Mám ráda seniory, i když jsem ještě mladá

Já tohle brojení proti seniorům nějak nechápu. A tak trochu mám pocit, že hlavním účelem těchto článků je ty seniory jen provokovat kvůli čtenosti takových článků. Je to prostě taková sázka na jistotu, že si takový článek přečte spousta lidí. Já tyto autory nebo spíš autorky vlastně i chápu. Proč si komplikovat život, když to jde dělat jednoduše? Sama si kolikrát říkám, jestli nejsem blbá, že to nedělám stejně.

Dle diskusí lze však soudit, že se seniory opravdu část společnosti problém má. Nejvíc lidi asi štve, že se z jejich pohledu senioři mají až příliš dobře. Že dostávají od státu až moc peněz. A dráždí je, pokud si senioři stěžují na příliš nízké důchody. Někdy mi přijde, že podle představ některých lidí by měl senior třít bídu s nouzí, a pokud tomu tak není, měl by mu být snížen důchod. To by tak hrálo, aby si důchodce zašel třeba do kavárny!

Pravda je, že někteří senioři se mají dobře, někdy o dost lépe než leckterá mladá rodina. Pravda ale také je, že jiní s důchodem horko těžko vyjdou, přestože neutrácejí za blbosti a neužívají si nějakého nadstandardu. Průměrný starobní důchod je aktuálně 21 080 Kč. To je v zásadě super částka, pokud ji pobíráte dva, máte vlastní bydlení, nic nesplácíte, jste relativně zdraví a nemusíte dodržovat nějakou finančně nákladnou dietu (např. bezlepkovou). Průšvih je to naopak v okamžiku, kdy jste sami, platíte nájem a vaše již horší zdraví si vyžaduje, abyste užívali nějaké ty léky s vyšším doplatkem a musíte i držet nějako tu dietu. Ano, vím, že by snad měla být ke každému léku bezdoplatková varianta, ale také vím, jak to chodí v praxi, takže vím, že někdy může být mezi lékem bez doplatku a lékem s doplatkem zásadní rozdíl např. v tom, jak vaše tělo tento lék snáší. Věřím tedy, že leckterý senior má problém z důchodu vyžít. Zvlášť pokud jeho důchod ani nedosahuje té průměrné výše.

Vzhledem k tomu, že někteří lidé ale v práci nedosahují ani mzdy ve výši průměrného starobního důchodu (minimální mzda je 20 800, jedná se však o částku v hrubém) nebo berou jen nepatrně více a ještě živí děti, chápu, že se mohou cítit frustrovaně a mít vztek, že jsou na tom se seniory stejně, byť se dřou v práci, zatímco se senior dívá na televizi nebo vysedává s dalšími seniory po kavárních.

Musím přiznat, že já sama si na seniory občas také zanadávám, třeba když řídím a nějaký senior mi skočí bez rozhlédnutí do cesty mimo přechod (přestože ten se nachází o pár metrů vedle) a pomalu se šourá, tak si pro sebe v autě děsně a dost sprostě nadávám. Já teda nadávám, když to udělá kdokoli, ale u pomalu se pohybujících seniorů obzvlášť, to se vždycky rozčiluju, že by jednak ve svých letech už měli mít rozum. A jednak se o ty seniory víc bojím. U zdravého mladého člověka mám přeci jen pocit, že ten člověk má šanci v případě, že si ho řidič nevšimne nebo všimne pozdě popoběhnout, uskočit. A když už by došlo ke srážce, tak snad má i šanci se z toho vyhrabat. U toho seniora mi vždycky přijde, že je to jen na tom řidiči, že senior nemá šanci situaci ovlivnit. A že fatální u něj může být vlastně i malé drknutí. Pak si ale vždycky říkám, že je pro něj třeba ta chůze tak náročná, že je pro něj těch pár metrů k přechodu prostě hodně.

Pro mne jako pro člověka, který je zvyklý se pravidelně navštěvovat s prarodiči (v současnosti mi z nich tedy zbyla už jen jedna babička, ale dříve jsme se navštěvovala i s ostatními) i dalšími seniory z rodiny a okolí, jsou výroky některých lidí o seniorech nepochopitelné. Pro mne je naprosto běžné si se seniory povídat a případně jim i s něčím pomoci, pokud to chtějí. A není to jen tím, že bych chtěla být hodná nebo slušná. Já si se seniory povídám ráda. Baví mě, když vyprávějí o svém životě a o době, kterou jsem já sama nezažila. Baví mě porovnávat, čím se naše životy liší a v čem je život pořád stejný. Naše děti se téměř denně vidí s babičkou (ta teda senior není a starobní důchod ještě hodně dlouho pobírat nebude) a dokud ta druhá žila, vídali se i několikrát do měsíce i s druhou z babiček. Navštěvují i dědu a prababičku a různé pratety a prastrýce a berou to jako běžnou součást života, mají je rády. Zrovna včera dcera vyráběla pro dědu přáníčko k narozeninám a k němu ještě nakreslila obrázek. S radostí a bez nějakého nucení, prostě chtěla.

Pokud se porozhlédnu po okolí, tak vidím, že sousedé se navštěvují se svými rodiči v seniorském věku, vidím babičky vyzvedávající vnoučata ze škol a školek. Vidím děti nebo vnoučata doprovázející seniory k lékaři. V zásadě tedy kolem sebe většinou vidím lidi, kteří minimálně v rámci rodiny mají k seniorům dobrý vztah. Alespoň se to tak dle jejich chování zdá. A nějak si nedovedu představit, že někdo, kdo má dobrý vztah se seniory z řad příbuzných by zároveň ostatní seniory tak nenáviděl a záviděl jim natolik, že by je pozoroval, zda se náhodou nemají až moc dobře.

Navíc si myslím, že většina z lidí pocházejících z rodin, které fungují a ve kterých se o sebe lidé navzájem zajímají a starají, má alespoň minimální zkušenost s tím, jak může být péče o seniory nákladná, pokud už se senior dostane do stádia, kdy bere hodně léků a potřebuje pomáhat skoro se vším. Já sama mám tuhle zkušenost od dědy s babičkou i od tchýně. Takže vím, že má člověk v takové situaci nárok na pomoc od státu, ale reálně ty potřeby seniorů stojí více. Takže seniorům opravdu ten důchod nezávidím. Jen bych jim snad poradila, ať si ho šetří na horší časy, pokud ho mají vyšší než potřebují.

Zajímalo by mne tedy, z úst jakých lidí (nebo spíš prstů) pochází ty nenávistné příspěvky vůči seniorům. Co k nim ty lidi vede? Je to tím, v jaké rodině vyrostli? Nebo jsou prostě jen nespokojení se svým životem, mají málo peněz a hledají viníka, který za to může? A stejně jako teď nadávají na seniory budou jednou nadávat na ty mladé?

Ať je to tak či onak, já bych ráda vzkázala seniorům to, že mi nijak nevadí, naopak s nimi většinou ráda trávím svůj čas. A lidí jako jsem já je spousta, tak ať si tu nenávist a závist od některých lidí nijak neberou. Je to jejich problém, ne váš.