Článek
Marek Eben patří mezi nejznámější české moderátory a dlouhá léta byl považován za symbol kultivovaného humoru. O to větší zklamání přineslo jeho vystupování během sobotního přenosu StarDance 24. října. Sotva se televizní diváci usadili k obrazovkám, aby si užili další pokračování oblíbené soutěže, rozhodl se moderátor otevřít politické téma. V souvislosti s nočním jednáním Poslanecké sněmovny naznačil, že by moderátoři rádi pronesli zásadní politické prohlášení, jenže se na to údajně nevhodně oblékli. Následovala poznámka o vítězství dobra nad zlem a o tom, že všechny zlé si jednou odnese čert. Přítomné publikum reagovalo potleskem. Jenže potlesk televizního studia ještě neznamená, že podobné vystoupení muselo být příjemné také lidem doma. A už vůbec neznamená, že bylo vhodné.
Marek Eben se pokusil o humor. Výsledkem byla trapná politická narážka
Úvodní vystoupení bylo podané jako pohádková nadsázka, která měla zapadat do tematického večera. Jenže souvislost s aktuálním politickým děním byla natolik zřejmá, že se o nevinném pohádkovém vtipu mluvit příliš nedá. Pouhých několik hodin před přenosem totiž Poslanecká sněmovna pustila do dalšího projednávání vládní návrh na zrušení televizních a rozhlasových poplatků. Eben na tuto událost nepřímo reagoval a následně přišel s jednoduchým rozdělením na dobro a zlo. A právě v tomto okamžiku jeho jinak pověstný humor selhal.
Proč má být v zábavném pořadu vytvářen dojem, že jedna strana politického sporu představuje dobro a druhá zlo? Kdo o tom rozhodl? A především, proč by měli diváci, kteří si zapnuli taneční soutěž, podobné náznaky vůbec poslouchat? Eben sice žádného politika nejmenoval, takže nelze tvrdit, že konkrétní osoby přímo označil za zlé. Načasování jeho vystoupení však takový výklad přímo nabízelo. Právě tato neurčitost působila obzvlášť nevhodně. Moderátor vyslal zřetelný politický signál, ale schoval ho za pohádkový humor, který mu umožnil neříct nic úplně naplno.
Zvlášť nepříjemně působí jednostrannost celého vystoupení. Politická rozhodnutí se dají kritizovat, ať už je u moci jakákoliv vláda. Stejně přísný metr by ale měl platit také pro vlády předchozí. Pokud má moderátor potřebu komentovat nynější kabinet, je legitimní ptát se, zda by podobně vystupoval také při kontroverzních rozhodnutích jeho předchůdců. V sobotním přenosu žádná taková vyváženost zaznít nemohla. Prostor dostala pouze narážka reagující na aktuální politický konflikt, bez skutečné diskuse a bez možnosti vysvětlit odlišný pohled. Výsledkem nebyla politická satira s propracovanou pointou, ale spíše laciné získávání potlesku pomocí tématu, které společnost rozděluje.
Porotkyně Burkiewiczová přilila olej do ohně. Co mají televizní poplatky společného s tancem?
Kdyby zůstalo pouze u úvodní poznámky, bylo by možné celé vystoupení přejít jako jeden nepovedený moderátorský pokus o humor. Jenže téma televizních poplatků se během večera vrátilo. Tentokrát se o něj postarala porotkyně Jana Burkiewiczová, která při hodnocení tanečního vystoupení Luciany Tomášové a Robina Ondráčka poznamenala, že za podobný výkon stojí za to platit koncesionářské poplatky. Zřejmě to mělo působit jako vtipná pochvala. V kontextu právě probíhajícího politického sporu však šlo o další zbytečné připomenutí tématu, které s hodnocením tanečních výkonů vůbec nesouvisí.
Jana Burkiewiczová sedí v porotě proto, aby posuzovala taneční techniku, choreografii, výraz a celkovou kvalitu vystoupení. Není tam proto, aby vysvětlovala veřejnosti, proč se vyplatí financovat Českou televizi. Spojovat povedený tanec s povinností hradit televizní poplatek je navíc argumentačně velmi slabé. Jeden pěkný televizní výkon přece nevysvětluje, proč musí domácnosti přispívat na provoz veřejnoprávního média bez ohledu na to, jak často jeho obsah skutečně sledují.
Samozřejmě existují diváci, kteří StarDance milují a Českou televizi pravidelně využívají. Stejně tak ale existují lidé, kteří její pořady téměř nesledují a dávají přednost úplně jinému obsahu. Ani jedna skupina není méně hodnotná. A právě proto působí podobná poznámka od porotkyně poněkud povýšeně. Jako by kvalitní televizní vystoupení mělo samo o sobě uzavřít celou debatu o způsobu financování veřejnoprávních médií.
Další rýpanec přišel kvůli Daně Batulkové. Už to přestávalo být vtipné
Ani tím však sobotní připomínání televizních poplatků neskončilo. Když se v souvislosti s tanečním vystoupením Sary Prachař Sandevy objevila herečka Dana Batulková, Marek Eben upozornil, že účinkuje pro koncesionáře bez nároku na honorář. Samostatně by podobná věta mohla působit jako neškodný vtípek. Jenže po předchozích narážkách už představovala další pokračování stejného tématu. A právě opakování z ní udělalo spíše únavnou než vtipnou poznámku.
Dana Batulková je zkušená herečka a její účast v tanečním vystoupení mohla být příjemným překvapením sama o sobě. Nebylo nutné do toho znovu zapojovat poplatky ani připomínat, že vystupuje bez nároku na odměnu. Proč? Protože diváci se chtěli dívat na vystoupení, nikoliv poslouchat další nepřímou reakci na jednání Poslanecké sněmovny.
Celý večer tak postupně získával velmi nepříjemnou pachuť. Nešlo už o jediný vtip, který někomu sedl a někomu ne. Politické téma se vracelo opakovaně, a to prostřednictvím moderátora i členky odborné poroty. V takovou chvíli se ztrácí přirozenost, kterou si StarDance dlouhé roky budovala. A především mizí jistota, že se divák může alespoň během sobotního večera vyhnout politickým sporům.
Komerční televize se uživí. Proč mají diváci povinně platit právě České televizi?
Ještě problematičtější je samotný způsob, jakým se televizní poplatky do přenosu dostaly. Proč mají moderátoři a porotci zábavního pořadu potřebu přesvědčovat publikum o hodnotě financování instituce, která jejich pořad vysílá? Zvenčí to může působit spíše jako obhajoba vlastního profesního prostředí než jako nestranný pohled na veřejnou debatu.
Česká televize přitom není jediným producentem kvalitní televizní zábavy. Televize Nova a Prima dlouhodobě fungují především na komerčním modelu, zejména z reklamy a dalších služeb, aniž by domácnostem ukládaly samostatný zákonný poplatek za své vysílání. Jejich pořady mají své publikum a dokážou konkurovat také zahraničním platformám. Tento rozdíl přirozeně vyvolává otázku, proč má být financování České televize postavené právě na povinných platbách domácností.
Srovnání ale není úplně jednoduché. Česká televize má na rozdíl od komerčních stanic zákonem stanovené úkoly veřejné služby, které nelze poměřovat pouze sledovaností nebo reklamními příjmy. To ovšem neznamená, že současný způsob financování nesmí být předmětem kritiky. Naopak, právě veřejná služba by měla být schopna transparentně vysvětlit, co občané za své peníze dostávají a proč je zvolený model nejlepší možný.
Stále více lidí si navíc vybírá obsah podle vlastních preferencí. Sledují Netflix, jiné streamovací platformy, internetová videa nebo komerční televizní stanice. Přesto se podle současných pravidel může povinnost platit televizní poplatek vztahovat i na domácnost, která Českou televizi vůbec nesleduje, pokud používá zařízení schopné přijímat televizní vysílání. Není proto nijak překvapivé, že část veřejnosti vnímá tento systém jako nespravedlivý. Nejde o důkaz nepřátelství vůči České televizi, ale o legitimní otázku, zda má být placení za veřejnoprávní médium povinné i pro lidi, kteří jeho služby nevyhledávají.
Zábavní pořad nemá sloužit jako obhajoba televizních poplatků
Zastánci současného systému upozorňují, že přímé financování ze státního rozpočtu může ohrozit nezávislost veřejnoprávních médií. Takové obavy mají své opodstatnění a zaslouží si seriózní debatu. Na druhé straně stojí otázka finanční zátěže domácností, hospodaření České televize a práva veřejnosti rozhodovat o podobě veřejné služby. Žádný z těchto problémů nelze odbýt několika pohádkovými větami o dobru a zlu.
Pokud chce Marek Eben veřejně obhajovat současný model financování České televize, může tak učinit v rozhovoru nebo samostatném veřejném vystoupení. Stejnou možnost má Tereza Kostková i Jana Burkiewiczová. Nikdo jim nemusí upírat právo na vlastní názor. Jenže StarDance je televizní formát s úplně jiným účelem. Diváci si jej zapínají kvůli hudbě, tanci, soutěžícím a zábavě. Neměli by být postaveni před hotové politické náznaky, které se tváří jako humor.
Právě zde se také ukazuje slabina sobotního vystoupení. Kdo s moderátory souhlasil, mohl si zatleskat. Kdo jejich pohled nesdílel, dostal pouze další připomínku politického sporu, před kterým si chtěl odpočinout. Moderátoři tak zbytečně riskovali, že část publika odradí od pořadu, který si lidé oblíbili právě díky jeho příjemné atmosféře.
Od Marka Ebena se čekala elegance. Místo toho přišlo zklamání
Na celé záležitosti je nejvíce zarážející skutečnost, že se jí dopustil právě Marek Eben. Moderátor, který si během dlouhé kariéry vybudoval pověst člověka s kultivovaným projevem, inteligentním humorem a schopností zvládat i nečekané situace. O to trapněji jeho sobotní vystoupení působilo. Namísto elegantního nadhledu přišla prvoplánová politická narážka, kterou následně podpořil potlesk publika.
Není potřeba předstírat, že každé slovo pronesené na televizní obrazovce musí být dokonale neutrální. Humor často vychází z aktuálního dění a také moderátoři mají právo komentovat svět kolem sebe. Jenže existuje rozdíl mezi inteligentním vtipem a politickým poselstvím vloženým do zábavného pořadu. Sobotní vystoupení se nebezpečně přiblížilo právě druhé možnosti.
Obzvlášť nešťastné je to v okamžiku, kdy se Česká televize ocitá uprostřed sporu o vlastní financování. V takové situaci by měla být zdrženlivost lidí vystupujících v jejích nejsledovanějších pořadech samozřejmostí. Ne proto, že by nesměli mít názor, ale proto, že veřejnoprávní médium má sloužit také občanům, kteří s názory jeho známých tváří nesouhlasí. Rozdělovat diváky pomocí symbolických narážek na dobro a zlo tomuto poslání příliš nepomáhá.
Česká televize přitom sama před vysíláním připomínala, že StarDance je dlouhodobě apolitickým pořadem. O to podivnější je, že hned jeho úvod přinesl politicky laděné vystoupení a během večera se téma financování televize objevilo opakovaně. Takový rozpor mezi deklarovaným charakterem pořadu a skutečným průběhem vysílání si kritiku bezpochyby zaslouží.
StarDance má lidi bavit, nikoliv jim předkládat politické narážky
Marek Eben a Tereza Kostková už oznámili, že letošní ročník je jejich posledním ve StarDance. Po dvaceti letech společného moderování by se přitom slušelo, aby jejich rozloučení s diváky probíhalo v duchu toho, díky čemu se pořad stal populárním. Tedy s elegancí, přirozeným humorem, respektem k účinkujícím a příjemnou atmosférou.
Sobotní večer ale ukázal pravý opak. Místo toho, aby tanec a hudba spojovaly lidi s různými názory, dostal prostor politický podtext, který mezi nimi mohl zbytečně vytvářet další rozdíly. A když se k němu přidaly poznámky porotkyně i další moderátorovy narážky, působilo celé vystoupení stále méně jako náhoda a stále více jako nevhodně zvolený způsob veřejného komentování aktuálního sporu.
V tom spočívá skutečné zklamání ze sobotní StarDance. Nešlo o jedinou nešťastnou větu, ale o opakované vnášení politiky do prostoru, který má především sloužit zábavě. Diváci, kteří chtějí sledovat politické diskuse, mají k dispozici zpravodajské relace, debaty i komentářové pořady. U StarDance by měli mít možnost sledovat něco jiného.
Sobotní StarDance tak kvůli zbytečným politickým narážkám předvedla jeden ze svých nejtrapnějších moderátorských momentů. Marek Eben mohl zůstat elegantním průvodcem pohádkového večera, místo toho otevřel politický spor, který na taneční parket nepatřil. A právě tím pořad z hlediska kultury moderování klesl na pomyslné dno. StarDance má být o tanci, radosti a umění. Nikoli o tom, kdo se právě rozhodl poslat koho k čertu.
zdroje: autorský text






