Článek
Psal se rok 1983. Vznikla úžasná polská komedie s názvem „Sexmise“, v té době mi bylo asi 6 let a už jsem trošku vnímal svět. Ale šlo mi spíše o ty nahotinky, jinak to vlastně byla pitomost pro tak malýho kluka. Nicméně Max a Albert se probudili v budoucnosti a nestačili se divit, ve filmu totálně exceloval Jerzy Stuhr, ale o co tam vlastně tehdy šlo…?
Píše se rok 2025. Máme tak trochu cenzuru. Tak trochu jeden centrální názor. Tak trochu jednu stranu. Jasně, máme super topový telefony, velký televize, rychlej internet, chatGPT na to, co bychom sami měli vědět a AI nám dělá filmy místo Hollywoodu…
V reklamách se méně a méně objevují lidé bílé pleti, všechny korporace si dávají velmi záležet na tom, aby v každé reklamě byl perfektní národnostní, rasový a genderový mix, ani málo, ani hodně, prostě aby nikdo nemohl protestovat, že je diskriminován, byť by se jednalo i mini mikro menšinu i o počtu králíků v klobouku…
Být bílý heterosexuální muž středního věku může být dneska sakra vošaslich, zejména pokud máte zastaralý názor na 2 pohlaví, že základem státu je fungující rodina, že manželství má smysl a že dítě může dostat na zadek, když zlobí.
Minulý týden jsem čekal na manželku v nákupním centru, dlouho, znáte to, chlapi. Nejdříve jsem se koukal na mobilu na cyklocross, takže to ubíhalo celkem v pohodě, Matěj vyhrál a já se pak začal už trochu nudit. Takže jsem odstartoval dívání se kolem sebe. Na lidi, byli všude, logicky, po Vánocích, začínají slevy, vyměňují se dárky, prohazují velikosti, uplatňují se vouchery… Sice daleko, ale mám téměř 12 letou dceru. Tak se zaměřuji na dospívající část obyvatelstva a představuji si, jak bude dcera vypadat za 3 - 5 let. To, že nechápu módu, je asi normální. To, že každý čučí do mobilu 99% času, je taky asi holt normální. To, že se holky chtějí líbit klukům a kluci holkám, je taky normální. Ale mám pocit, že ti kluci jsou nějací jako moc submisivní. Zaměřuju se na to. A fakt to tak vypadá. Možná jsem já už moc starej, zblblej a vůbec nic nechápu. Rozumět ženám, kdo by to nechtěl? Ale být zase uplný „Frauenversteher“ (ten, který rozumí ženám) je taky zase vlastně trochu divný, ne?
V arabském světě (skoro ho neznám) prý ženy musí chodit za mužem v patřičné vzdálenosti. Podívejte se na ty naše mladé, mám pocit, že kluci chodí za holkama, čekají, kam se vydají, a jdou v jejich stopách, doleva, doprava, stát, doleva, doprava. Hele, já vám fakt nevím, přijde mi to moc. Ale možná byl můj pozorovací vzorek „n“ příliš malý, možná můj vzorek „n“ byl nevhodně vybraný místem i časem, možná si to jen zkresleně projektuju, ale možná je to pravda.
No a ten Albert s Maxem v tom filmu se prostě probudili a zjistili, že už svět chlapy vůbec nepotřebuje, že jsme jako chlapi úplně zbyteční a vlastně takový obtížný hmyz, pořád jsme ženy jen obtěžovali, chtěli, aby nám vařily, rodily nám děti, uklízely po nás bordel a celkově jsme to všechno dělali špatně, až se ženy prostě rozhodly, že nás nepotřebují. Prostě nás škrtly ze seznamu živočišných druhů. No a kdo si to nepamatuje, ať se na ten film podívá. Je to komedie, všechno dobře dopadne, ale message tam je a je to silný… Lidi, máme 2025, ten film je z roku 1983, to je 42 let, a tak trochu mám pocit, že se tam blížíme… ufff, jsem rád, že je mi tolik, kolik mi je. Já už to asi s tím pohledem na svět, ženy a zpěv doklepu, ale když si vzpomenu na ty mladé párečky z nákupáku… no nevím, nevím, budou to mít těžký.
Pořád bych byl malinko zdrženlivý, něco hned předělávat po pár letech pochybných trendů a přestat vnímat ty tisíce let, kdy to nějak + - fungovalo, to je moc ryhlý i na rychlík nebo ne? To, že je něco staré a sterotypní, přeci nemusí nutně znamenat, že je to celé špatné a musí to pryč. Víte jak, někdy je to delší, ale o dost horší cesta, tak by to byla škoda, ne, kdyby ti naši mladí to hned takhle ruk cuk uzavřeli, zapomněli a změnili, aniž by to pořádně na vlastní kůži poznali, nebo?
Jo a k tý mocný přírodě. Člověk je úžasný tvor, strašně moc jsme toho vymysleli, ale ještě víc jsme toho nevymysleli a mraky nás toho ještě ani vůbec nenapadlo. Často pozoruju ty naše čivaváky, bráchové, stejná máma, stejný táta. Jeden je merle (plesnivej tesák a la hyena), druhý je bílej (buď je Goro, nebo Dášenka). Když jsou u mě blízko a vočumujou a já mám na nose ty správné brýle na čtení, pozoruju je. Jsou dokonalí, jsou to boží stvoření, je to neuvěřitelný, co ta příroda dokáže, ty tvary, ty barvy, ty kombinace, ta různorodost. Lidi, hlavu v oblacích, velké sny a vize, bez toho to nejde, tak to má a musí být, ale co se týče mandátu měnit přírodu, bitte, nohama na zemi, neberme se tak vážně, fakt toho zatím tolik neumíme a spíš bychom měli s respektem dát paty k sobě, než se tvářit, že jsem kromě vtipný kaše snědli i veškerý hvězdný prach…
