Článek
Když jsem s pěstováním cibule začínala, měla jsem tendenci sledovat hlavně termíny sklizně. Časem jsem ale zjistila, že mnohem spolehlivější je podívat se přímo na záhon. Zralá cibule začne zatahovat nať, která postupně žloutne, měkne a sama polehává k zemi. To je pro mě hlavní signál, že rostlina ukončuje růst a živiny už neposílá do listů. Pokud je většina natě stále pevná, vzpřímená a zelená, se sklizní ještě většinou nespěchám.
Nečekám ale ani příliš dlouho. Když nechám zralou cibuli dlouho v mokré půdě, mohou se začít zhoršovat její skladovací vlastnosti a zvyšuje se riziko hniloby. Ideální je proto vystihnout období, kdy větší část porostu přirozeně polehla a cibule má vytvořené pevné, dobře vyvinuté hlávky.
Cibuli ze země netrhám silou
Když přijde čas sklizně, vybírám si pokud možno suchý den. V lehké půdě jde cibule často vytáhnout jednoduše rukou, ale pokud drží pevněji, raději si pomohu rycími vidlemi. Půdu kolem cibule lehce nadzvednu a potom ji opatrně vytáhnu. Za nať ji násilím netahám, protože poškozený krček nebo samotná cibule se může při skladování rychleji kazit.
Po vytažení ze země z cibule pouze jemně odstraním větší kusy hlíny. Neomývám ji vodou a nesnažím se okamžitě dokonale očistit slupku. Vnější vrstvy během sušení samy zaschnou a vytvoří přirozenou ochranu, kterou bude cibule během skladování potřebovat.
Doschnutí je pro mě stejně důležité jako samotná sklizeň
Čerstvě vytaženou cibuli nikdy nedávám rovnou do sklepa nebo bedýnky. Nejdříve ji nechám pořádně proschnout. Pokud je několik dní stabilní suché počasí, nechávám ji chvíli ležet na záhonu nebo ji přenesu na suché a vzdušné místo. Potřebuji, aby vyschla nejen slupka, ale také nať a především krček cibule.
Právě nedosušený krček bývá jedním z míst, kudy se může později dostat dovnitř vlhkost a hniloba. Proto se sklizní nespěchám přímo do skladu. Cibuli rozložím pokud možno v jedné vrstvě, aby kolem ní mohl dobře proudit vzduch. Nedávám ji na hromadu, protože uvnitř takové vrstvy se drží vlhkost mnohem déle.
Když začne pršet, nenechávám cibuli ležet venku
Srpnové počasí nemusí spolupracovat a někdy přijde déšť právě ve chvíli, kdy už je cibule připravená ke sklizni. Pokud vidím, že má několik dní pršet a cibule je zralá, raději ji sklidím a přenesu pod střechu. Dobře mi funguje suché místo s prouděním vzduchu, například přístřešek, veranda nebo dobře větraná místnost.
Horší variantou je pro mě nechat zralé cibule několik dní v přemokřené půdě. Zvlášť u rostlin, jejichž nať už úplně polehla, může dlouhodobá vlhkost znamenat začátek problémů ještě před samotným uskladněním.
Do sklepa dávám jen opravdu zdravé kusy
Až je cibule dokonale suchá, teprve potom ji připravuji na uskladnění. Zaschlé kořínky zkrátím a podle způsobu skladování upravím také nať. Pokud cibuli ukládám do přepravek nebo síťovaných pytlů, nechávám krátký suchý krček. Pokud ji chci splétat do copů, nechám si naopak delší suchou nať.
Každou cibuli si před uložením ještě prohlédnu. Měkké, poraněné, nahnilé nebo jinak poškozené kusy nedávám mezi zdravé cibule určené na dlouhé skladování. Ty, které jsou jen lehce poškozené, spotřebuji jako první.
U cibule se mi jednoduše vyplatilo nespěchat a místo data v kalendáři sledovat samotný záhon. Jakmile nať přirozeně polehne a začne zasychat, vím, že se blíží správná chvíle. Dobře načasovaná sklizeň a důkladné dosušení pak podle mě rozhodují o tom, jestli budu mít vlastní cibuli jen několik týdnů, nebo mi bez problémů vydrží mnohem déle.
