Článek
Alena se do bytového domu na okraji Pardubic přestěhovala před sedmi lety. V té době už Milada bydlela naproti téměř dvacet let a novou sousedku přijala velmi přátelsky. Brzy spolu začaly pít kávu, potkávaly se na chodbě a časem si začaly vypomáhat. Když Alena odjela na dovolenou nebo na několik dní za dcerou, nechávala Miladě klíče. Ta jí zalila květiny, vybrala schránku a občas zkontrolovala, jestli je v bytě všechno v pořádku. Nikdy za to nechtěla peníze a Alenu ani nenapadlo, že by mezi nimi šlo o nějakou placenou službu.
„Když jsem někam jela, nechala jsem jí klíče a řekla, ať se podívá na kytky. Většinou jsem byla pryč tři nebo čtyři dny. Když jsem se vrátila, přinesla jsem jí kávu, bonboniéru nebo něco dobrého. Brala jsem to jako normální sousedskou pomoc,“ popsala Alena.
Pomáhaly si obě
Výpomoc přitom rozhodně nebyla jednostranná. Milada neměla auto a s těžšími nákupy měla poslední roky problémy, proto jí Alena několikrát do měsíce přivezla potraviny nebo drogerii. Když jela do supermarketu, často se předem zastavila a zeptala se, zda něco nepotřebuje. Jednou ji také odvezla k lékaři a několikrát jí pomáhala s objednávkou věcí přes internet. Ani Alena nikdy nepočítala, kolik času nebo benzínu ji to stálo. Obě ženy podle ní fungovaly na jednoduchém principu, že jednou pomůže jedna a příště zase druhá.
Takto jejich vztah vydržel téměř šest let. Ke zlomu došlo kvůli události, která s květinami ani nákupy původně vůbec nesouvisela. Miladin dospělý syn Radek začal matku navštěvovat častěji a při svých návštěvách býval podle Aleny velmi hlučný. Několikrát se pozdě večer hlasitě bavil na chodbě a jednou nechal před dveřmi několik pytlů a krabic. Alena je požádala, aby společné prostory nechávali volné. Poprvé se nic nestalo. Podruhé už následovala hádka.
„Řekla jsem jen, že chodba není sklad a že bych byla ráda, kdyby tam po desáté večer nebyl takový hluk. Milada se urazila. Řekla mi, že po tom všem, co pro mě udělala, bych měla raději mlčet. To mě překvapilo, protože do té doby jsme si podobné věci nikdy nevyčítaly,“ uvedla Alena.
Ve schránce našla vyúčtování za šest let
Několik dní se sousedky prakticky nebavily. Alena očekávala, že napětí postupně opadne. Místo toho však jednoho odpoledne našla ve schránce obálku. Uvnitř byl vytištěný papír nadepsaný jako vyúčtování za péči o byt. Pod ním následoval seznam jednotlivých let, orientační počet dnů a částky za zalévání květin, vybírání pošty a kontrolu domácnosti. Výsledná suma činila 84 600 korun.
Alena nejprve považovala celý dokument za špatný vtip. Podle přiloženého výpočtu měla Milada účtovat 300 korun za každou návštěvu bytu, přičemž některé pobyty byly započítané jako několik samostatných návštěv. V seznamu navíc byly i termíny, u kterých si Alena vůbec nepamatovala, že by sousedku o cokoli žádala. Na konci papíru stálo, že má částku zaplatit do čtrnácti dnů. Pokud peníze nepřijdou, bude údajně záležitost řešena jinou cestou.
„Seděla jsem s tím papírem v kuchyni a pořád jsem si říkala, že to snad nemůže myslet vážně. Nikdy jsme se nebavily o ceně. Nikdy mi neřekla, že si něco zapisuje. A najednou přede mnou ležela částka, za kterou si někdo koupí slušné ojeté auto,“ vzpomínala Alena.
Za požadavkem stál především syn
Když za Miladou zazvonila, otevřel jí Radek. Právě on podle Aleny začal vysvětlovat, že jeho matka vykonávala několik let práci zdarma a nyní má právo dostat zaplaceno. Tvrdil také, že cenu stanovil podle toho, kolik by podobná služba stála u profesionální firmy. Milada během rozhovoru téměř nemluvila. Seděla v kuchyni a nechávala syna, aby vše řešil za ni.
Aleně začalo být podezřelé hlavně to, že Radek přesně věděl, jakou částku požadují, a několikrát naléhal, aby peníze poslala co nejrychleji. Proto Miladu o několik dní později zastavila samotnou před domem. Teprve tehdy se dozvěděla, že celý výpočet vytvořil její syn. Milada mu řekla, že se se sousedkou pohádala a že jí roky zalévala květiny. Radek následně přišel s nápadem, že by za tuto pomoc měla chtít peníze. Prošel staré kalendáře, odhadl počet Aleniných cest a sestavil vlastní ceník.
„Milada se mi nakonec přiznala, že tu částku ani sama nevymyslela. Řekla mi, že jí to celé připravil Radek a že už je do toho zatažená tak, že neví, jak z toho ven. Bylo vidět, že se stydí. V tu chvíli jsem byla spíš smutná než naštvaná,“ řekla Alena.
Potřeboval peníze na vlastní dluhy
Skutečný důvod Radkova zájmu o starou sousedskou výpomoc vyšel najevo až později. Milada se Aleně svěřila, že syn má finanční problémy a už několik měsíců po ní chce peníze. Několik menších částek mu už půjčila, další mu ale dát nechtěla. Právě v té době se dozvěděl o hádce se sousedkou a začal matce vysvětlovat, že má údajně nárok na odměnu za roky pomoci. Pokud by Alena zaplatila, část peněz měla podle Milady skončit u něj.
Tím spor prakticky skončil. Milada svůj požadavek stáhla a Aleně se omluvila. Přátelství mezi nimi se ale do původní podoby už nevrátilo. Pozdraví se, někdy spolu prohodí několik vět, klíče od bytu už však Alena sousedce nesvěřuje. Když dnes odjíždí na delší dobu, požádá raději dceru nebo kamarádku.
„Nejvíc mě nemrzely ty peníze, protože jsem věděla, že je platit nebudu. Mrzelo mě, že se šest let normálního sousedského vztahu najednou přepočítalo na koruny. Kdybych tehdy věděla, že si jednou někdo každé zalití květin nacení, raději bych si koupila samozavlažovací truhlíky,“ uzavřela Alena.
Příběh je zpracovaný podle skutečné události, jen jména i některé okolnosti byly změněny.
