Co zákaz tepláků vypovídá o škole

Když jsem četla o brněnské škole, která zakázala tepláky a crop-topy, napadlo mě, že to není jen o oblečení. Takové rozhodnutí vždycky vypovídá i o samotné škole. O jejím přístupu, o tom, jaký svět chce svým žákům vytvářet.

Na mě to působí spíš jako „stará škola“. Řád, disciplína, kontrola. Učitel stojí vpředu, děti sedí spořádaně v lavicích, všichni v podobném oděvu. Těžko si tam umím představit hodinu matematiky venku, kde děti krokováním znázorňují příklady. Nebo projekty, kde se vyrábějí lodičky z kůry, malují obrázky inspirované památkami přímo na ulici nebo kde se občas společně snídá.

Mám pocit, že tam jde hlavně o to, aby věci působily slušně a ukázněně. Aby se děti nepříliš lišily, aby se držely určitého standardu. To je ale dojem, který ve mně zákaz tepláků vyvolává.

Samozřejmě – je to jen moje představa. První dojem, který může být nepřesný. Ale z vlastní zkušenosti vím, že první dojem bývá těžké změnit. A že to, co škola veřejně ukáže, o ní hodně vypovídá. Je to jako vizitka.

Když škola dá najevo, že jí vadí tepláky, je to signál: „Chceme žáky, kteří budou odpovídat určité představě.“ Není to nutně špatně – ale je to jasná zpráva, o koho škola stojí, a o koho už ne.

Pro mě osobně je to spíš varování. Já bych tam své dítě nedala – působí to na mě příliš svázaně, moc „po staru“. Ale vím, že pro jiné rodiče to může být naopak výhoda. Někomu vyhovuje, když je všechno jasně dané, když má škola pevný řád a pravidla, která se nemění. To přináší pocit jistoty.

Právě proto si myslím, že stojí za to sledovat, jak se školy prezentují navenek. Jestli dávají prostor svobodě a tvořivosti, nebo spíš zdůrazňují disciplínu a jednotu. Tyto signály můžou být rozhodující v tom, kam rodiče své dítě přihlásí.

A nakonec – možná je to i upřímné. Škola takto říká, pro koho tu je a pro koho ne. A je na rodičích, aby si vybrali podle toho, co sami považují za důležité. Jen kdyby tak bylo o něco lehčí dostat dítě právě tam, kde nám to vyhovuje.