Článek
S příchodem chladnějších dnů mizí prádlo z balkonů a zahrad a řada lidí ho automaticky pokládá na topení. Na první pohled to dává smysl. Radiátor je teplý, oblečení schne rychleji a není nutné mít několik hodin rozložený sušák uprostřed pokoje. Jenže voda z mokrého textilu se neztratí. Postupně se odpaří do vzduchu v místnosti a při nedostatečném větrání se zvyšuje jeho vlhkost. Právě na podzim a v zimě bývá situace problematičtější, protože se méně větrá a zároveň jsou okna, obvodové stěny nebo rohy místností chladnější. Teplý vlhký vzduch se na těchto površích může ochladit natolik, že na nich začne voda kondenzovat.
Prvním varováním proto často nebývá plíseň, ale orosená okna, mokré parapety nebo vlhké kouty. Pokud se podobná situace opakuje pravidelně, vznikají vhodné podmínky pro růst plísní, zejména kolem oken, v rozích místností a za nábytkem, kde vzduch špatně cirkuluje. Samotné jednorázové usušení několika kusů oblečení na topení samozřejmě neznamená, že se v bytě okamžitě objeví černé skvrny. Riziková je především kombinace opakovaného sušení prádla uvnitř, vysoké vlhkosti, chladných povrchů a nedostatečného větrání. Přikrytý radiátor navíc nemůže předávat teplo do místnosti tak volně jako nezakrytý, protože textilie omezuje proudění ohřátého vzduchu.
Kdo nemá balkon, zahradu ani sušičku, nemusí se sušení prádla doma vzdát. Lepší je použít klasický sušák a postavit jej do místnosti, kterou lze dobře vyvětrat. Prádlo by mělo mít mezi jednotlivými kusy dostatek prostoru, aby kolem něj mohl proudit vzduch. Pomoci může také vyšší počet otáček při odstřeďování, pokud to konkrétní materiál dovoluje. Během sušení je vhodné vlhkost průběžně odvádět krátkým intenzivním větráním, případně využít ventilátor nebo odvlhčovač. Pokud se přesto pravidelně rosí okna nebo se v rozích objevují vlhké mapy, stojí za to zkontrolovat vlhkost jednoduchým vlhkoměrem. Právě tyto signály totiž ukazují, že byt už vznikající vodní páru nestíhá odvádět.
