Bali. Ostrov dvou tváří. Co navštívit a čemu se raději vyhnout

Z letiště v Denpasaru nás vyzvedl místní řidič. Přestože i na dovolených běžně dávám přednost hromadné dopravě, tady se tato volba ukázala jako velmi praktická. Nejenže místní taxi služby vyjdou levně, často se s nimi dá anglicky domluvit a při troše zvídavosti se tak dozvíte o spoustu balijské kultuře i každodenním životě místních.

Naší první zastávkou byl Ubud, vnitrozemní město obklopené rýžovými poli. Ubytování jsme měli na klidném, odlehlém místě, což s sebou přinášelo drobné komplikace s dopravou. Úzké cesty mezi poli byly pro auto nesjízdné a my tak byli nuceni půjčit si skútry. Skútr je na Bali nejpřirozenějším dopravním prostředkem a teprve na něm člověk skutečně splyne s místním životem. Silniční provoz může Evropana zpočátku šokovat, naplatí zde žádná pravidla, na jednom skútru vidíte sedět celé rodiny, všichni bez helmy včetně dětí, popřípadě s domácími mazlíčky v podpaží. Přesto vše funguje v překvapivé harmonii, kde platí ohleduplnost a princip přednosti silnějšího.

Vařit si na Bali se příliš nevyplatí. Nabídka v obchodech je omezená, zatímco místní kuchyně je pestrá, chutná a levná. Základem je rýže ve všech podobách, zejména smaženou rýži Nasi Goreng potkáte na každém rohu. Pro milovníky masa se přímo nabízí vyzkoušet místní specialitu Babi Guling, tedy sele pečené na rožni nebo masové špízy saté. Chybu neuděláte ani objednávkou jejich výborné kořeněné polévky Soto Ayam. Autentickou chuť Bali nabízí zejména místní bistra, takzvané warungy. Doporučit můžu konkrétně například Adi Warung nebo Kayana Ubud warung, kde si ke kopečku rýže vybíráte malé porce různých druhů příloh přímo z vitríny za sklem.

Ubud je považován za centrum umění, místo galerií, malířského umění a řemeslných dílen. My zde vyzkoušeli soukromou lekci výroby stříbrných prstenů tradičními metodami v Laksmi Silver Class Ubud. Celý zážitek vyjde na 350,- na osobu a výsledek v podobě originálního suvenýru vlastní výroby stojí za to.

Silným zážitkem byla i návštěva opičí rezervace Sacred Monkey Forest Sanctuary, které se žádná zoologická zahrada našeho typu ani zdaleka nevyrovná. Člověk se zde pohybuje přímo mezi volně žijícími makaky, kteří mohou být trochu drzí a zvědaví, ale zároveň i evidentně zcela zvyklí na lidskou přítomnost.

Množství chrámů na Bali odráží hlubokou spiritualitu místních obyvatel. Každý má svůj účel, od domácích svatyní přes vesnické chrámy až po významná regionální místa spojená s přírodními živly. Jedním z nejznámějších je chrám Tanah Lot, zasvěcený mořskému božstvu. Stojí na skalním ostrůvku zcela obklopeném vodou. A není tak možné se k němu dostat suchou nohou, právě ono oddělení chrámu od pevniny symbolizuje hranici mezi světem lidí a bohů. Přístup k němu je možný jen výjimečně při odlivu, ale většinou jej lze pozorovat pouze zpovzdálí.

Navštívili jsme také vodopády Gaa Rang Reng. Silný déšť ten den však způsobil, že voda byla zakalená, přesto měla návštěva své kouzlo.

Na závěr jsme se přesunuli do Kuty, bývalé rybářské vesnice u moře. Romantická představa však rychle vzala za své. Rušné ulice plné barů, hlasité hudby, turistů a odpadků tvoří ostrý kontrast k poklidnému Ubudu. Přesto i toto místo patří k Bali a je ukázkou toho, jak rozdílné podoby může jeden ostrov mít. Za sedm dní jsme viděli jen zlomek toho, co Bali nabízí. I tak je zřejmé, že jde o bezpečné místo vhodné i pro sólo cestovatele, které umí být klidné, odpočinkové místo, stejně jako i chaotické a hlučné plné turistů.