Článek
Amsterdam se v posledních letech dost potýká s overturismem, kterým trpí místní obyvatelé. Z tohoto důvodu současná starostka přišla s několika omezeními, která by údajně měla problémy s přemírou turistů a jejich chováním v některých lokalitách omezit [1]. Naštěstí nedošlo na často diskutované snahy o to, aby coffeeshopy byly přístupné pouze pro místní obyvatele, tuto možnost uplatňují zatím jen některá města. Amsterdam tak stále zůstává pro uživatele konopí velmi atraktivní.
V první řadě bych chtěl říci, že Amsterdam je s Barcelonou dost nesrovnatelný. Domnívat se, že v Barceloně najednou vyrostly coffeeshopy jak houby po dešti, to by byl velký omyl. Tady to funguje úplně jinak a těch rozdílů je opravdu mnoho. I co se týče legality, zde se neuplatňuje ani náhodou politika tolerance jako v Nizozemí, zároveň nedošlo k legalizaci, byť nějaké snahy proběhly, takže tady je to celé postavené na díře v zákoně, který tak při splnění jistých podmínek není porušován.
Můžete si občas sice všimnout, že někdo na ulici kouří jointa, případně ucítíte typickou nasládlou vůni, jenže dotyčný kuřák v Barceloně riskuje pěkně tučnou pokutu. Mám-li být konkrétní, jedná se o 300 - 600 euro. Příliš dobrým nápadem není ani mít u sebe 1-2g konopí, za to můžete dostat také pokutu, ale až množství nad 50g znamená trestný čin. V Nizozemí můžete mít u sebe až 5g, aniž byste riskovali nějaký problém s policií. Zatímco v Nizozemí můžete pěstovat doma až 5 rostlin konopí (akorát tedy při jejich odhalení riskujete jejich konfiskaci), ve Španělsku jsou povoleny pouze 2 a to jen za podmínky, že budou na skrytém místě [2].
Druhá věc je, že pokud budete pátrat po nějaké „kavárně“ s rozšířeným sortimentem o konopí, odejdete s nepořízenou. Naleznete spoustu obchodů s kuřáckým vybavením a spoustou věcí s konopnou tématikou nebo obchůdky s neomamným CBD konopím, ale ani tam nepochodíte. Nezkoušejte to ani v obchodě se suvenýry.
Pokud si v Barceloně chcete opatřit nějaké to konopí s obsahem THC, pro které se zde používá název ganja [gandža], budete muset zavítat do nějakého Cannabis Social Clubu. Tyto kluby ale nejsou volně přístupné jak coffeeshopy v Amsterdamu, navíc jsou většinou skryté tak, aby nepoutaly pozornost. Vývěsky a reklamy na tyto podniky jsou zakázány zákonem. Zapomeňte tedy na červené, žluté a zelené neony, motiv konopných listů, Boba Marleyho a podobně. Absolutně tedy nemá smysl hledat naslepo. Naleznete je sice na Google nebo Apple mapách, jenže ani to vám zpočátku moc nepomůže.
Neexistuje, abyste přišli do nějakého konopného klubu jen tak. Nezkoušejte to. V první řadě musíte mít pozvánku. Ta může být buď od nějakého současného člena, který se za vás zaručí a potvrdí, že již jste konzumentem konopí, případně si můžete o pozvánku požádat prostřednictvím webu. Pokud žádného člena neznáte, určitě nedoporučuji otravovat lidi na ulici nebo spoléhat na to, že ukecáte někoho před klubem. Nikoho tam totiž stejně nepotkáte, protože podle pravidel je zakázáno se před klubem shromažďovat nebo zdržovat. Také se smiřte s tím, že některé kluby jsou pouze pro místní a jiné už nepřijímají nové členy. Velký pozor bych dal na případné naháněče, se kterými se můžete setkat. Tito podvodníci vás budou chtít nalákat do nelegálních klubů, kde na vás nečeká nic jiného, než nějaký podvod. Vyhněte se jim obloukem!
Pokud umíte hledat na internetu a ovládáte angličtinu nebo španělštinu, určitě si poradíte s vyhledáním webu, na kterém se dá získat pozvánka. Je dobré také udělat napřed alespoň drobný průzkum na webu a o jednotlivých klubech si napřed něco přečíst, než tam pošlete žádost o pozvánku. Můžete být sice členem více klubů, akorát vás to vyjde poněkud draho, protože výše členského poplatku se pohybuje v rozmezí 20 - 50 euro ročně a za tento poplatek nemáte žádnou konzumaci. Pokud si tedy vyberete klub, který má třeba nevyhovující sortiment nebo hraje vámi nepřijatelnou hudbu a budete chtít navštívit raději jiný, začne se vám to pěkně prodražovat. Pokud chcete vzít někoho s sebou, tak nezapomeňte, že musí mít pozvánku taky, pokud už není členem.
S přihlédnutím ke členským poplatkům je ale dost nemilé, že zatímco v Amsterdamu můžete navštívit klidně 10 a více coffeeshopů, pokud ale nechcete zbytečně rozhazovat, v Barceloně si nejspíš vyberete jeden klub a nebudete se registrovat a platit členský poplatek ještě v nějakém dalším. Pro místní to samozřejmě nebude žádný problém, když za ten příspěvek získají roční členství, zatímco vy to využijete maximálně po dobu svého pobytu, přestože vám členství bude platit také rok.
Poté, co dostanete pozvánku do mailu, můžete se vydat do klubu. Doporučuji mít s sebou hotovost, protože ne všude berou platební karty. I když by to možná málokoho napadlo, tyto kluby vyžadují určitý dresscode, který spočívá především v tom, že vás dovnitř rozhodně nepustí v plavkách a se žabkami na nohách, rozhodně je ale nesmysl přijít ve smokingu. Stejně tak doporučuji na hotelu nechat kufry, batohy a tašky, s nimi vás dovnitř také nemusí pustit. V pozvánce najdete ty nejdůležitější informace - kam jít, koho oslovit na recepci a tak dále. Na onom nenápadném místě obvykle zazvoníte na zvonek a někdo vás pustí dovnitř. Předtím je určitě vhodné sundat sluneční brýle a pokrývku hlavy, pokud ji nemáte z náboženských důvodů.
Následně je nutné na recepci absolvovat registraci a krátký pohovor. Registrace se nemusíte bát, vaše údaje jsou zabezpečeny a nemá k nim přístup vláda ani policie. Budete tedy potřebovat občanský průkaz nebo pas, seznámíte se s pravidly klubu a zaplatíte členský poplatek. Dostanete kartičku, na kterou si nabijete kredit, za který můžete následně získat nějaké to konopí. Kromě již zmíněného zákazu plážového oblečení a nošení batohů je asi nejdůležitějším pravidlem zákaz používání slov koupit, prodat a podobně. Místo toho můžete říkat získat, dostat, opatřit, vyzkoušet. Mezi pravidly je také nepřijít do klubu intoxikován. Budete také upozorněni, že konopí nemůžete kouřit nikde jinde než v klubu a nemáte jej vynášet ven. Je také nepřijatelné přijít do klubu, opatřit si konopí a hned zase vypadnout. Musíte se chvíli zdržet, ale předpokládám, že to není až takový problém.
Po úvodních formalitách vás pustí dovnitř. Asi budete unešení, protože tyto kluby mají dost vysokou úroveň. Zatímco v Amsterdamu interiér některých coffeeshopů připomíná lepší a stylovější lékárnu nebo hospodu horší cenové kategorie (tím ale neříkám, že tam nenajdete i ty s hezkým interiérem), tady si budete připadat spíše jak v luxusní kavárně nebo restauraci. Rozhodně ale nevytahujte fotoaparát nebo mobil s úmyslem fotit, většinou je to zakázáno. Důležité je také zachovávat diskrétnost, takže při další návštěvě u vchodu nebudete nic říkat, jen ukážete kartičku a vstoupíte dovnitř.
Podobně jako v coffeeshopech si zde těžko zajdete na jídlo, ale jsou zde k mání také nějaké snacky na zakousnutí, když na vás přijde mlsná. Dokonce si většinou (ne vždy) můžete přinést a konzumovat uvnitř vlastní jídlo a nealkoholické nápoje. Překvapivě si také v Cannabis Social Clubu můžete dát i pivo, víno, někde je k dispozici i jiný alkohol. Je to kvůli tomu, že takhle můžete posedět u stolu s nekuřákem, který by se rád napil. Ve Španělsku není úplně představitelné, že půjdete s někým do hospody na pivo a toho jointa si půjdete zapálit ven před hospodu. Asi málokdo by to chtěl riskovat, když je za to pokuta 1000 euro. Rozhodně také nedoporučuji kombinovat alkohol s konopím. Naštěstí, když si dáte jointa, tak už potom většinou na to pivo nemáte chuť, i když může to být individuální.
Další odlišností je, že v některých klubech máte dokonce oddělenou pracovní zónu, kde naleznete všechno potřebné. Neobvyklé je i to, že některé jsou dokonce pet-friendly (ale jen za předpokladu, že se váš mazlíček chová slušně). Víte, do kterého coffeeshopu můžete zajít na živou hudbu nebo vystoupení nějakého dje? Do žádného, ale v Cannabis Social Clubech je to naprosto běžná věc. Netypické je i to, že v některých klubech můžete sledovat fotbal, případně si přijít zahrát na Playstationu.
Pro některé teď přijde zděšení. Cannabis Social Cluby neboli Asociace (jak se jim také někdy říká) ve Španělsku jsou totiž neziskové organizace a ty si pěstují své konopí, které jejich členové sdílí a konzumují. Já osobně proti neziskovkám nic nemám, nicméně zde můžu případné kritiky hned uklidnit, že tyhle nedostávají od státu ani euro, navíc to ani nepotřebují, protože si na svůj provoz vydělají sami. A proč vypadají ty Cannabis Social Cluby tak luxusně? Protože nemohou vykázat žádný zisk, tak veškeré peníze, které zbydou po odečtení nákladů, zase investují zpátky do klubu.
U baru najdete tabuli nebo obrazovku s nabídkou, co si můžete pořídit - sušené květy, hašiš, jointy, extrakty, akorát s edibles (pochutinami s obsahem THC) se nesetkáte úplně tak často. Trochu překvapivé a netransparentní je, že na menu nejsou uvedeny ceny, za které si můžete daný produkt vyzkoušet. Balancuje se tady na hraně zákona, takže se to dá pochopit. Každopádně ceny nejsou nikterak přemrštěné, dokonce se dá říci, že často pořídíte levnější a kvalitnější produkty než v Amsterdamu. Zatímco v Amsterdamu si můžete koupit maximálně 5g denně a těžko vám někdo zabrání jít hned ten samý den do jiného coffeeshopu a koupit třeba dalších 5g, ve Španělsku máte měsíční limit 2 unce (cca 56g) na měsíc a kluby si na to vedou evidenci, takže víc měsíčně nezískáte.
Sice se to nemá, ale pokud vám nějaké bylinky zůstaly a chcete si je odnést s sebou a nechcete riskovat problémy s policií, schovejte si je do spodního prádla. Španělská policie totiž potřebuje povolení k prohlídce pod oblečením. Druhou možností je chovat se opatrně, abyste nezavdali policii důvod k vašemu prohledání [3]. Nezapomeňte ale, že konopí je dost aromatické, takže nejste až tak nenápadní, jak si možná myslíte. Rozhodně se ale nesnažte zbylé konopí prodat někomu v klubu, v takovém případě byste přišli o členství bez nároku na vrácení příspěvku. Stejně tak, kdyby někdo z členů přišel za vámi a něco vám nabízel na prodej, musíte ho odmítnout.
V dohledné době se snad dočkáme rozšíření Cannabis Social klubů i mimo Španělsko a Uruguay (a Belgii, kde ale nemají příliš na růžích ustláno). Jejich zavedení se chystá v Německu [4], ale v plánu jsou i v Česku. Ve Španělsku tedy můžete vidět, jak zhruba by to mělo vypadat. Už teď je ale zřejmé, že zde budou mnohé odlišnosti. Klub v Německu bude moci mít maximálně 500 členů a nebude tam možné konopí kouřit, takže to bude spíše taková členská výdejna. Z tohoto pohledu bude trochu postrádat smysl, aby klub případný zisk investoval do interiéru a vybavení, když se tam členové nebudou příliš zdržovat, takže to asi půjde na různé preventivní programy, případně na charitu. Zároveň tam bude omezení, že můžete být členem pouze jednoho klubu. Limitované bude také množství, kolik si může člen měsíčně vyzvednout. Pro členy ve věku 18 - 21 let to bude 30g, pro starší 50g měsíčně. Výhodou je, že v Německu je pro to podpora od celé vládní koalice, takže možnost, že nakonec k ničemu nedojde, je zcela marginální. Otázkou však je, zda budou kluby přístupné i pro turisty.
Co se týče Česka, očekává se hodně obdobné nastavení jako v Německu, tedy maximálně 500 členů a omezení vydaného množství [5]. Pro omezení konopné turistiky se také počítá s přístupností klubů pouze pro místní. Zatím ale není zveřejněno ani paragrafové znění zákona a navíc je otázka, k jakým kompromisům a omezením bude muset ještě dojít, aby ten návrh vůbec prošel, pokud jej nezablokují poslanci KDU-ČSL, což je jediná vládní strana, která má k regulovanému trhu s konopím výhrady (které jsou ovšem postaveny na vodě), ačkoli je tato věc součástí vládního programového prohlášení [6].
Mám-li porovnat coffeeshopy a kluby, nemůžu říct, že bych měl jasného favorita. Oboje má své výhody i nevýhody a záleží také, z jakého pohledu se to na to díváte. Z pohledu turisty budou atraktivnější coffeeshopy, protože jsou více bezbariérové. Nemusíte shánět pozvánku, registrovat se, platit členský poplatek, prostě si najdete coffeeshop a jdete dovnitř. Navíc můžete u některých využít i venkovní posezení, kde obzvlášť v Amsterdamu se můžete kochat architekturou a výhledem na grachty a okolní cvrkot. Kluby zase mohou být lepší pro místní obyvatele. Toho, kdo o jejich produkty nemá zájem, žádným způsobem neobtěžují, i kdyby bydlel v jejich blízkosti. Kdo je chce využít, bude nadšen z luxusního interiéru a výbavy, kde mu pravděpodobně nebude nic chybět. Vzhledem k tomu, že nejsou provozovány za účelem zisku, pořídí tam konopí o něco levněji. Záleží ale také na podmínkách - už teď je zřejmé, že německé kluby nebudou tak benevolentní jak ty španělské, což trochu sníží jejich atraktivitu.
Tento text je zveřejněn pro informační a vzdělávací účely. Autor tímto textem nikoho nenabádá k užívání nebo konzumaci čehokoliv. Děkuji za pochopení.
