Článek
Během léta dokáže zemina v květináči vyschnout poměrně rychle. Dlouhé světlé dny podporují růst, vyšší teploty urychlují vysychání substrátu a rostliny zároveň ztrácejí více vody prostřednictvím listů. Na podzim se situace postupně obrací. Slunce je níže, dny se zkracují a řada pokojových rostlin zpomaluje růst. S tím zpravidla klesá také jejich spotřeba vody. Květináč, který bylo v červenci potřeba zalít například po několika dnech, tak může v září nebo říjnu zůstávat vlhký podstatně déle. Pokud majitel pokračuje ve stejném rytmu jen ze zvyku, může se voda v substrátu začít hromadit.
Právě pevně stanovený den na zalévání patří na podzim k nejméně spolehlivým metodám. Lepší je před každou zálivkou zkontrolovat skutečný stav substrátu. U mnoha běžných pokojových rostlin lze prstem zjistit, zda už svrchní část zeminy proschnula, případně napoví také výrazně nižší hmotnost květináče. Důležitá je i drenáž. Po důkladném zalití má přebytečná voda volně odtéct a neměla by dlouhodobě zůstávat v misce ani v ozdobném obalu. Trvale mokrý substrát omezuje přístup vzduchu ke kořenům a zvyšuje riziko jejich poškození a hniloby. Jednotný interval přitom neexistuje, protože jinak rychle vysychá malý květináč na světlém parapetu a jinak velká nádoba v chladnější místnosti.
Podzimní péče proto neznamená jednoduše začít rostlinám nalévat polovinu vody. Smyslem je prodloužit interval mezi jednotlivými zálivkami podle toho, jak rychle substrát skutečně vysychá. Rozdíly mohou být značné také mezi jednotlivými druhy. Sukulenty a kaktusy snášejí a často přímo vyžadují delší období sucha, zatímco některé tropické pokojovky potřebují rovnoměrnější vláhu. Do hry navíc později vstupuje vytápění, které může vzduch v bytě výrazně vysušit. Ani tehdy ale není řešením automaticky častější zalévání kořenů. Nejbezpečnější podzimní pravidlo je jednoduché. Nezalévat podle kalendáře, ale podle rostliny, substrátu a podmínek, ve kterých právě stojí.
Zdroje: rhs.org.uk, extension.umn.edu, extension.psu.edu
