si ve Wyomingu pořídila pozemek a vlastní dobytek. Roku 1889 ji spolu s Jamesem Averellem odvedla skupina rančerů na místo, kde už měli připravené provazy. Oba tam oběsili. Byla to poprava podle rozhodnutí těchto mužů, nikoli podle rozsudku soudu. Watsonová s Averellem nedostali možnost se hájit. [12]

Noviny potom z Watsonové udělaly „Cattle Kate“, zlodějku dobytka, a tento obraz se jí držel déle než století. Historici však později odkryli spory o pozemky i řadu nepravd, které se o ní tehdy šířily. [12]

A co se stalo s muži, kteří je pověsili? Pět z nich bylo obviněno, ale než se případ dostal před velkou porotu, jeden svědek zemřel a další tři oblast opustili. Stíhání bylo pro nedostatek důkazů odloženo. Nikdo z nich potrestán nebyl. [12]

Představa šibenice za ukradenou krávu je sama o sobě děsivá. Příběh Cattle Kate ale klade ještě nepříjemnější otázku: Co když ani o tu krávu ve skutečnosti nešlo?

Milada Horáková patří k nejznámějším českým obětem trestu smrti. Komunistický soud ji odsoudil za velezradu a vyzvědačství a 27. června 1950 byla na Pankráci oběšena. Byla jedinou ženou popravenou v komunistickém Československu z politických důvodů; nebyla však jedinou ženou popravenou v československých dějinách vůbec. [13, 14]

Co si ale pod slovy z rozsudku představit? Po komunistickém převratu se Horáková setkávala s představiteli bývalých nekomunistických stran. Hovořili o politické situaci, připravovali návrhy pro případ změny režimu a udržovali kontakty s exilem. Horáková byla skutečnou odpůrkyní komunistického režimu. Z toho ale neplyne pravdivost obrazu nebezpečné špionky, který o ní režim vytvořil. Proces probíhal podle předem připraveného scénáře a provázela ho propaganda požadující tvrdé tresty. [15, 16]

U Jesenia jsme viděli, že záleželo nejen na tom, kdo má zemřít, ale také jak. Vyříznutí jazyka bylo součástí jeho trestu. O více než tři století později se u Milady Horákové nabízí podobná otázka: Co se vlastně skrývá za stručnou větou „byla oběšena“?

Při jednom způsobu odsouzený stojí na propadle. To se otevře a prudký pád mu může zlomit vaz. Horákovou však popravili na zařízení zvaném prkno. Na háku bylo zavěšené škrtidlo, nikoli běžná oprátka. Přes kladku u spodní části zařízení vedlo lano připevněné k jejím spoutaným nohám. Za lano tahal katův pomocník a škrtidlo ji usmrtilo tlakem na krk.

Od předání katovi do chvíle, kdy lékař potvrdil smrt, uplynulo téměř patnáct minut. Samotný výkon popravy podle dochovaného protokolu trval asi pět minut. Nevíme, jak dlouho byla Horáková při vědomí. Víme však, že při tomto způsobu nedošlo k pádu, který by jí mohl rychle zlomit vaz. Smrt přicházela škrcením — zpravidla pomalejším a trýznivějším způsobem než při úspěšném oběšení s propadlem. [18]

Samotné popravě ovšem předcházely týdny, během nichž režim usiloval o to, aby rozsudek vypadal jako vůle celé společnosti. Proces s Horákovou se neodehrával jen v soudní síni. Psalo se o něm v novinách, mluvilo v rozhlase a na pracovištích se sepisovaly rezoluce požadující přísné tresty. Podpora měla být vidět všude — dokonce i ve školách. [16, 17]

Příběhem Milady Horákové se s vámi prozatím loučíme. V druhém dílu se podíváme na diktátora, který kdysi rozhodoval o životě jiných, na vojáka popraveného za dezerci i na vraha, jehož odsouzení nejspíš málokoho překvapí. A nakonec na případy, kdy člověka může stát život něco, nad čím bychom u nás sotva pozvedli obočí.

[1] BIOGRAFICKÝ SLOVNÍK ČESKÝCH ZEMÍ. Babinský Václav 1796–1879 [online]. [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://biography.hiu.cas.cz/wiki/BABINSK%C3%9D_V%C3%A1clav_1796%E2%80%931879

[2] Na kopečku v Africe. Zpěvník.beil.cz [online]. [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://zpevnik.beil.cz/na-kopecku-v-africe.html

[3] ČESKÁ TELEVIZE. Krutá tečka za povstáním stavů. Před 400 lety popravili 27 českých pánů na Staroměstském náměstí. ČT24 [online]. 2021 [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/kruta-tecka-za-povstanim-stavu-pred-400-lety-popravili-27-ceskych-panu-na-staromestskem-namesti-33798

[4] ČESKÝ ROZHLAS. Staroměstská poprava: krvavá podívaná v režii kata Mydláře. Rádio Praha [online]. 2018 [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://praha.rozhlas.cz/staromestska-poprava-krvava-podivana-v-rezii-kata-mydlare-7555274

[5] ČESKÝ ROZHLAS. Ján Jesenius pro první veřejnou pitvu získal tělo od kata Mydláře. Ten později ukončil i jeho život [online]. [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://hradec.rozhlas.cz/jan-jesenius-pro-prvni-verejnou-pitvu-ziskal-telo-od-kata-mydlare-slavny-kat-9175753

[6] BIOGRAFICKÝ SLOVNÍK ČESKÝCH ZEMÍ. Fruwein z Podolí Martin ?1550–1621 [online]. [cit. 2026-10-03]. Dostupné z: https://biography.hiu.cas.cz/wiki/FRUWEIN_z_Podol%C3%AD_Martin_%3F1550%E2%80%931621

[7] MÍSTA REFORMACE. Staroměstská poprava 1621 [online]. [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://mistareformace.cz/cs/m/staromestska-poprava-1621

[8] MUZEUM HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY. Bezprostřední reakce a potrestání. Staroměstská poprava [online]. [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://staromestska-poprava.muzeumprahy.cz/exekuce/bezprostredni-reakce-a-potrestani/

[9] CHÂTEAU DE VERSAILLES. Marie Antoinette [online]. [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://en.chateauversailles.fr/discover/history/great-characters/marie-antoinette

[10] MINISTÈRE DE LA JUSTICE. Le procès de Marie-Antoinette [online]. [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://www.justice.gouv.fr/actualites/actualite/proces-marie-antoinette

[11] WYOHISTORY. The Johnson County War: 1892 Invasion of Northern Wyoming [online]. [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://www.wyohistory.org/encyclopedia/johnson-county-war-1892-invasion-northern-wyoming

[12] WYOHISTORY. Covering Cattle Kate: Newspapers and the Watson-Averell Lynching [online]. 2014 [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://www.wyohistory.org/encyclopedia/covering-cattle-kate-newspapers-and-watson-averell-lynching

[13] ÚSTAV PRO STUDIUM TOTALITNÍCH REŽIMŮ. Horáková Milada, rozená Králová [online]. [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://www.ustrcr.cz/uvod/skupina-vyzkumu/horakova-milada-25-1-1901/

[14] ÚSTAV PRO STUDIUM TOTALITNÍCH REŽIMŮ. Maminko, věšejí žebráka! [online]. [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2024/11/Maminko-veseji-zebraka-v-casopise-Echo-20250123.pdf

[15] ÚSTAV PRO STUDIUM TOTALITNÍCH REŽIMŮ. Národněsocialistická „politická šestka“ [online]. [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://www.ustrcr.cz/uvod/skupina-vyzkumu/narodne-socialisticka-politicka-sestka/

[16] ÚSTAV PRO STUDIUM TOTALITNÍCH REŽIMŮ. Dr. Horáková Milada a spol. [online]. [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://www.ustrcr.cz/uvod/skupina-vyzkumu/dr-horakova-milada-a-spol/

[17] HISTORYLAB. Proč žáci psali rezoluci? [online]. [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://lms.historylab.cz/katalog/cviceni/proc-zaci-psali-rezoluci

[18] Milada Horáková umírala čtvrt hodiny, zjistili historici. iDNES.cz [online]. 29. 6. 2005 [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/milada-horakova-umirala-ctvrt-hodiny-zjistili-historici.A050629_090843_domaci_lkr

[19] NATIONAL PARK SERVICE. Frequently Asked Questions – Fort Smith National Historic Site [online]. [cit. 2026-10-03]. Dostupné z: https://www.nps.gov/fosm/faqs.htm