Článek
Dnes zase byl krásný den, plný Slunce. Pokračuji pomalu v úklidu, ale byla jsem trochu více líná, oproti včerejšku. Ale všechny povinnosti mám jinak splněny, tak co. Však na pohodu to všechno dělám. Odpoledne jsem si dala pivo, pak přijel miláček z práce, tak jsme pili pivo doteď. A kecali jsme. To je krásný, jak si dobře rozumíme, je to moje štěstí.
Událost dne, co rezonuje světem, je izraelsko-americký útok na Írán. Achjo, další válka… prej aby nevyvinuli jadernou zbraň… jako by to už nebylo jedno. Stejně všichni vědí, že to nemůžou použít. Že to bude konec pro nás pro všechny. A Írán se stejně může domluvit s Ruskem, jsou spřátelený…to není nikde psáno, že jedni těm druhým nemůžou říct, jak se to dělá, ta atomovka… Nebo v tom je ta změna režimu.. holky tam jsou chudinky, to je fakt, islám je v tomhle krutý, že jsou ženy znevýhodněny, nemají žádná práva… Narodit se já někde tam v muslimské zemi, tak už jsem dávno mrtvá, umučená. Anebo ten Afghánistán, tak to je teprve peklo pro holky… Mám to štěstí, že jsem teď v srdci Evropy a můžu to tedy ještě chvíli zkoušet. Myslím tu záchranu planety a ekosystému.
Takže u nás na farmě je teď boží klid. Všechno klape, čekáme na kůzlata a králíčky a koťata. Kachny a kvočny brzy zasednou na vejce. Je to koloběh, zítra už bude březen. Moranu jsem ještě neuklidila, ale chci věřit tomu, že paní Zima už končí. Zasela jsem petrželku kadeřavou normálně ven, už jsem se nemohla dočkat. Papoušky konečně jsem mohla pustit do venkovní voliéry. Přes zimu jsou doma v klecích, ale pouští se každý den do bytu na pár hodin.. lítají po bytě, řvou a dělají bordel. Jinak jsou strašně chytrý. Když jsem byla na zahrádce, slyšela jsem Mery, jak krásně umí napodobit křik dravců. Létala nad námi dvě káně a ta senegalská Mery pískala jako ony.
Dnes nad ránem, když už jsem byla vzhůru, jsem se zas vytělesnila. Já duše jsem se dostala z těla a trochu jsem se proletěla.. Nejdřív po ložnici a pak oknem přes sklo ven. Zvláštní je (krom toho všeho), že přes sklo mi to jde, jako duše proletět skrz, ale přes zeď to nejde. Taky je zvláštní, jak vždycky pocítím reálně změnu teploty, venku byl chlad…
Už nevím, co psát, televizi ani internet jsem dnes neviděla a normálně žiju. Kéž by to tak lidi začali dělat taky, místo toho vysedávání u počítačů, mobilů a televizí, prostě jít něco dělat… pro přírodu… posbírat odpadky, co se všude válí, zasadit si svůj strom, vymyslet, kam by se dalo umístit pár slepiček a postarat se o ně, vejce jsou drahá a bude hůř… snažím se jít příkladem… Nevím, co jiného bych měla dělat, než bude ta zatracená válka…
