Hlavní obsah

Kolegyni jsem půjčila své poznámky k projektu. Na poradě mě obvinila, že jsem opsala její návrh

Foto: magnific

V práci jsem několik měsíců připravovala návrh na zlepšení našeho zákaznického oddělení. Když mě nová kolegyně požádala, jestli by si mohla prohlédnout moje podklady, bez váhání jsem jí je poslala.

Článek

V administrativním oddělení jedné větší firmy pracuji devět let. Mám na starosti komunikaci se zákazníky, kontrolu objednávek a řešení reklamací. Není to práce, o které by člověk snil od dětství, ale mě vždycky bavila. Znala jsem většinu postupů, vycházela s kolegy a postupně jsem získala důvěru vedoucího. Několikrát mě požádal, abych připravila školení pro nové zaměstnance nebo pomohla s úpravou pracovních procesů. Proto jsem také začala přemýšlet, jestli by se některé věci nedaly dělat jednodušeji.

Naše oddělení mělo dlouhodobě problém s předáváním informací. Zákazníci někdy čekali několik dní na odpověď, protože jeden zaměstnanec nevěděl, co už s nimi řešil jeho kolega. Začala jsem si proto zapisovat opakující se potíže a postupně vytvořila návrh jednoduchého systému, který by sjednotil komunikaci a zpřehlednil stav jednotlivých požadavků. Nebyla to žádná převratná myšlenka, ale věděla jsem, že by nám mohla ušetřit mnoho času.

Nová kolegyně se o můj návrh velmi zajímala

Na jaře k nám nastoupila nová zaměstnankyně Monika. Byla o několik let mladší než já a předtím pracovala v podobném oddělení jiné firmy. Působila sebevědomě, rychle se učila a od začátku měla spoustu nápadů. Když se dozvěděla, že připravuji návrh na zlepšení našich postupů, začala se na něj vyptávat. Řekla jsem jí, že budu ráda za další názor, protože některé věci se vždycky lépe posuzují ve dvou.

Jednoho odpoledne mě požádala, jestli bych jí nemohla poslat celý dokument. Chtěla si ho prý doma v klidu prostudovat a připravit několik připomínek. Souhlasila jsem. Poslala jsem jí pracovní verzi, ve které bylo přibližně dvacet stran poznámek, tabulek a konkrétních návrhů. Dokument jsem měla uložený ve firemním systému a postupně ho upravovala už od ledna.

Monika mi několik dní neodpovídala. Když jsem se jí zeptala, jestli se k materiálu dostala, řekla, že ano, ale že měla hodně práce a zatím nestihla všechno projít. Neviděla jsem v tom problém. Sama jsem měla další povinnosti a návrh jsem chtěla vedení představit až na plánované poradě koncem měsíce.

Na poradě jsem poznala vlastní práci

Asi o dva týdny později jsme měli pravidelnou schůzku s vedením. Monika se přihlásila o slovo a řekla, že připravila návrh, jak zefektivnit komunikaci se zákazníky. Zapnula prezentaci a začala vysvětlovat jednotlivé kroky. Už po několika minutách jsem poznala, že používá moje podklady. Na snímcích byly stejné tabulky, podobné formulace i konkrétní příklady, které jsem několik měsíců sbírala.

Nejdřív jsem čekala, že Monika zmíní, že jsme na návrhu pracovaly společně. Jenže pokračovala dál a mluvila výhradně o vlastní práci. Vedení její prezentaci ocenilo a vedoucí se zeptal, jak dlouho na projektu pracovala. Odpověděla, že několik týdnů a že velkou část připravovala po večerech.

Když jsem se přihlásila a připomněla, že stejný návrh připravuji už od ledna, Monika se na mě překvapeně podívala. Potom řekla, že jsme spolu skutečně některé věci probíraly, ale že hlavní myšlenka byla její. Dokonce naznačila, že jsem se možná inspirovala jejími připomínkami.

„Já jsem ti přece vysvětlovala, jak bych to udělala. Nemyslela jsem, že si ten nápad potom přivlastníš,“ řekla přede všemi. V tu chvíli jsem měla pocit, že se snad musím špatně orientovat ve vlastních vzpomínkách. Vždyť jsem jí celý dokument poslala ještě předtím, než jsme se o projektu začaly podrobně bavit.

Rozhodla jsem se předložit původní dokumenty

Na poradě jsem se nechtěla hádat. Řekla jsem pouze, že mám k dispozici pracovní verze návrhu a že je mohu vedení předložit. Monika se tvářila klidně a poznamenala, že určitě nemá problém s tím, aby se všechno prověřilo. Po skončení schůzky jsem se ale musela na chvíli zavřít na toaletě, protože jsem byla tak rozrušená, že jsem nedokázala normálně mluvit.

Ještě ten den jsem vedoucímu poslala historii jednotlivých verzí dokumentu. Bylo z ní patrné, kdy jsem založila první soubor, jak jsem ho během měsíců upravovala a kdy jsem pracovní kopii sdílela s Monikou. Připojila jsem také starší e-mail, ve kterém jsem už na začátku roku vedoucímu psala, že bych ráda připravila nový postup pro naše oddělení.

Vedoucí si nás následující den pozval obě. Monika nejdřív tvrdila, že jsme si nerozuměly a že považovala dokument za společný základ. Když jí ale připomněl, že na poradě výslovně označila návrh za svůj, začala vysvětlovat, že byla nervózní a nevěděla, jak správně popsat spolupráci. Nakonec uznala, že většina podkladů pochází ode mě.

Dostala jsem možnost projekt představit znovu a vedení rozhodlo, že budu odpovědná za jeho další přípravu. Monika se na něm mohla dál podílet, ale její úloha už byla jasně vymezená. Později se mi omluvila. Řekla, že chtěla udělat dobrý dojem a bála se, že jako nová zaměstnankyně nebude mít dost příležitostí ukázat, co umí.

Nejvíc mě mrzelo, že jsem musela dokazovat vlastní práci

S Monikou dnes normálně spolupracujeme, ale náš vztah už není tak otevřený jako na začátku. Pokud jí posílám pracovní materiály, vždycky je sdílím přes společné úložiště a jasně uvádím, kdo je připravil a kdo je má připomínkovat. Nedělám to proto, že bych jí chtěla každou chybu připomínat. Jen už nechci znovu sedět na poradě a poslouchat, jak mě někdo obviňuje z přivlastnění nápadu, který jsem sama několik měsíců vytvářela.

Projekt se nakonec podařilo zavést a práce v oddělení je dnes přehlednější. Vedoucí mi za něj poděkoval a navrhl, abych se v budoucnu více podílela na podobných změnách. Měla jsem radost, ale zároveň mě napadlo, jak snadno by všechno dopadlo jinak, kdybych neměla uložené starší verze dokumentů.

Nikdy jsem si nemyslela, že budu v práci potřebovat dokazovat, že moje vlastní poznámky skutečně patří mně. Stačilo, abych chtěla pomoci nové kolegyni, a během několika týdnů jsem se musela obhajovat před lidmi, kteří mě znali téměř deset let.

Zdroj: autorský text

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz