Článek
Když bydlíte jinde, než máte nemovitost, je dobré si najít agenturu, která vám zajistí pronájem a bude se o vše starat. Tak to udělal i můj partner s domem v Anglii. Místní úřady vás tady totiž dost šikanují, když máte někde prázdnou nemovitost, tak proč z toho i něco nemít, že?
Dům byl předán agentuře kompletně zrenovovaný. Tedy vše vymalováno, natřeno, vydrhnuto, všude se měnily koberce, tedy jak v pokojích, tak i na chodbách. Moje sestra dělala manažera renovace a vůbec nás nešetřila. Sama jsem natírala řadu dřevěných prvků i schodiště. Moje záda si na to hodně pamatují. Z venkovního lešení jsem drhla okna ve druhém patře a podobné chuťovky. Nemohla jsem se ani podívat dolů. O to víc mě mrzí, když si nájemníci ani trochu neváží toho, že mohou žít v hezkém domě.
Agentura našla nájemníky hodně brzy po předání domu. Funguje to tam tak, že vy nájemníky ani nesmíte vidět. Dají vám nějaký anonymní formulář, kde zevrubně nájemníky popíší, a pokud nájemník akceptuje dohodnutou cenu, podepíší s ním nájemní smlouvu. Agentuře platíte každý měsíc dohodnutou odměnu. Tady to bylo okolo 120 liber (cca 3480 Kč v dnešním kurzu).
Několik let jim tuto částku každý měsíc platil. Agentura zajišťovala komunikaci s nájemníky. Když se pokazila sprcha, nešlo zavřít okno, nebo když přestala fungovat pračka. Partnera to otravovalo a také v Británii zavedli nová pravidla pro majitele nemovitosti, proto se rozhodl dům prodat. Jakmile nájemníkům doběhla smlouva, kterou měli, požádal agenturu o předání domu. Jasně, agentura, která se specializuje pouze na zajišťování pronájmů nebyla ráda, že chce dům prodat. A najednou si začala vymýšlet nějaké podmínky a začala žádat zaplatit další peníze za zpracování výstupního protokolu apod. Partner byl rozčílen, chtěl se dostat do domu, protože měl v plánu jeho rekonstrukci. Nakonec mu klíče dali. Předávací protokol je ale asi v nedohlednu.
Partner si na klinickou čistotu zrovna nepotrpí, ale co v domě viděl, bylo hodně i na něj. Koberec za ty roky nebyl snad ani vysátý, o vyčištění nemůže být vůbec řeč. Rozřezané lino v kuchyni, špinavé spotřebiče, rozbité kliky, vše takové omlácené, zanedbané, zdi špinavé. Úplně mi připadalo, že nájemníci ani netušili, že se dá třeba i vymalovat. Tu parádu jsem viděla nejdříve jen na fotkách, na kterých partner dokumentoval agentuře, jak je možné, že mu nepředávají dům ve stavu, v jakém byl.
Následně jsme zjistili, že z jistiny, kterou nájemník zaplatil při podpisu smlouvy, si jako majitel nemůžete vzít částku, kterou použijete na opravy. Je tam něco jako arbitr, který posoudí, na jakou částku máte nárok. Agentura mu musí poslat všechny podklady a trvá prý zhruba měsíc, než dojde k posouzení toho, nač máte nárok. No a vy mezi tím ani do toho domu nemůžete a ani nemůžete v něm nic opravovat. Jestli nás agentura tahala za nos, to zatím nevím, ale přítele to rozžhavilo doběla. Pochopil, že asi nic nedostane, tak začal dům opravovat i bez toho. Mimochodem na vyjádření „arbitra“ čekáme už několikátý měsíc.
Když jsem si prohlížela fotografie se škodami, dívám se na špinavou pračku a říkám mu, nekupovals náhodou vloni novou pračku? Jenže na fotkách byla pračka úplně jiná, mnohem starší. Jasně, že kupoval! Dohledal k tomu i fakturu. Úplně jiná značka, než ta pračka, která tam zůstala. Okamžitě vznesl dotaz na agenturu. Ani po několika urgencích mu zatím nikdo neodpověděl. Takže buď si novou pračku odstěhovali nájemníci s sebou, nebo ji tam agentura ani nedodala!!
Pračku nemáme, agentura dělá mrtvého brouka, dům k rekonstrukci. To jsme dopadli. A to tady došlo od května k dalšímu výraznému posílení práv nájemníků. Vůbec se nedivím, že hodně majitelů, kteří domy pronajímali, je nyní prodávají. Takže zase vlastně opačný efekt, než byl zřejmě novými pravidly zamýšlen. Být svázán dalšími a dalšími omezeními řadě majitelů už dost vadí. Ono totiž starat se o majetek, udržovat ho, stojí spoustu úsilí, času i peněz.
