Článek
Když jsem četla článek o seriálu Ulice, na který zde reaguji, mimoděk jsem si vzpomněla, kterak jsem kdysi ve třeťáku na gymplu psala seminárku pojednávající o několika pár letech vývoje Československa po druhé světové válce. Četla jsem tenkrát kvůli té seminárce noviny a časopisy, které u nás v poválečném období vycházely, zejména časopis Tvorba. A právě články vycházející v Tvorbě mi tento článek pojednávající o Ulici připomněl. Pokud vám název tohoto časopisu nic neříká, tak se jednalo o levicově orientovaný časopis, který se zabýval literaturou a kritikou.
Na rozdíl od Tvorby, kde autorům vadilo, pokud knihy a filmy nebyly dostatečně proletářské (a pokud se v nich neřešily vážné politicko-sociální otázky, ale jen obyčejný život obyčejného člověka), tomuto autorovi vadí nedostatečný morální kredit některých postav. Pozastavuje se nad tím, jak je možné, že se ředitelka školy v seriálu již dvakrát opila a nad tím, že zdravotní sestra se studentem medicíny a studentkou adiktologie experimentují s marihuanou. Také mu vadí, že se Lumír Nykl nakonec vykašlal na hubnutí, které si do nového roku předsevzal. K tomu autor dodává citaci Státního zdravotnického ústavu o škodlivosti obezity.
Co na to říct? V první řadě asi to, že záměrem autorů seriálu Ulice je holt vytvořit nízkonákladový odpočinkový seriál, který jim vydělá nějaké ty peníze, a ne vytvořit nějaké osvětové dílo. Je také otázkou, zda by něco takového bylo vůbec rentabilní. Já o tom poněkud pochybuji.
A pak to, že učitelé a zdravotníci, jak hlásá již titulek, jsou taky jen lidé. A lidé holt mají své špatné stránky a neřesti. Ano, bylo by asi pěkné, kdyby se od lidí určité profese a určitého společenského postavení dalo očekávat chování na úrovni. Kdyby tito lidé byli vzory pro ostatní. Jenže ono to takhle ne vždycky funguje.
Pokud bych měla porovnat vztah k alkoholu televizní paní ředitelky s našim třídním učitelem ze základky, tak by na tom byla paní ředitelka ještě dobře. Ta se totiž opíjí ve svém vlastním volnu. Náš třídní učitel byl schopný se opíjet během školních vícedenních výletů. Tedy v době, kdy za nás nesl zodpovědnost. V sedmičce na lyžáku jsem ho uprostřed noci potkala močícího a cosi si nesrozumitelně prozpěvujícího na dámských záchodech. Dveře od kabinky měl samozřejmě otevřené, zavření dveří bylo zřejmě v tu chvíli nad jeho možnosti, stejně jako rozeznání piktogramu holčičky od chlapečka. Pokud si říkáte, že na takovém lyžáku je přece těch dospělých víc, takže se vlastně nic nestalo, dozor byl i tak, máte pravdu, bylo tam těch dospělých víc. Akorát pili také, byť asi byli v lepším stavu než náš třídní. No, alespoň s námi zůstali na chatě, v případě nějakého průšvihu by tak snad byl někdo z nich schopný adekvátně reagovat.
To se ovšem nedá říct o pobytovém výletu, který se konal o půl roku později. Tam jsme se s několika spolužáky večer tajně vydali do nedaleké hospody. Kupodivu ani ne tak proto, že bychom chtěli dělat cokoli nepřístojného, ale jen čistě proto, že jsme měli děsný hlad, a tak jsme se rozhodli, že se zajdeme někam najíst. Při vstupu do nejbližší hospody jsme se však zarazili, neboť jsme u dveří zaslechli hlas našich učitelů. V první chvíli jsme chtěli rychle zdrhnout pryč, ale pak jsme si uvědomili, v jakém stavu jsou a to, že jestli má mít někdo průšvih, jsou to páni učitelé a paní učitelky, a bez okolků jsme obsadili stůl poblíž jejich stolu. My jsme se tvářili, že nevidíme je, oni se tvářili, že nevidí nás. My jsme se najedli a jídlo zapili nealko pitím, oni vesele pili alkohol. My jsme po jídle z hospody odešli, oni tam asi ještě hodně dlouho zůstali a dál pili, alespoň tak soudím podle toho, že následující den zrušili původně plánovaný pochoďák a místo něj vyhlásili volno. A celé dopoledne strávili u stolu pojídajíc nakládané okurky. A ten hadr, co měla jedna z učitelek na čele, byl také poněkud podezřelý.
Mimochodem, náš třídní na mé staré základce stále působí, akorát už není jen pouhým učitelem. Jestli na výletech stále pije, tak to ale opravdu netuším. Doba se změnila, tak už si to nelajzne. My byli rádi, že nám díky jeho zálibě v alkoholu ledacos projde, dnešní děti jsou ale „blbé“ a mohly by na něj žalovat. Nebo si ho natočit a video sdílet s půlkou světa.
I když možná, že také ne. Vím totiž o učitelce, která je schopná chodit opilá i učit, alespoň se to ní říká. A já bych tomu i docela věřila. Vzhledem k tomu, že mne neučila, jsem ji samozřejmě ve výuce opilou nikdy neviděla. Na druhou jsem ji ale mimo školu nikdy neviděla střízlivou, což o něčem už vypovídá. A zatím jí to prochází, takže to možná s tím žalováním a natáčením nebude tak horké. Nebo že by to vedení prostě jen bylo jedno?
A tak bych mohla pokračovat dál a dál, učitelů, kteří holdují alkoholu víc, než je zdrávo, jsem poznala docela dost. A stejně tak učitelů, kteří mají jiné neřesti. Znám učitelku, která (snad jen mimo školu) mluví jak dlaždič, přičemž nemá problém mluvit sprostě ani před vlastními dětmi. Občas je dokonce i v rozčilení oslovuje ne úplně pěknými a slušnými výrazy. Nebo učitele, který nemá problém před ostatními lidmi vytahovat důvěrné informace o dětech a jejich rodičích a ještě u toho mít na ně opovržlivé poznámky. A to ne někde doma v soukromí, ale klidně na veřejnosti a před lidmi, kteří znají ty žáky a jejich rodiče. Dokonce mu ani nevadí, že jeden z posluchačů (konkrétně já) sdílí kancelář s jedním z těch rodičů, do kterých se zrovna naváží (což rozhodně věděl).
Co se týče zdravotníků, tak i mezi nimi jsem poznala nějaké ty alkoholiky. Nebo lékaře, kteří hulí jak fabrika a jsou sprostí jak dlaždič. Manželův bývalý lékař zase téměř všem při prohlídce doporučoval zhubnout, sám ovšem trpěl obezitou a u vyšetřování pacientů neměl problém pojídat tlačenku. Ostatně v tomto směru můžeme vzpomenout na paní doktorku Cajthamlovou, která ač ostatním radila, jak mají hubnout, měla sama období, kdy trpěla minimálně nadváhou. A to se zatím zmiňuji jen o neřestech. Což je v zásadě jen problémem toho člověka samotného, kterým přdevším ubližuje sám sobě. V minulosti jsme však byli svědky mnohem horších provinění z řad lékařů, které bylo dokonce nejen v nepořádku po morální stránce, ale i po stránce trestněprávní. Za všechny můžeme jmenovat případ pana doktora Cimického a Bartáka. Ti amorálním chováním bohužel ubližovali mnoha jiným lidem.
Pokud se chceme dočkat seriálu, kde by všichni učitelé a zdravotníci byli morální autoritou, aniž by se jednalo o dílo osvětové až propagandistické, budou se holt nejdřív všichni učitelé a zdravotníci jako morální autorita začít chovat.
A Lumírovo hubnutí? Sice jsem Ulici viděla naposledy před pár lety, ale myslím si, že dopadlo přesně tak, jak to odpovídá jeho charakteru. To by snad ani nebyl on, kdyby se z předsevzetí hubnout nepokusil nějakou fintou vycouvat.
