Jedni zabíjeli. Jiní jen věřili. Přesto je čekala stejná smrt

Marie Antoinetta, o které jsem psala v prvním díle „Babinský na popravišti neskončil. Jiní takové štěstí neměli“, nebyla jedinou známou tváří svrženého režimu, která skončila na popravišti. O více než dvě století později čekal stejný konec i Saddáma Husajna.

Z oficiálních portrétů známe muže s černými vlasy, výrazným knírem a sebejistým výrazem. Působil jako někdo, kdo je zvyklý rozhodovat o osudech druhých. Před iráckým tribunálem ale seděl v kleci pro obžalované starší muž s prošedivělým vousem. Na první pohled mohl působit spíš jako sešlý pán než jako diktátor, který kdysi vládl Iráku. I v této situaci však odmítal uznat soud a dál se označoval za iráckého prezidenta. [1, 2]

Soud ho uznal vinným ze zločinů proti lidskosti v souvislosti s represemi proti obyvatelům města Dudžajl po pokusu o atentát v roce 1982. Za tento případ dostal trest smrti; za všechny zločiny svého režimu se před soudem zodpovídat nestihl. [2]

Dne 30. prosince 2006 ho v Bagdádu oběsili. Stál na propadle a po jeho uvolnění se zřítil s oprátkou kolem krku otvorem v podlaze šibenice. Neoficiální záznam popravy zachytil i pokřikování přítomných. Organizace Human Rights Watch upozornila na závažné vady procesu a kritizovala také okolnosti popravy. Husajnovy zločiny tím nejsou menší. Jeho případ ale zanechává otázku: Jak má vypadat spravedlnost, když před soudem stojí člověk, který ji sám druhým odpíral? [2, 3, 4]

Saddám Husajn stanul před soudem kvůli násilí svého režimu. Johanka z Arku před soudem hájila něco, co by nám dnes samo o sobě jako zločin nepřipadalo: tvrdila, že slyší hlasy svatých a že ji Bůh pověřil úkolem.

Byla to dívka z francouzské vesnice Domrémy. Během stoleté války přesvědčila budoucího krále Karla VII., že má pomoci Francouzům v boji proti Angličanům. Stala se symbolem francouzského odporu a doprovázela vojsko při jeho tažení. Když ji roku 1430 zajali Burgunďané, předali ji Angličanům. Ti měli důvod chtít zpochybnit nejen Johanku, ale i krále, kterému pomohla ke koruně. [5]

Před církevním soudem v Rouenu se řešily její hlasy, víra i to, že nosila mužské oblečení. Soudci ji označili za kacířku. Dne 30. května 1431 ji upálili. Bylo jí přibližně devatenáct let. Pozdější přezkum původní proces zrušil; katolická církev ji nakonec prohlásila za svatou. [5]

A slyšela ty hlasy skutečně? Mohly souviset s duševní nemocí? Po téměř šesti stoletích to nedokážeme spolehlivě určit. Označit ji zpětně za schizofreničku by byla domněnka, ne diagnóza. Pro její soudce však nebyla nejdůležitější otázka, co hlasy způsobovalo. Chtěli, aby se svých tvrzení vzdala. Ona na nich trvala — a zaplatila za to životem. [5, 6]

Když už jsme u upalování, nemůžeme minout Jana Husa. Český kazatel kritizoval poměry v církvi, zejména jednání kněží, které považoval za rozporné s tím, co sami kázali. Kvůli svým názorům stanul před kostnickým koncilem. Odmítl odvolat tvrzení, o nichž byl přesvědčen, že jsou pravdivá, a 6. července 1415 byl upálen jako kacíř. Johanka skončila na hranici o šestnáct let později. Oba příběhy ukazují dobu, v níž se spor o víru mohl stát otázkou života a smrti. [7]

Hranice ale čekala i lidi, kteří se nepostavili před koncil a nevedli vojsko. Někdy stačilo, aby je někdo označil za čarodějnice. Při procesech na Šumpersku a Velkolosinsku byli lidé obviňováni ze spolčení s ďáblem. Při mučení se přiznávali i k činům, které nespáchali, a označovali další údajné čarodějnice. Obvinění se tak šířila dál. Procesy na severní Moravě si podle Vlastivědného muzea v Šumperku vyžádaly 104 životů. Mezi oběťmi byl také kněz Kryštof Alois Lautner, který se proti nim stavěl. [8]

Číslo pro celý svět spolehlivě nemáme. U evropských čarodějnických procesů historici odhadují přibližně 40 až 60 tisíc popravených. Ne všichni byli zrovna upáleni a mezi oběťmi nebyly jen ženy. [9]

Když se americký vojín Eddie Slovik v roce 1944 dostal do Francie, měl se připojit k bojové jednotce. Cestou však jeho skupinu zastihla dělostřelecká palba. Slovik se od ostatních oddělil a několik týdnů strávil u kanadské jednotky. Když se nakonec vrátil ke své divizi, armáda ho za tuto první nepřítomnost nepotrestala. [10]

Pak měl znovu nastoupit k pěchotě. Slovik veliteli řekl, že se bojí a službu na frontě nezvládne. Požádal o přeřazení mimo boj, ale neuspěl. Od jednotky odešel — a svůj čin písemně přiznal. Nesnažil se zmizet beze stopy. V prohlášení navíc oznámil, že pokud ho pošlou zpátky do boje, odejde znovu. [10]

Nadřízení mu dali možnost prohlášení stáhnout. Vojenský právník mu později nabídl, že se pokusí zastavit stíhání, pokud se Slovik vrátí ke službě; mluvilo se dokonce o přeřazení k jinému pluku. Slovik odmítl. Zřejmě počítal s tím, že půjde do vězení, a tak se frontě vyhne. Vojenský soud ho ale v listopadu 1944 odsoudil k smrti zastřelením. [10]

O milost požádal generála Dwighta Eisenhowera. Jeho žádost dorazila v době, kdy spojenecká vojska čelila německé ofenzivě v Ardenách. Eisenhower rozsudek potvrdil. Dne 31. ledna 1945 Slovika ve Francii zastřelila popravčí četa jeho vlastní armády. Trest smrti za dezerci dostali za druhé světové války i další američtí vojáci. Slovik byl však jediný, u koho ho armáda vykonala. [10]

Na tom příběhu je pro mě nejhorší právě ta výjimka. Slovik věděl, že porušuje vojenské předpisy, a dostal několik příležitostí změnit rozhodnutí. Proč ale ze všech odsouzených k smrti zastřelili právě jeho? Armáda chtěla dát ostatním najevo, že odmítnutí bojovat může mít nejzazší následky.

Při Slovikově příběhu se možná ptáme, jak mohl být člověk popraven jen za to, že se bál vrátit do boje. U Teda Bundyho bude pro mnohé snazší pochopit, proč soud vynesl trest smrti. Vraždil totiž ženy a dívky.

V noci na 15. ledna 1978 vnikl Bundy do domu studentského spolku Chi Omega na Floridě. Napadl čtyři mladé ženy. Margaret Bowmanová a Lisa Levyová zemřely, další dvě útok přežily s vážnými zraněními. Soud ho za obě vraždy odsoudil k smrti. Tím ale jeho soudní příběh neskončil. V dalším procesu byl uznán vinným také z únosu a vraždy dvanáctileté Kimberly Leachové a dostal další rozsudek smrti. [11, 12]

Následovala léta odvolání a žádostí o zastavení popravy. Jeho obhajoba napadala mimo jiné průběh soudních řízení a otázku, zda byl způsobilý před soudem stanout. Rozsudky však zůstaly v platnosti. A dne 24. ledna 1989 byl Bundy na Floridě popraven na elektrickém křesle. [12, 13]

Bundy byl odsouzen za vraždy. Ale trest smrti se neukládá jen lidem, kteří někoho zabili. V Singapuru může následovat také za obchodování s drogami.

Jedenáctého února 2026 tam byl popraven třiatřicetiletý Malajsijec Lingkesvaran Rajendaren. Soud ho uznal vinným z obchodování s nejméně 52,77 gramu čistého heroinu. Singapurský zákon umožňuje uložit trest smrti při množství přesahujícím 15 gramů. Úřady svůj přístup hájí tím, že obchodníci s drogami ničí životy uživatelů i jejich rodin. [14]

Obchodování s heroinem je trestným činem i u nás. Představa, že by za něj soud člověka poslal na popraviště, nám však připadá cizí. U další popravy je rozdíl ještě větší: v Íránu odsoudili člověka k smrti za pití alkoholu.

V červenci 2020 byl v íránském Mašhadu popraven muž, kterého soud opakovaně uznal vinným z pití alkoholu. Podle organizace Iran Human Rights šlo o jeho šesté odsouzení za tento čin. Po popravě íránské úřady zveřejnily výčet jeho dřívějších provinění. Amnesty International však upozornila, že s rozsudkem smrti za pití alkoholu tato starší provinění nesouvisela. [15, 17]

Johanku z Arku upálili v roce 1431. Procesy s údajnými čarodějnicemi na severní Moravě skončily před staletími. Mohlo by se zdát, že právě tenhle důvod k popravě už patří výhradně do učebnic dějepisu.

V prosinci 2011 však byla v Saúdské Arábii sťata Amina bint Abdul Halím bin Sálim Násirová, odsouzená za údajné čarodějnictví a magii. Saúdské úřady nezveřejnily, co přesně měla udělat. Amnesty International upozornila, že taková obvinění nebyla ani jasně vymezena jako trestné činy. [16]

Když slyšíme, že byl někdo popraven, první otázka obvykle zní: „Co provedl?“ Jenže stejně důležité je ptát se, kdo o jeho smrti rozhodl, podle jakých pravidel a zda měl odsouzený možnost se hájit. Příběhy v tomto článku ukazují, jak odlišní lidé mohou skončit stejným způsobem: diktátor odpovědný za zločiny, vrah, voják, který odmítl bojovat, i lidé odsouzení za alkohol či údajné čarodějnictví. A právě ta propast mezi jejich činy nás nakonec vrací k otázce, na kterou si každý musí odpovědět sám: Existuje čin, za který má mít stát právo vzít člověku život?

[1] GETTY IMAGES. Former Iraqi President Saddam Hussein sits in the defendants cage [online fotografie]. [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://www.gettyimages.co.uk/detail/news-photo/former-iraqi-president-saddam-hussein-sits-in-the-news-photo/56696944

[2] HUMAN RIGHTS WATCH. The Dujail Trial [online]. 2007 [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://www.hrw.org/legacy/backgrounder/ij/iraq0607/1.htm

[3] HUMAN RIGHTS WATCH. Iraq: Saddam Hussein Put to Death [online]. 2006 [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://www.hrw.org/news/2006/12/29/iraq-saddam-hussein-put-death

[4] REUTERS. Execution of a subdued Saddam was quick – witnesses [online]. 2006 [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://www.reuters.com/article/world/execution-of-a-subdued-saddam-was-quick-witnesses-idUSKHA021421/

[5] MINISTÈRE DE LA JUSTICE. Le procès de Jeanne d’Arc [online]. 2012, aktualizováno 2024 [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://www.justice.gouv.fr/actualites/actualite/proces-jeanne-darc

[6] PHILLIPS, James a kol. Undiagnosing St Joan: She Does Not Need a Medical or Psychiatric Diagnosis. The Journal of Nervous and Mental Disease [online]. 2023, roč. 211, č. 8, s. 559–565 [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10979324/

[7] Mistr Jan Hus – život a dílo. HUS2015 [online]. [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://www.hus2015.cz/cz/10-cestina/zivotopis.html

[8] VLASTIVĚDNÉ MUZEUM V ŠUMPERKU. Stálá expozice – Příroda a dějiny severozápadní Moravy [online]. [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://muzeum-sumperk.cz/muzea/sumperk/stala-expozice/

[9] ENGLISH HERITAGE. Witchcraft: Eight Myths and Misconceptions [online]. [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://www.english-heritage.org.uk/learn/histories/eight-witchcraft-myths/

[10] U.S. ARMY COMBINED ARMS CENTER. Combined Arms in Battle Since 1939 [online]. [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://www.armyupress.army.mil/Portals/7/combat-studies-institute/csi-books/spiller.pdf

[11] FLORIDA SUPREME COURT. Bundy v. State. 1984 [online]. [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://library.law.fsu.edu/Digital-Collections/flsupct/dockets/57772/op-57772.pdf

[12] FLORIDA SUPREME COURT. Bundy v. State. 1989 [online]. [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://law.justia.com/cases/florida/supreme-court/1989/73585-0.html

[13] DEATH PENALTY INFORMATION CENTER. List of Defendants Executed in 1987–1990 [online]. [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://deathpenaltyinfo.org/executions/1987-1990

[14] CENTRAL NARCOTICS BUREAU. Execution of a convicted drug trafficker – 12 February 2026 [online]. 2026 [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://www.cnb.gov.sg/mediaroom/news/execution-of-a-convicted-drug-trafficker-12022026/

[15] IRAN HUMAN RIGHTS. Iranian Authorities Confirm Man Was Executed for Drinking Alcohol [online]. 2020 [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://iranhr.net/en/articles/4319/

[16] AMNESTY INTERNATIONAL. Saudi Arabia: Beheading for ‚sorcery‘ shocking [online]. 2011 [cit. 2026-10-02]. Dostupné z: https://www.amnesty.org/en/latest/news/2011/12/saudi-arabia-beheading-sorcery-shocking-2/

[17] AMNESTY INTERNATIONAL. Iran: Man executed for drinking alcohol [online]. 10. 7. 2020 [cit. 2026-10-03]. Dostupné z: https://www.amnesty.org/en/latest/news/2020/07/iran-man-executed-for-drinking-alcohol/