Článek
U automechanika, na technické i v obchodě
S manželem syn např. nadšeně vyráží k automechanikovi pokaždé, když je to potřeba. Vzhledem k tomu, že máme více než jedno auto, je to relativně často. Vždy si tam nejen prohlíží, co všechno pan automechanik dělá, ale i se ho bez okolků ptá na všechno, co ho zajímá.
Byl se i párkrát podívat na technické, kde si nejen povídal se zaměstnanci STK, ale také mohl pozorovat, jakým způsobem je možné řešit předbíhající řidiče.
Jindy se zase v obchodě zakecá s prodavačem, třeba o tom, odkud pochází – dozvěděl se, že je z Vietnamu, a hned se s panem prodavačem domluvil, aby ho naučil nějaká ta slovíčka ve vietnamštině. Mimochodem, když pak zaslechl, jak někdo říká, že jde „k Číňanovi“, hned se rozčiloval, že je to pěkně hloupé mluvit o Vietnamci jako o Číňanovi. Zajímavé, že si to dokáže uvědomit malý kluk, zatímco spousta dospělých ne.
Odtahovka, piloti a nečekaná přátelství
Někdy se dokonce stane, že socializace proběhne i způsobem, který by člověk úplně nečekal. Jednou třeba na ulici zastavila odtahová služba a syn se hned řidiče odtahovky začal vyptávat, jakým způsobem se nakládá a vykládá auto, a pán z odtahovky mu velmi vstřícně odpovídal a dokonce ho nechal ovládat zařízení.
V letadle se zase syn skamarádil s piloty a mohl si díky tomu prohlédnout kabinu. Socializace v reálném světě prostě vypadá jinak než ve školce.
Babička, prababička a další generace
Každodenní kontakt má i se staršími členy rodiny. Babičku vídá téměř denně a minimálně jednou týdně u ní přespává. Vídá se pravidelně i s prababičkou. Té už je skoro devadesát a po fyzické stránce na tom už není zrovna nejlíp. A tak se díky ní syn učí, jak se chovat k lidem, kteří již potřebují mnoho péče a zároveň si rozvíjí svou empatii. A také poznává díky prababičce i to, že kamarádit se je možné i s někým, kdo je o více než 80 let starší. Aktuálně učí prababičku zacházet s tabletem, vysvětluje jí hry, pomáhá jí se základním ovládáním, ukazuje jí videa a fotky z výletů a různých akcí. A do toho si spolu povídají. Syn je spokojený, že někoho něco učí a že se může vyptávat na minulost, prababička je spokojená, že si má s kým popovídat a že může něco dělat alespoň virtuálně, když v realitě už moc věcí nesvede.
Syn se pravidelně setkává i s dalšími členy rodiny – šedesátníky, sedmdesátníky, padesátníky, ale i s mladšími členy, včetně těch, kteří jsou ještě mladší než on. Rozmlouvají o životě, ptá se jich na jejich práci, dětství, pohled na svět. A těm mladším zase třeba pomáhá s prvními krůčky a snaží se o ně všelijak pečovat.
K socializaci patří i velmi smutné okamžiky
A náš syn si jich za svůj krátký život zažil docela dost. A byť některé detaily netuší, nikdy jsme před ním v zásadě náročné životní okamžiky netajili. Vždy jsme se mu vše snažili citlivou formou vysvětlit. A když to bylo možné, nechat na něm, nakolik bude chtít být této situace účastníkem. A tak třeba mnohokrát navštívil svou babičku v nemocnici. Nebo se podrobně vyptával na to, co je s prababičkou, když ležela na oddělení následné intenzivní péče, kam děti nesměly.
A ano, byl i na pohřbech. Již, bohužel, na čtyřech. Viděl smutek, ticho, řeč těla dospělých, kteří nemají slov. A taky to, jak se lidé podpírají, jak se drží. To je přece ta nejhlubší lekce ze všech.
A co vrstevníci?
Dětské kolektivy v synově životě nechybí. Syn má čtyřikrát týdně kroužek, potkává se s dětmi od sousedů i příbuzných, navštěvuje akce pro děti, oslavy, hřiště a herničky. Když je třeba, klidně ho za kamarády dovezeme. A někdy u nás i jeho kamarád přespává či s námi vyrazí na výlet a dovolenou. Navíc má jen o něco málo mladší sestru, se kterou se dokonale vyblbnou.
Společné nákupy i návštěvy lékaře
Syn chodí samostatně se sestrou na nákupy. Když na něco nedosáhnou, musí požádat o pomoc. Když zapomenou PIN, musí si poradit. Po cestě často potkají někoho známého, a tak se s ním zapovídají.
Někdy se stane, že to nejde jinak a děti s námi musí vyrazit jako doprovod k lékaři. Díky tomu se učí čekat, být ohleduplní v čekárně, nebo si povídat s ostatními pacienty. A do jisté míry i samostatnosti, když pak zůstanou bez nás samotní v čekárně.
Socializace doma – bez přetvářky
A pak je tu to nejdůležitější – doma. Povídáme si o emocích, o tom, jak se chovat, co říct, když něco nejde. Učíme se vyjádřit, co cítíme, hledat řešení. Pomáháme mu porozumět světu, vztahům, sobě samotnému. Nečekáme, že všechno pochopí sám mezi dvaceti dětmi ve školce.
Shrnutí
Domácí vzdělávání není sociální vakuum. Je to pestrý svět plný lidí všech věkových kategorií. Socializace probíhá jinak, než když dítě chodí do školky nebo do školy. Ale probíhá. Je to jiné, ale jiné neznamená nefunkční nebo špatné.
#domácívzdělávání #socializacedětí #respektujícívýchova #alternativnívýchova #domškolmáma #výchova #děti #bezškolky #domškolák #seznammedium
