Hlavní obsah

Vzpomínka na mládí

aneb jak jsem postupně rostla a rostla, až jsem z toho úplně malá jako vy..

Článek

Když jsem v den mých osmnáctin nastoupila do prvního zaměstnání, stala jsem se uklízečkou v nemocnici. No, nebylo to valné s tím mým úklidem, moc pečlivá jsem nebyla. Ale co byste taky chtěli po osmnáctiletý holce, že. Ve špitálech se musí uklízet precizně, tak mě po třech měsících, ve zkušební době, vyhodili.

Hned jsem si našla další práci… hanba by mne fackovala, kdyby mě měli živit rodiče. Nastoupila jsem na místo šičky, nějaké základy práce s šicím strojem jsem měla ze střední školy, tak mě to docela bavilo. Náš vedoucí po čase usoudil, že bych mohla pracovat se „speciály“, které samy uměly vyšít dírku a přišít knoflík. To byl můj první kontakt s chytrými stroji, tenkrát v devadesátkách… Nicméně ani tato práce mne nenaplňovala natolik, abych tam vydržela déle než dva roky. Tak jsem šla dál…

Fabrika na autosoučástky, já robot a někteří moji kamarádi jsme si odmakali s ubíjejícím odporem osm hodin a šli jsme na pivo. Dělala jsem tam na dvě směny tři roky, byl to vopruz, chtěla jsem změnu, takže výpověď a chvíli dovolená na pracovním úřadě.

S mojí kvalifikací a vzděláním mi ale stejně nezbylo nic jiného, než jít do další fabriky. Znovu autosoučástky, jiné, jinak, ale furt to samý dokola. Ale byl tam zajímavý kluk…

Vždycky jsem ale věděla, že nechci se celý život až do důchodu potloukat po fabrikách. Od útlého mládí jsem se věnovala pohanskému čarodějnictví, to vám nepopíšu, jak to bylo, každopádně jsem to vnímala jako vzácný dar, co mi byl dán a že prostě nemohu život promarnit vyráběním automobilů. Dala jsem výpověď, když jsem napsala svůj první samizdat, moji knížku, dílo jedna. A vydala jsem se na cestu. Sbalila jsem do báglu spacák, pár hadříků, vzala jsem s sebou psa a vyrazili jsme. Pěšky.

Moje první cesta vedla na Sněžku, náš nejvyšší vrchol… Šla jsem a sbírala odpadky podél cest… a tím bych pro dnešek skončila, ten vrchol jsem pokořila, sama, a kdybych vám měla popsat jak krkolomné to chvílemi bylo…

Teď jsem doma, v klidu a teple, ale neusínám na vavřínech, jdu dál, co mi taky jiného zbývá, když je ta mašinérie tak rozjetá…

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám