Článek
Fanynka má dvě koťátka, pro změnu dvě holky. Ramlice už tři malé králíčky pomalu odstavuje, dneska jsem je viděla poprvé hryzat mrkev a čichali i k vodě. Kachny indické snášejí vejce, ale já jim to sbírám, je jich tady osm a už to nechceme množit. Jedna kvočna sedí na vejcích a dost, taky už to nechci víc množit. Koupili jsme ještě deset nových mladých slepiček a zahrada není nafukovací. Myslím, že ještě jedno morče je těhotná a to je asi tak všechno. Těšíme se s kozami na pastvu, koukají za plotem na louku, ale ještě tam nemůžeme. Ještě pár dní…
Jinak ve světě je to strašné a čím dál strašnější. Všude se válčí, je to šílené. Četla jsem někde, že kdyby nebylo druhé světové, nastal by kolaps planety a ekosystému kvůli přemnoženosti lidstva kolem roku 2030. Jenže teď mají všichni jaderné zbraně. Těmi to tenkrát skončilo…
Jsem ráda, že pro většinu dnešních mladých lidí je válka přežitek. Že jim stačí ty videohry a tak. A na vojnu či do války se sami nehrnou. Blbé je, že je tam verbují násilím, prostě musíš jít zabíjet bratra, souseda.. je to hnus.
Co tady zbude, až všechny velké války jednou skončí? Budem o něco se rvát, až tu nezůstane stát na kameni kámen… Já dnes už vím, že Nejvyšší mocnost nezasáhne. Nemá k tomu důvod. Jsme taky jenom jeden experiment z mnoha. Vidím to teď úplně jasně.
Tak, jako my si tady hrajeme na pány tvorstva, a pohráváme si s umělou inteligencí, tak si ONI, třeba Bohové jim říkáme, hrají a pohrávají s námi. Velkou roli pro nás pro lidi hraje tady v tom našem vesmírném regionu hvězda Slunce. Zní to šíleně a nedá se to asi vědecky prokázat, že to jde… ale kdyby se jednotliví lidé naučili to, co ovládám já a asi ještě tak 5% lidí, měli bychom zčásti vyhráno. Myslím to přežití tady na Zemi. Kdyby to lidi taky tak uměli cítit, co jim Slunko našeptává. Já jsem s ním spjatá odmalička, tak jsem se naučila pokoře, skromnosti, slušnosti.. teď se mi to náramně hodí. A ty moje neřesti to vyvažují téměř dokonale. Furt kouřím a jsem tlustá, ale i to si umím zdůvodnit. Že mám nervy z války, tak čudím a žeru, abych si to užila, než bude bída a hladomor nebo smrt. Jo, Jo, byla jsem v žitě… jak říkal Abrhám.
Měsíc svítí za oknem, Slunkovo zrcátko na mě hází prasátka, abych věděla, že je tady pořád se mnou, ačkoli je tma. Miluju Tě, Slunko a prosím, ještě nám to nevypínej… ještě nemáme solární panýlek a autobaterii pro sichr… Děkuji.. Fakt věřím tomu, že kdyby nás bylo víc než těch pět procent, co se umíme takhle správně modlit, tak by se to mohlo časem tady dát zase do kupy. Ta příroda, životní prostředí, mezilidské vztahy… Já jsem optimistka. Nějak dobře to dopadne.
