Článek
V krajině chybí staré stromy, ptáci nemají kde hnízdit… V pátek jsme proto byli pověsit ptačí budky. Taky topíme dřevem, ale uvědomuju si, že nelze donekonečna jenom brát a nevracet. Snažíme se proto přírodě její ztráty kompenzovat. Vloni jsme pověsili také boudičky a teď k nám na krmítka létá o dost více brhlíků lesních, kteří hnízdí v dutinách. Mám z toho radost. Máme na zahradě velmi staré jabloně s dutinami a rozhodně je nebudeme kácet… Taky jsem přivezla z našeho Zeleného království kolečko odpadků. Hovada lidi, co vyhazují odpad z auta rovnou do přírody.
Jinak už se moc těším na jaro. Budeme sázet stromky, na okraji naší louky, zvětšíme a omladíme lesík a máme tam velké plány… to jsou takové moje malé radosti, které mě odvádějí od těch velkých globálních starostí. Vnitřně mám strach o život, ale nikoli o ten můj osobní. To já vím, jak to mám zmáknout.
Právě jsem dopila konopný čaj na krevní tlak. Je to vynikající bylinka. Dlouhá léta jsem se věnovala pěstování. Znám i její magické účinky. Všestranná rostlina, démonizovaná, nejprve snahy o vymýcení, posléze „legalizace“… Je to cesta. Mám přesně tři semínka, tak ať to roste, je to radost.
A co ta Gréta T.? Už jsem o ní dlouho neslyšela. Naposledy jak to přehnala v Palestině. Měla jsem ji ráda a fandila jsem jí. Ale jak vyrostla, myslím, že se zkazila. Nevím, třeba je to jen mediální obraz, že jsem si udělala obrázek. Měla to holka těžký takhle mladá a hned tolik celosvětové pozornosti. Já jsem jí fandila proto, že se jako nevinná dívka pokusila o záchranu planety. Její výkřiky byly slyšet, na rozdíl od těch mých.
Četla jsem si o Johance z Arku. Zajímavé, po tolika staletích ji de facto rehabilitovali. Prý to nebyl podvod, že mluvila s anděly. To víra jí to umožnila, jako mně. Mám to podobně, přesto jinak. Jsem pohanka-johanka. Já mohu mluvit se Sluncem, které zbožňuju a zbožšťuju. Za ta dlouhá léta jsme si vytvořili komunikační kanál, špatně se to popisuje… Prostě to cítím v těle takovou znakovou řečí plus mi skáčou do hlavy myšlenky, které jsou tak moudré, že snad ani nemohou být moje vlastní. A týká se to také záchrany planety.
Už bude ráno půjdu udělat miláčkovi svačinu do práce a znovu kolečko povinností postarat se o zvířátka a běžný úklid, a přitom se modlit, ať je všude mír a klid, tak jako u nás…
