Článek
Život jako z argentinské telenovely přece jen něco stojí a slečna Lucie si jej neváhala dopřávat. Podnikatelka v oblasti kadeřnictví/kosmetiky na sobě opravdu nešetřila. Jak je možné vyčíst z insolvenčního rejstříku, bydlela na dobré adrese, pořádala bujaré večírky, jezdila luxusním autem a na klinice plastické chirurgie si nechala na splátky udělat nová prsa. Když se její dluhy začaly blížit dvěma milionům, požádala o ochranu před věřiteli a oddlužení. Ještě týden před tím si však stihla vzít na splátky zcela nový iPhone, jehož kupní cenu si nechala rozprostřít na dva roky pravidelných splátek. Z těchto splátek neuhradila ani jedinou.
Případ této dámy názorně ukazuje, že u oddlužení by měl být zvláště obezřetně posuzován poctivý úmysl. Příjmy slečny Lucie, které uvedla insolvenčnímu soudu, byly nižší, než nezabavitelné minimum. Insolvenční správce by jí tak nemohl nic srážet. Co s tím? Na její oddlužení proto začala jako dar přispívat třetí osoba tak, aby slečna Lucie splnila povinné minimum, tedy v té době 30 % uspokojení věřitelů. Pominu zde spekulace, kdo je třetí osoba. Jestli to náhodou nejsou nepřiznané příjmy slečny Lucie, které si přispívá sama. Ostatně v insolvenčním rejstříku je možné najít nebývalý počet takových štědrých dárců! No a zbytek dluhu jí po pěti letech řádného plnění soud promine. Slečna Lucie tak svým věřitelům nevrátí více než 1.330.000 Kč. Ti jí musí dle zákona zbytek dluhu odpustit.
Kdo žádá o oddlužení dnes, má pravidla ještě mírnější. Podmínka 30 % úhrady byla zmírněna a na konci oddlužení rozhodne soud, zda dlužník maximálně usiloval o uhrazení svých dluhů. A ač ještě neexistují žádná data, jak po pěti letech bez této podmínky budou oddlužení plněna (5 let uplyne až v polovině příštího roku), již nyní se na půdě Poslanecké sněmovny projednává návrh na zkrácení doby oddlužení fyzických osob z těchto pěti let na tři. Přitom i dnes je možné oddlužit se za tři roky, když uhradíte 60 % svých dluhů. Tři roky také platí pro důchodce a osoby zdravotně znevýhodněné.
Zadlužení
Za dobu existence tohoto institutu bylo povoleno 282 tisíc oddlužení, z nichž 148 tisíc lidí se řádně oddlužilo. V průměru zaplatili 56 % hodnoty svých dluhů. Průměrný dluh se však dramaticky zvyšuje. V roce 2013 byl 660 tisíc korun, v roce 2022 to bylo u občanů okolo jednoho milionu a u živnostníků asi dva miliony korun. Oproti tomu se insolvenční srážky snižují.
Srážky
Věřiteli nejsou jen ty „zlé“ banky. Proti zkracování oddlužení fyzických osob mezi jinými hlasitě vystupuje Svaz českých a moravských bytových družstev, a to hlavně z toho důvodu, že se lidé v bytových domech stávají rukojmími dlužníků. Jak chcete ovlivnit chování svých sousedů, kteří přestanou platit za společné služby, ale třeba i zálohy na vodu či topení? Díky vstřícnému přístupu státu se platící sousedé dostávají do pozice nedobrovolných věřitelů, kteří musí zaplatit náklady i za ty, kterým jejich dluhy stát odpustí. Jenže stát to neplatí! V bytových domech bydlí velké množství důchodců či rodičů samoživitelů, kteří sami jsou rádi, že jsou rádi. A co když takových neplatičů v bytovém domě bude tolik, že nebude možné dům ani spravovat? Přestane jezdit výtah, nebude se svítit na chodbách, nikdo nebude uklízet? Možná to zní jako vize z hororu, bohužel nemusí být tak vzdálená.
Dle průzkumu společnosti Intrum spotřebitelé přestávají cítit vinu, zaplatí-li pozdě. Ze své již téměř třináctileté praxe v této oblasti také vnímám výrazný posun v přístupu k dluhům. Dříve se lidé ptali, jestli jim můžeme poradit, aby dluhy mohli zaplatit. Dnes se nás dotazují na to, co mají dělat, aby dluhy platit nemuseli. Moc doufám, že plnit své závazky řádně a včas zůstane standardem naší společnosti!
Zdroje:
Insolvenční rejstřík na www.justice.cz
