Článek
Každé ráno zdravím Slunce a Donara, boha Hromu, ke kterému mám v tomto životě nejblíž. Nějak si mne přitáhl, už tenkrát v mládí. Dnes je docela těžké předpovídat počasí. Všimla jsem si, že se to často mění na poslední chvíli. Samozřejmě si za to, jako lidé měnící klima, můžeme sami. A tak mi nezbývá, než se znovu spolehnout na starou dobrou modlitbu:
„Ahoj, Slunko, Donare, prosím, potřebovali bychom napršet do sudů a zalít pole, louky zahrady… prosím a děkuji za nás za všechny.“
A potom, když začne pršet:
„Děkuji za déšť blahodárný, tento den nebude marný.“
Takto se modlívám, když už je vážně zapotřebí, aby zapršelo. V tomto případě asi od minulého pátku, kdy nám došla dešťovka a vůbec bylo hrozně dlouho sucho.
V minulých dobách to tak fungovalo. Indiáni, šamani, křováci, přírodní kmeny, taky uměli vyvolat déšť. Protože měli víru, tak to šlo. I já už teď věřím, že se to dá dohodnout. Ve středu, při té bouři, jsem rozuměla každému slovu, co mi ten bůh hromu říká…
Objevily se u mne nějaké zdravotní komplikace. Byla jsem na ultrazvuku, pak jsem se bála zavolat o výsledky. Jsem trochu znepokojená. Nechci zatím psát podrobnosti. Jojo, až začne válka, mám být odvolána. Tak se začínám trochu sypat. Pro ty výsledky si půjdu radši osobně až v pondělí. Tuším problém a nechci to řešit po telefonu.
Tak kozička Viktorka konečně porodila, jen jedno veliký kůzle a do třetice zase kluk. Tak máme letos tři kozlíky a kozičku žádnou. To nevadí. Včera jsme měli k obědu králíka, to je takový dobrý maso, když si to člověk odchová sám. Jinak všechna zvířátka jsou v pohodě, jako momentálně já.
Nic zvláštního se teď neděje, užívám si trochu klidu po bouři a před bouří. Sudy i všechny kýble a konve jsem naplnila, naučila jsem se od mládí velice dobře hospodařit s vodou. Měli jsme vždy velmi nízkou spotřebu. Než si miláček zbudoval koupelnu s vanou, měli jsme spotřebu ve třech lidech asi devět kubíků za tři měsíce. To je (jenom) tři tisíce litrů na měsíc. Teď, co máme vanu, se to trochu zvedlo, asi na šestnáct kubíků za čtvrt roku, ale ještě to jde. Miláček si tu vanu zaslouží, moc tvrdě pracuje. Jsem za celý život vycepovaná, že voda se musí šetřit, každá kapka. Lidi jsou strašně rozcapený. A je jich moc. A nehlídají si spotřebu jako já. Pak se diví, že mají na fakturách takový sumy a doplácejí. Jsme velmi šetrná domácnost. Teď přišlo vyúčtování za elektřinu. Zase máme přeplatek, tak nám snížili zálohy na úplný pakatel. Nechápu, proč se pořád mluví o drahých energiích. Jak to, že my to drahý nemáme? Protože umíme hospodařit. A neplýtváme zbytečně.
V Íránu to zase vře, se tam mydlí… Trump vyhrožuje totálním vyhlazením toho národa, pokud rychle nepodepíší jeho dohodu. Hormuz stále zavřený, ale nafta je furt jenom za 44 kč. To je málo na to, aby lidi přestali jezdit, aby se omezila doprava. Napálila bych to alespoň na šedesát, aby to mělo nějaký smysl. Živíme jen jedno auto v naší domácnosti, takže by nám to nevadilo. Horší je to ve stavebnictví, můj muž teď nemůže sehnat polystyrény na zateplování budov. Prostě nejsou. Kéž by už skončila válka na Ukrajině a Putin byl svržen nebo zavražděn. Změnily by se tam poměry a mohli bychom zase brát ropu z Ruska. S tou Amerikou je to na houby. Tahat to sem z takový dálky na lodích je strašně neekologické a drahé.
Tak to je pro dnešek všechno, období je klidové až do pondělí, než se dovím ty výsledky z ultrazvuku. Prší, děkuji za déšť blahodárný, tento den nebude marný… Mějte se pěkně.
