Čunek zakázal převleky. A já už se v tom fakt nevyznám

Dřív, když se někdo převlékl za holku, byla to prostě sranda. Jo, sranda – to slovo si ještě pamatuju. Kluci si na karneval oblékli sukni, vypůjčenou podprsenku si vycpali ponožkami nebo pomeranči a bylo veselo. Nikdo nemluvil o genderu. Nikdo se nezabýval tím, jestli se tím něco propaguje. Byla to nevinná zábava. Možná trochu trapná, možná stereotypní, ale smál se každý.

Pak přišlo období, kdy se o genderu začalo mluvit všude. Najednou se každé převlečení hodnotilo optikou inkluze, podpory, identity, svobody. Přiznávám, chvíli mi trvalo se v tom zorientovat a chvíli jsem i skuhrala, že se svět zbláznil. Ale nakonec se to dalo nějak pochopit – svět se změnil, snažil se být ohleduplnější, víc respektovat to, jací lidé opravdu jsou.

Jenže dnes? Dnes už se ztrácím úplně. Máme tu situaci, kdy převlékací den na školách není myšlen jako žádná podpora čehokoli. Jen legrace. Ale i tak přichází zákaz. Protože co kdyby… co kdyby to někdo chápal jako propagaci?

A do toho jsou tu lidé, kteří se proti LGBTQ snaží vyhradit. Takže se nesmíš převléct, když to propaguješ. Ale nesmíš se převléct ani, když to nepropaguješ. Protože to vypadá, jakože to propaguješ. I když nepropaguješ.

A teď pozor – možná by měli být uraženi lidé z LGBTQ komunity, že si z nich někdo dělá srandu. Ale ne, tady je to přesně obráceně: uražený je ten, kdo nechce, aby se o LGBTQ vůbec mluvilo. A proto to zakáže. I když to s LGBTQ nemá nic společného.

Jestli vám z toho jde hlava kolem, nejste sami. Mně už to připomíná příručku k logice z učebnice absurdismu.

Co mě ale fascinuje ještě víc, je neochvějná víra pana starosty Čunka, že ví, co je normální. A že to může určovat. Takže převlékací akce není normální. Co je? Holky v sukních, kluci v kalhotách, pořádek, řád, ideálně vyšívaný kroj?

Ale pozor – pokud si někdo z dětí oblékne něco jiného, zřejmě hrozí rozklad hodnot. Valašsko se může rozpadnout. Identita národa ohrožena. Převlékání na základní škole = první krok ke kolapsu civilizace.

Historie má smysl pro ironii. Třeba takové starověké Řecko – kolébka demokracie, filozofie a… řekněme velmi otevřeného přístupu k sexualitě i genderovým rolím. Mužská přátelství tam často přesahovala hranice platonického vztahu, a to bez jakýchkoli moralistních výčitek.

V Aténách bylo zcela běžné, že starší muž měl mladšího mužského partnera, kterého i společensky „vychovával“, přičemž docházelo i k fyzické blízkosti, která by se rozhodně nedala nazvat blízkostí mezi otcem a synem. Bylo to kulturně přijaté, dokonce považované za ideál. Žena na plození dětí, muž na sexuální uspokojení [1].

A co se týče oblékání – většina Řeků, včetně těch nejslavnějších filozofů, chodila v tunikách. Volných, splývavých, rozevlátých. Podle dnešních měřítek šlo spíš o šaty než cokoli „pánského“.

Abychom byli spravedliví – nejde jen o muže v šatech. Ve chvíli, kdy bylo potřeba, ženy běžně nasadily montérky a chopily se práce v továrnách, na stavbách, v zemědělství. Za války se nikdo moc neptal, jestli to působí žensky. Dělalo se, co bylo potřeba. A tehdy to nikdo neoznačoval za „propagaci transgenderu“.

A co duchovní sféra? Ježíš Kristus nosil tuniku. Cyril s Metodějem taky. A když se podíváte na papežský šat dnes – dlouhý splývavý hábit, čapka, krajky, někdy i zlaté vyšívání – těžko by někdo tvrdil, že to je výkladní skříň maskulinity. A přesto ho nikdo neposílá převléct. Asi to bude tím, že má požehnání.

A nebyli to jen Řekové a duchovní. Čingischán – ten obávaný vládce Mongolské říše, před kterým se třásla půlka tehdejšího světa – nosil oděv, který bychom dnes mohli snadno zaměnit za dámské šaty. Dlouhý, zavinovací kaftan zvaný „deel“, barevný, někdy i zdobený.

Tento muž – který si rozhodně na žádné převlékací dny nehrál – vedl největší impérium historie, plodil potomky po desítkách (možná stovkách), a přesto venku lítal pořád v té své nazdobené sukýnce a s obnaženými lýtky [2].

Anebo možná chyba nebyla v převlecích samotných, ale v jejich špatném podání. Kdyby se děti rychle dohodly, že kluci přijdou jako starořečtí filozofové a holky jako popeláři, možná by jim to u pana starosty prošlo.

Kluci v tunikách (tedy v šatech, ale s autoritou Sokrata), holky v montérkách. Žádné převlékání za opačné pohlaví. Jen zdravý zájem o historii a manuální profese.

Nejvíc mě ale děsí tahle představa, že když to zakážeme, ono to zmizí. Že když se nebude mluvit o tom, že existují různé identity, různé děti a různé způsoby sebevyjádření – tak to prostě nebude.

Znám paní, které je skoro osmdesát. Celý život se chová a obléká jako muž. To znamená, že s tím začala v době, kdy se o tom nemluvilo. A rozhodně se o tom nedalo číst na internetu. A přesto žila. Holt to asi úplně nebude nějaká moderní vymyšlenost.

Že se o něčem mlčí, neznamená, že to neexistuje. Často to znamená jen to, že lidé, kteří nezapadají do normy, se musí skrývat. Tajit svou skutečnou identitu. Anebo dokonce snášet posměch či trest za to, kým jsou.

Možná bychom si měli připomenout, co je skutečně důležité: ne to, co mají děti na sobě, ale co mají v sobě. Jestli si umí hrát, smát se, být spolu. A jestli je k tomu dospělí vedou s respektem.

A mezi námi – víte, že mužům to v sukni skutečně lépe větrá? Odborníci se shodují, že nižší teplota v oblasti genitálií prospívá plodnosti. [3] Takže možná místo zákazů bychom měli kluky v sukních podporovat. Pro jistotu. Pro budoucnost. Pro vlast (po vzoru Čingischána).

[1] WIKIPEDIA contributors. Pederasty in ancient Greece [online]. Wikipedia, 2024 [cit. 2025-06-05]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Pederasty_in_ancient_Greece

[2] SMART NEWS. Move Over Genghis Khan: Many Other Men Left Huge Genetic Legacies [online]. Smithsonian Magazine, 2015 [cit. 2025-06-05]. Dostupné z: https://www.smithsonianmag.com/smart-news/move-over-genghis-khan-many-other-men-left-huge-genetic-legacies-180954052/

[3] JOHNSTON, Erwin et al. Regimental kilts and fertility: an unexpected benefit of traditional Scottish garb. Scottish Medical Journal, 2013, 58(2), s. 110–112. DOI: 10.1177/0036933013486792